Nepřítel (-Larry-)

8.

Ani jsem nestihl mrknout okem a Louis už si sundaval kalhoty. Zrychleně jsem dýchal, hlavně proto, že tohle bude moje poprvé a za druhé, byl jsem nadržený jako prase. ,,Louisi, strč ho do mě už!" sykl jsem a začal si hladit svoje přirození. On se zasmál a tvrdě do mě přirazil, bez kondomu, bez slin, bez ničeho, prostě nasucho. Hlasitě jsem vykřikl a slzy se mi nahrnuly do očí. ,,Notak, vydrž to, za chvilku se ti to bude líbit," pohladil mi zadek a já se kousl do rtu. Louis začal zrychlovat a mě se to opravdu začalo líbit, ani to nebolelo. Vzdychal jsem přes celou místnost a kousal se do rtu. Myslím, že mi buce téct krev. 

Stačilo pár přírazů a já se udělal, hned po mě Louis. Udýchaně jsem si klekl na zem a koukl Louisovi do očí. On sjel na zem a dal si hlavu do dlaní. ,,Kurva, já, já tě nedokážu mlátit," špitl a začal brečet. No to ne, já ho vidím poprvé v životě brečet. 

,,Tak mě nemlať," odpověděl jsem mu. ,,Když oni mě k tomu nutí. Chápej, to jsou moji jediní přátelé a já je nechci ztratit, takže nemám na vybranou," zašeptal a slzy se nezastavovaly. ,,Víš, kdyby jsi se choval nějak normálně a nemlátil každého koho potkáš, kamarády by sis našel. Třeba mě a Nialla," pohladil jsem ho po rameni a on se ošil. 

,,Ne, tohle není správný, já nejsem žádnej buzík, kurva co tu vůbec ještě dělam," sykl, oblékl se a rychle vypadl ze záchodů. Zase. Zase hned zdrhl. 

Pomalu jsem se oblékl a došel před zrcadlo. Vlasy jsem měl zpocené a rozházené do všech stran. Rty jsem měl od krve a v očích byla vidět bolest. Opravdu dokonalá sobota večer. 

Vyšel jsem směr box, kde sedí Niall a posadil se vedle něj. ,,Kde si byl?" zeptal se starostlivě. ,,Na hajzlu," pousmál jsem se a koukl na parket, jestli tam není Louis. Nebyl tam, nejspíš šel domů. On asi neví co je to láska, neví co je to pravé přátelství. 

,,Nialle, já půjdu domů," oznámil se a už se zvedal. ,,Počkej, nemám tě vyprovodit?" nabídl se a já odmítl. Vyšel jsem z baru a tmavou uličkou se vydal ke svému bytu. Mamka bude mít radost, že mě zase vidí úplně v háji. 

Cestou jsem přemýšlel nad Louisem, nemůžu ho dostat z hlavy. Pořád musím myslet na jeho nádherné oči, ty krásné, chutné rty. Mohl bych je líbat celý den. 

Došel jsem domů a mamka seděla v kuchyni s mobilem v ruce. ,,Do háje! Harry! Kde jsi byl! Řeklo se, že budeš doma do deseti, ne že přijdeš ve tři ráno!" křičela na mě mamka a já se podíval na své špičky bot. Hned jak si všimla mého monoklu, přestala vyvádět. ,,Zase ti někdo ubližoval?!" vyjekla a pohladila mě po rameni. ,,Mám to už od včerejška, spadl jsem na lavici, bouchl jsem se," pousmál jsem se a odešel do pokoje. 

Nepotřebuju jí vysvětlovat, že mě někdo šikanuje. 

Sedl jsem si na postel a začal brečet. Proč mě Louis nikdy nepřestane mlátit? On nechápe, že k němu něco cítím, nevím, jestli to je láska, ale vím, že ho mám hodně rád. 

Povzdychl jsem si a zalezl pod peřinu. Ještě chvilku jsem jen tak přemýšlel a nakonec usnul. 

Ráno mě probudil zvonící telefon. Rychle jsem si sedl, ale to jsem neměl dělat, protože mě nehorázně bolel zadek, ale i hlava. Kníkl jsem a vyndal mobil z kapsy. Ono je půl druhé odpoledne?! 

,,Ahoj Nialle," ,,Ahoj Hazz, došel si domů v pořádku?" ,,Jojo, jenom mám problém.." ,,Jaký?" Můžeš přijít? Ono se to takhle blbě vysvětluje," ,,Dobře, za půl hodinky jsem u tebe," muckl mi do telefonu a zavěsil. 

Já jsem vstal a došel do koupelny. Strhl jsem ze sebe všechno oblečení a vlezl do sprchy. Celý jsem se namydlil malinovým sprcháčem a na vlasy si nanesl jahodový šampon. Ano, miluju vůni ovoce. 

Mydliny jsem ze sebe spláchl a poté se zabalil do ručníku. 

Ze skříně jsem si vyndal černé potrhané džínsy, bílou košili a černé boty na klínku. Oblékl jsem se a podíval se na sebe do zrcadla. ,,Bože Stylesi, co blbneš, vždyť je neděle," plácl jsem se do hlavy a převlékl se do obyčejných tepláků a černého trika. 

,,To je lepší," zašeptal jsem a posadil se na postel. 

Pokoušel jsem si cokoli vybavit ze včerejšího večera, ale měl jsem totálně vymleto. Proč se vždycky musím tak zřídit a nic si nepamatovat? Možná je to lepší, možná ne, já fakt nevím, ale nehorázně mě to štve. 

To už zazvonil zvonek a bylo mi jasný, že je to Niall. 

,,Ahoj Ni!" otevřel jsem dveře a objal ho. ,,Ahoj Hazz, tak co si mi chtěl říct? Počkat, kde máš mámu?" porozhlédl se po kuchyni a já mykl rameny. ,,Co já vím," dodal jsem a vyšli jsme schody do mého pokoje. 

,,Takže, co si chtěl?" usmál se. ,,Takže, hned jak jsem se probudil jsem si sedl," začal jsem. ,,Bezva, to jsem sem jel kvůli tomuhle?" zasmál se a já dal oči v sloup. ,,Nialle, to je vážný. Já si sedl, ale nehorázně mě zabolel zadek. Co jsem včera dělal?" vychrlil jsem ze sebe rychlostí blesku a Niall se zakuckal. 

,,Šel si na záchod," zašeptal. ,,No, dál? Kdo tam byl se mnou?" vyptával jsem se. ,,Já nevím, neviděl jsem s kým tam jdeš," mykl rameny a zamyslel se. 

,,No to snad ne," zasekl se a koukl se mi do očí. ,,Co? Co se děje, Nialle řekni mi to, s kým jsem tam byl?!" byl jsem nervozní. Právě se dozvím, s kým jsem o to přišel, třeba ho ani neznám a v životě ho neuvidím, ale to by bylo hodně zlí. Já ho chci znát, protože mě odpanil. 

,,Víš, není to jistý, nešli jste spolu, on vyšel a ty si šel až pět minut za ním, ale nikdo jiný tam asi nebyl," napínal mě. ,,Kurva Nialle, řekni to, nebo tě uškrtim. Chápeš, že na tomhle mi hrozně záleží? Bylo to moje poprvé a já si ani nepamatuju s kým," povzdychl jsem si. 

,,Myslím, že to nerad uslyšíš," podíval se mi do očí. ,,Vyklop to. Kdo tam byl se mnou?"

,,Louis, Louis Tomlinson," řekl a já se začal dusit. 

,,Děláš si prdel?!" vyjekl jsem a začal chodit po kuchyni jako hysterka. 

,,Bohužel ne, Harry,"