,,Alliss slyšíš mě?! No tak jsi snad hluchá?!"zavolal naštvaně Jorred a já se konečně probrala ze světa své představivosti. Asi po milionté jsem si představovala jak to tenkrát bylo i když vím, že to dělat nemám, protože jsem pak z toho akorát nešťastná. Za patnáct dní to bude 11 let od téhle příšerné události. Ale tenhle den je nejtěžší, dneska mám totiž narozeniny. Vím, že se většina lidí na své narozeniny těší, ale to není můj případ. Lidé se těší na to, že oslaví narozeniny s rodinou a blízkými, jenže v tom je ten háček. Já totiž rodinu nemám! Teda Harbor s Sadighe se mi jí snaží vynahradit jak jen mohou a já jsem jim za to moc vděčná, ale stejně nejsou moje pravá rodina. Moji rodiče totiž pravděpodobně zemřeli při té události. Když utíkali z napadeného města a Nájezdníci je dostihli. Harbor byl jeden z mála kteří přežili. Ale moje rodiče neznal! Našel mě kousek od Jorreda. Mě byly tenkrát 2 roky a Jorredovi (Harborův vlastní syn) 4 roky. Já byla moc malá na to abych si něco pamatovala Jorred by sice možná mohl, ale prodělal těžký šok.
Když mě Harbor našel, vzal mě a rozhodl se, že se o mě postará a vychová mě jako bych byla jeho vlastní dcera. Teda řekl mi jak vše bylo. Říkával že, alespoň mají v domě ženskou. Byli totiž s Jorredem sami. Proč? To nevím, myslím že je Jorredova máma opustila. Každopádně jsem nebyla jediná ženská v domě nadlouho, protože o 3 roky později se oženil se Sadighe. A spolu mají další dvě děti-Swena a Libhei. Sadighe mě občas vytáčí, ale je skvělá vzala mě i Jorreda a má nás jako vlastní děti stejně jako Harbor. Mám je ráda, ale mrzí mě že nemůžu být se svými rodiči a také že kromě toho, že byli z města Orjogarbir a zemřeli přitom když bojovali s nepřáteli o nich nic nevím. Škoda že je Harbor neznal. A teď musím zjistit co Jorred chce protože jinak asi vzteky pukne...
