Ōkemi

55 9 5
                                    

Celý víkend byl fotřík pryč a já nemohla z hlavy dostat pryč ty zelené nádherné oči. Tentokrát jsem šla rovnou do školy a ne do Nowhere za Tessou. Neměla jsem na to náladu. První hodinu jsem měla biologii, takže jsem seděla s Rousem, tedy Ryoem. Známe se už ze základky, takže jemu zrovna říkám normálně jménem.

Byl konec velké přestávky a já se jaksi zapomněla v učebně výtvarky a další hodinu, což byla matika, jsem měla na druhé straně školy. Pro zajímavost naše škola je obrovská! Běžela jsem po chodbě a zaběhla za roh. Když v tom BUM!

Do někoho jsem vrazila a skončila na studené zemi s rozsypanými věcmi všude kolem.

,,Já se ti omlouvám, jau..." špitla jsem a pohlédla nahoru. Řekla bych, že se ani nehnul. Stál tam s pohrdavým výrazem a vyloženě mě propaloval pohledem. Nechápu, co jsem mu udělala. Ale jedna věc mě na něm vyloženě uchvátila. Zelený oči. Velký krásný zelený oči.

Znechuceně mi nabídl ruku a já jak jsem se nemohla tich očí vynadívat, jsem ji přijala. Měl silnou hrubou ruku, ale i přesto mi přišla příjemná. Nic neřekl ani mi nepomohl sezbírat ty popadané věci. Prostě mě obešel, z očí si odhrnul černé vlasy a pokračoval dál v chůzi.

Přiběhla jsem do třídy a rychle se posadila do lavice. Tessa na mě hodila výraz, který říkal "jsi v poho?", tak jsem přikývla a začala si urovnávat věci na lavici. Ale něco mi chybělo. Můj zápisník, deník a kreslící blok-ve skratce to je sešit, do kterého si prostě dělám, co chci. Povzdychla jsem si, protože musel zaletět někam pod nějakou skříňku.

Všichni si začali stoupat a zdravit učitelku s nově příchozím, ale já si jich vůbec nevšímala, byla jsem zabraná nad svým ztraceným zápisníkem a proto jsem si také hrála s náramkem.

Najednou jsem pocítila na sobě něčí pohled. Někdo si přede mě sedl do prázdné lavice a upíral na mě své oči.

Zvedla jsem tedy své šedé oči od náramku a pohlédla jsem do zelených očí. Byly jiné než ty před tím. Měly, jak bych to řekla, 'temnější' auru. Černovlásek se sladce ušklíbl a otočil se dopředu, aby mohl poslouchat výklad učitelky o dnešní hodině matiky.

,,Co to sakra je?!" nemohla jsem tuhle otázku vyhnat ze své hlavy.

•••••
Milý moji čtenáři, ano vydala jsem! Nezdá se vám to, ale je to skutečné! XD
Poslední dobou to bylo náročné-přijímačky, konec devítky, vystoupení s baletem, charitativní akce...-jsem hold člověk, který momentálně neměl vůbec, ale vůbec žádný volný čas. Ještě to chvilku potrvá, ale i přesto jsem si dneska řekla, že vám (i trochu sobě) udělám radost a vydám Ōkemi. :3 Začnu vydávat tak za týden možná dva. Budu se opravdu snažit, takže se nestrachujte.

Doufám, že jsem vás neunudila a nezapomínejte se usmívat.

-Yui

Ōkemi 1: DoznáníKde žijí příběhy. Začni objevovat