Butterfly~

Smích

Slyším je.

S klidným krokem a jemným úsměvem na tváři jdu k nim.
Je nádherně. Den jako stvoření pro naše setkání.
Jsem blízko. Slyším je se smát. Mé koutky se pohnout ještě víc do stran a muj úsměv se roztáhne o něco víc. Vyjdu z lesa na menší cestičku, která vede přímo k nim.
Vidím je. Přijdu blíž. Nastavím na ně kameru a zapnu ji. Chci si všechno zapamatovat. Všimli si mě. Tedy jen jeden.
"Oh, to je Jin-hyung."
Pouze se usměju, když sklopim kameru a vidim, jak na mě Jungkook mávl, abych šel k nim. Náš nejmladší a přesto tolik chápal.
Dobré dítě v tomhle zkaženém světě. Seskocim dolu k nim a po pár krocích jsem vtažen do hřejivého objetí druheho nejmladšiho.
Tolik mi tohle chybelo.
Smějeme se. Spolu. Znovu zapnu kameru. Nechci nic propásnout.

'Můžeme se usmívat tak dlouho, dokud budeme spolu.'

Nehledim na čas. Nikdo z nás. Užíváme si tyhle okamžiky plné radosti. Sleduji je. Jako vždycky. Zatimco se navzajem pošťuchuji, dělají všelijaké blbosti, běhají okolo, ja jen pozoruji. Zaznamenávám každičký náš okamžik. Dávám na ně pozor. Jako vždycky.

Kámen, nůžky, papír. Boje s "meči", páka..

Je úžasné vidět je se smát.

Objektiv zaměřuje něco, co jsem dlouho neviděl. Motýla.

Chvíli ho pozoruji na displeji kamery, než však uslyším. Klid, ticho.

Jsem od nich dál. Musí se mi jen zdát, že jsou pryč. Nebo snad.. Já.. Nenene.
Nemožné se vrátit do toho pokoje. Přeci se mi to jen zdálo..ne?

Proč to vše nahrávám? Zda se mi to nějak povědomé.. Proč?
I tak vše nahrávám. Pořád.
S těhle všech fotek a nahrávek.. Bude z toho úžasný film! Pro nás všechny... Vzpomínka.

~~~~~

Příjemně hřejivé plameny, co sálají z ohniště nás hřejí, zatímco se díváme na mé záznamy.
Tak příjemné, klidné.

Vytáhl jsem všechny své fotografie. Mé poklady, Mé vzpomínky.
Ostatní pijí, povídají si, jen já tu hledím na jednu fotografii a v hlavě mi probíhá několik myšlenek.

Promluvil jsem.
"My.. Půjdeme tam?"

Jako první, komu jsem ukázal fotografii, byl Hoseok.

Nadšeně přikývl. I když je nadšený, proč v jeho tváři vidím něco jiného?
'Zbledná a uvadá'

Teahyung přikývl s menším úsměvem. Čekal jsem u něho větší nadšení.
'Rudá barva, která hodlá zmizet'

Namjoon pohlédne na Taeho. Jemně se usměje.
'Bílá. Šedá. Černá. Kde je tvá nevinnost teď? Kde je ta sladkost?'

Jimin se opatrně usměje. Bojí se? Spíše váhá.
'Celá mokrá. Je jí zima. Touží po teple"

Yoongi.. Neodpovídá.
'Pohlcena plameny, přesto nespálena. Ona sama nakonec zničí plameny."

Jungkook.. Ten nemusí odpovídat.
'Zraněna. Hledá, co ji ošetří. Hledá domov'

Stále to tu je. Cítím to. To, co jsem viděl u ostatních. Nezdálo se mi to.. ?

Náhle Jungkookův dech zničil plamínek ohně vycházejíc z Yoongiho zapalovače.
Yoongi procitl, ale stále neodpověděl.

'Sedmá. Vše cítí a ví, že bude po celou mocnou věčnost sama. Bez nikoho."

"You need to survive"

Jsem snad jediný, kdo si toho všiml?

Přežijeme.

Já přežiju, Namjoone.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Je to tu! Konečně další díl Butterfly~ !
Docela dost lidí mi psalo, kdy se uráčím napsat další díl.. Tak tady je!
Promiňte, že to tak trvalo T-T Doufám, že se vám díl libil a těšíte se na další! ^^

Eventuelně.. Jaké jsou vaše pocity z tohoto?
Chcete další díly? Nějaké bonusy z pohledu někoho jiného? :>

Ps: Můžete se těšit i víc dílů u této povídky.. Bude toho celkem dosti c':