Nepřítel (-Larry-)

2.

,,Tak za deset před školou, čus," položil jsem telefon a nastoupil do autobusu, který mě doveze přímo před školu. S Niallem se scházíme každý den v 7:40 před školou, abychom si ještě stihli pokecat. Niall je můj nejlepší kámoš, je strašně fajn. Sice dřív patřil k jedné špatné partě, ale odešel od nich, přišlo mu zlé, co dělá ostatním. 

Když jsem dojel na zastávku, vystoupil jsem z busu a už na mě mával blonďáček. 

,,Ahoj Ni," přátelsky jsem ho objal a usmál se na něj. ,,Čauky mňauky, hele, před chvilkou tudy prošel Tomlinson a říkal něco že se těší na nějaký ksicht, nebo co, zmlácenej ksicht. Myslíš že nás zase chce zmlátit?" zeptal se mě vystrašeně a já pokrčil ramena. ,,Nevím," odpověděl jsem a zapálil si cigáro. 

,,Ty nikdy nepřestaneš kouřit," povzdychl si Niall a hnusně se na mě podíval. ,,Uklidňuje mě to, pochop," mrkl jsem na něj a vdech do sebe tu látku, co mě nejspíš zabijí. 

Dokouřenou cigaretu jsem hodil na chodník a vyšli jsme směr škola. 

,,Tak ahoj, po škole ke mě přijď, dnes mám jen pět hodin," ještě jsem připomněl Niallovi a odešel jsem do třídy. Bohužel on chodí do prváku, já do druháku, společně s Tomlinsonem a jeho partou..Nechápu proč zrovna já. 

,,Hele, kohopak to tu máme, šprta našeho," zasmál se na mě Liam, jeden z jeho bastardů a už jsem viděl, jak ke mě jdou. 

,,Co po mě chcete, zase?" nadzvedl jsem obočí a Tomlinson se zakuckal. ,,Cože? Zopakuj to ještě jednou a dostaneš takovou ránu mezi oči, že se nezvedneš!" sykl po mě a já byl raději zticha. 

,,Máš ten úkol, co jsme měli mít?" najednou byl milej. Prostě Tomlinson. ,,Jo, na," vytáhl jsem ho z tašky a podal mu ho. ,,Dík," zašeptal a šel si ho opsat. Jen jsem dal oči v sloup a také si sedl. On si nikdy nedělá domácí úlohy. Vždy se spoléhá na mě. zajímalo by mě, co by dělal, kdybych ho neměl. Byl by prostě v prdeli. 

,,Chytej!" ozvalo se a můj sešit mi přistál na lavici. Zabručel jsem si, protože se mi natrhla stránka. 

Zazvonilo a všichni se postavili, samozřejmě až na Liama a Tomlinsona. 

,,Pane Tomlinsone, myslíte si, že pro Vás pravidla neplatí?!" výhružně se ho zeptala učitelka. ,,Myslím, že si můžu dělat co chci," mrkl na ní a dál v klidu seděl. Tohle na něm obdivuju, umí říct ne, i když může mít velký průser. 

,,Postav se, jinak jdeš do ředitelny. Tohle se opakuje pořád!" křikla a Tomlinson se líně zvedl. ,,Hlavně že vy jste ta dokonalá," sykl po ní a zase si sedl. ,,Víš co? Dělej si co chceš, s tebou to nemá smysl. Jsi jen nevychovanej spratek," v klidu řekla učitelka a posadila se, tím nám dala svolení, aby jsme si taky sedli... 

No a takhle začíná každá hodina. Nejdřív hádka mezi Tomlinsonem a učitelem, poté deseti minutové opakování pravidel školy a zbylých 30 minut se učíme. 

,,Dnes půjde k tabuli... Styles!" vyvolala mě učitelka na zkoušení. No to snad ne, dělá si ze mě srandu? Já zapomněl že zkouší z matiky, jsem v háji. Nechápu to. 

,,Nebo ne, vlastně tady Louis byl na začátku hodiny velmi drzí, pojď, pojď," jo! Díky Tomlinsone! 

,,Ale paní učitelko, on by to určitě uměl," poprosil Tomlinson a ona zrudla. ,,No tak dost už! Pojď k tabuli nebo ti dám rovnou za pět!" myslím, že by se nic nestalo.. tak i tak dostane pětku. 

Když dozkoušela, vyplnilo se to, co jsem říkal. Má za pět. ,,Měl by ses začít učit, Louisi," nevěřícně kroutila učitelka hlavou a poslala ho si sednout. 

Zazvonilo na přestávku a všichni vyběhli ze třídy jak zvířata. 

Sklidil jsem si věci do batohu a odešel na záchody. 

,,Stylesi? Kvůli tobě mám pětku!" křikl někdo za mnou, když jsem si mysl ruce. Otočil jsem se a koho jsem neviděl.. ,,Není to kvůli mě," odsekl jsem. ,,Nebuď drzej, spratku jeden!" vykřikl a dal mi pěstí přímo pod oko. Nevěřícně jsem se na něj podíval a pak si chytl tvář, protože to bolelo. 
,,Nemůžu za to, že se neučíš!" vykřikl jsem. Už to ve mě pění, už mi leze krkem, jak mě furt mlátí. ,,Chceš ještě jednu?!" vykřikl hlasitěji než předtím a já si povzdychl. ,,Tebe baví mě mlátit?" zeptal jsem se. ,,Ne, nebaví, ale nemáš bejt drzej na někoho, jako jsem já," mrkl na mě a poté se na mě smutně podíval. ,,Asi jsem dal moc velkou ránu.." povzdychl si a odešel ze záchodů. 

Co to bylo? Ono mu mě bylo líto? Tak to vidím poprvé. To bude asi tím, že u sebe neměl Zayna a Liama. Ti dva jsou horší než Tomlinson. Abych pravdu řekl, Tomlinson je docela i pěknej, ale je to hajzl, takže.. Navíc si z mé orientace dělá prdel. 

Podíval jsem se na sebe do zrcadla a hlasitě vzdychl. už se mi dělá modřina, super. Opláchl jsem si to studenou vodou a vyšel ze záchodů. Teď máme češtinu, bezva, sedím přes uličku vedle Tomlinsona, to zase uslyšim, jak o mě říká totální kraviny, které nejsou pravda. Prostě pomluvy. 

Vešel jsem do třídy a on už seděl na místě. Neochotně jsem došel na místo a sedl si. Hned jak jsem dosedl, uslyšel jsem jak se směje, společně s Malikem. Nechápavě jsem nadzvedl obočí a pak se chtěl zvednout, ale nešlo to. Ti hajzlové mi dali na židli vteřinové lepidlo, no to snad ne. 

Po kolikáté už je to tenhle rok? Po páté? Už je to trapný. 

,,Nemyslíte, že už je to trošku trapný?" vypustil jsem svojí myšlenku směrem k nim. To jsem asi neměl. ,,Počkej na přestávku, smrade," sykl Payne a já měl nakakáno v gatích. Další monokl? Bezva, mamka se zase bude vyptávat, jestli mě nešikanují a já jí opět budu muset říct, že ne, že se pereme ze srandy a občas to přeženeme, jako vždy. 

Když skončila hodina, tak když všichni vyšli ze třídy, učitelka mi pomohla vysvléci kalhoty a já si vzal náhradní, které si už automaticky beru do batohu. Jsem na podobné věci zvyklí. 

Škola utekla docela rychle a já už seděl doma a dělal si domácí úkol. Samozřejmě jsem ho dělal hlavně kvůli Tomlinsonovi, aby mě nezbil za to, že si nemá od koho opsat úkol a dostal by pětku. Což on stejně dostává pořád. 

Najednou se po celém domě ozval zvonek a já věděl, že to je Nialler. Seběhl jsem schody do předsíně a otevřel dveře. 

,,Ahoj Ni," usmál jsem se a pozval ho dál. ,,Chceš něco k pití?" slušně jsem se zeptal a on jako vždy chtěl cocacolu. Nalil jsem tedy dvě skleničky a odnesl to nahoru do pokoje. 

,,Tak co děláš?" zeptal se a sedl si na postel. On už je tu jako doma. 

,,Dělam si úkol. Vlastně už ho mám, jen kontroluji," mrkl jsem na něj a dopočítal poslední zkoušku. vyšla mi, super. Zavřel jsem sešit a otočil se čelem k blonďákovi. ,,Ty máš zase monokl?" zděsil se a bylo vidět, že ho to mrzí. 

,,Už jsem si zvykl, Ni, neřeš to, ano?" upřímně jsem se usmál a vstal ze židle. 

,,Co budeme dělat?" nadzvedl jsem obočí a on jen mykl rameny. ,,Můžem si pustit film na počítači?" zeptal se a já přikývl. Otevřel jsem noťas a najel na složku s filmy. ,,Tak co si pustíme? Vyber si," podal jsem mu notebook, ať si vybere sám. Já bych zase vybral nějaký gay film a jemu by se to nelíbilo. Ne že by to byl homofob, ale prostě mu to nepříjde úplně krásný, jako mě. 

Nakonec vybral Harryho Pottera. Miluju ten film.