"Sugo?" Zaklepu na dveře. Ticho. "P-počkej chvíli." Vzlyk. Slyším ho i přes zavřené dveře jeho pokoje, před kterými právě stojím. Suga už je delší dobu nějaký divný. Ptáme se ho, hlavně teda já, co se děje. Vždy nám odpoví, že nic, že je v pohodě a nebo, že o tom nechce mluvit. Necháváme ho, ale já už nemám sílu se dívat na to, jak se něčím trápí. "Můžeš." Otevřu dveře od jeho pokoje a vstoupím. Zavřu za sebou dveře. "Sugo? Jsi v pohodě?" Stojím uprostřed pokoje a koukám na menšího blonďáka, který leží na posteli a kouká na strop. "Jo, jsem v pohodě, Hyung." Odpoví mi, ale nepodívá se na mě. "Nevěřím ti." Jdu k němu. "Tak mi věř a bude všechno v cajku." Vzlykl. Slyším to. Sednu si na jeho postel a koukám na něho. "Vyklop to." Nastalo hrobové ticho. Vzlyky. Suga začal popotahovat. Neváhal jsem ani sekundu a už jsem ho objímal. Posadil se. Konejšivě jsem se s ním kolébal ze strany na stranu, než se rozhodl mi aspoň něco říct. Bylo toho docela málo. Bojí se. Bojí se, že nás ztratí, že ho opustíme jako plno lidí před námi, bojí se toho, že nejsme tak dobří přátelé, jak si myslí on. Ahh, Sugo. "Budu tu vždycky pro tebe. Neboj se, budu pořád s tebou. Pro všechny." Stále se s ním kolíbám. "Děkuju, Hyung." To jediné mi řekl a opětoval mi jeden slabší úsměv. Kývnu. "Ještě musím něco zařídit. Pak když tak ještě přijdu, ano?" Suga kývnul. Vytáhl z kapsy zapalovač a začal si s ním hrát. "Nehraj si s tím." Pokárám ho, ale nereagoval. Zavírám za sebou dveře od jeho pokoje a slyším šeptnutí. "Ale já tu scházet určitě nebudu.." Nemysli na kraviny, Sugo. Zavřu dveře.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
"Kluci.. Dávejte na sebe pozor. Mám vás moc rád, tak si prosím dávejte pozor."
ČTEŠ
Butterfly~
FanfictionJste taky člověk, který je pomatený z těchto všech videí, z těch mnoha teorií, jak to vlastně celé je? Nemáte představu, jak se to vlastně všechno stalo, co se vlastně událo? Schází vám nějaký ten přehled? Obraz? Zde je má teorie. Každý člen jde svo...
