Ōkemi 1: Doznání

Adam Ōkemi

Měla jsem pocit jako kdyby právě přede mnou seděl celou dobu ten kluk, co jsem do něj narazila. Ale také to nemohl být on, měl jiné oči. I když uznávám, že se strašně podobají.

Konečně zazvonilo a já vyběhla ze třídy hledat svůj deník. Nenašla jsem ho. Někdo ho tedy musel vzít a buď ho jako slušňák vrátí a nebo mě bude vydírat, takže to druhý. Achhhhh jooo

Sklesle jsem vešla do třídy, kde byl poblíž mé lavice hlouček lidí. Přistoupila jsem tedy k Tesse a koukala na to.

,,Co se děje?" dostala jsem ze sebe po chvilce. Tessa se na mě zamračila. ,,To už jsi byla mimo na začátku hodiny?!" Trošku se jí bojím. ,,Mnó... Jo, ale protože jsem ztratila svůj zápisník a musím ho hned najít." Tessa se zatvářila už líp, ale bylo vidět, že jí je líto mého zápisníku, protože si stejně jako já uvědomuje, že už je nadobro ztracený.

,,Takže... Máme nového spolužáka. To byl ten, co si sednul před tebe a furt se na tebe otáčel mimochodem. Jmenuje se Ōkemi a jméno si nepamatuju. Prý odsaď pochází jeho rodina, ale on se narodil jinde. Toť vše co vím." Ukončí Tessa.

Hmmmm, takže odsuď pochází jeho rodina. Ōkemi, Ōkemi... Hmmm... to už jsem někdy slyšela. Nebo jsem to někde četla? Zazvonilo na hodinu a já zase seděla za ním. Tentokrát jsem si ho snažila prohlédnout. Opravdu byl děsně podobný tomu na chodbě. Možná jen měl trochu míň rozcuchanější vlasy než ten z chodby.

V průběhu hodiny se na mě pětkrát otočil a vždy se jen usmál. Docela bych se vsadila, že by ho vzali do nějaký reklamy na zubní pastu, protože zuby měl opravdu zářivě bílé a děsně ostré špičáky. Třeba je upír? Musela jsem se týhle představě zasmát.

Na další hodině jsem seděla s Ryouem. Zase opakujeme. Bez zápisníku jsem se děsně nudila.

A následující hodina byla v té samé třídě, takže jsem na přestávku mohla zůstat v lavici a koukat ven z okna na hnusné deštivé počasí. Už aby sněžilo. Běhalo mi hlavou tolik myšlenek, že jsem si vůbec nevšimla nově příchozích k mé lavici.

,,Hej! Ano! Ještě ses určitě neseznámila s novým spolužákem?" Probudil mě z mé myšlenky nad zasněženým lesem Ryou. ,,Ještě jsem neměla tu příležitost," promluvím mírným chraplákem a s kapkou nezájmu. Nesnáším, když mě někdo vyruší u mých představ a ke všemu mi řekl Ano. Vzhlédnu a tam stojí Ryou s tmavovláskem a opodál vidím přešlapovat nervózně Saakiho.

,,Ahoj já jsem Ōkemi Adam a ty jsi Ana, že?" Teď jsem si byla jistá, ten na chodbě měl hlubší hlas než tento tmavovlásek.

,,Já nejsem Ana! Jsem Anaru a když už tak mé příjmení je Okazaki," s tím jménem mě štvou.

,,Ru v klidu. Ōkemi tě nezná a chce se seznámit. Já jsem Tessa. Říkej mi jak chceš to jen tady Ru je náchylná na Anu," za mými zády se objevila jak moje zpása, tak má smrt. ,,No tak Tesso!" Okřiknu ji, ale hlavně aby slezla z mých zad.

Adam se zasmál. Taková reakce mě dost překvapila. Následně kluci odešli zase k populárnějšímu zbytku třídy a já se rozhodla pokračovat ve svém fantazírování nad zasněženým lesem.

•••••

Jooosh! Potlesk! :D Opravdu jsem vydala. 

Omlouvám se za POZASTAVENÍ Yunīku a Jiyū, ale jinak to nešlo. Teď to prostě nedávám. Děkuji za vote a komentíky u minulé kapitolky. :3 Jsem moc ráda za vaše ohlasy. Tak prozatím se s vámi loučím a netuším, kdy vyjde další kapitolka, promiňte :'(

-Yui

P.S.: Ruunachi! Tady máš náhradu za Yunīku, takže pštttt. Žádný stěžování tu nechci! Víš sama, jak je to momentálně s Yunīku.