Krvavá oběť

1.

„Dobře, Ashlyn,"ne že bych sebou leknutím cukla, když se mi v hlavě zcela bez varování ozve hlas... „zvedněte hlavu. 3 stoly od vás, černé vlasy, menší strniště, modré oči. Má na sobě černé tričko, kraťasy a pohodlné černé polobotky. Sedí k Vám zády, takže ho nejlépe poznáte podle tetování na zadní části krku. Je to značka jeho Smečky, malé ohraničené kolečko přesně uprostřed krku. Uvnitř je klubko čar a šelmí oko. Vidíte ho?" Telepat z Akademie je neomylný. Nemůžu mu nakukat, že jeho čáry máry nefungovaly, proto odtrhnu oči od menu, které mám postavené před sebou a začnu si prohlížet lidi okolo.

Kdyby mi prostě zavolali, mohla bych se vymluvit na špatný signál a úkol plnit až zítra. Takhle není žádná možnost, že bych ho neslyšela. V žaludku mi žalostně zakňučí. Od rána jsem kvůli nervům nic nejedla a teď už se stmívá. Bojovat podvyživená? Proč ne!

Očima šelmy pročesávám dav, než ho konečně spatřím. Zajíknu se. Je natočený do strany a upřeně pozoruje brunetu o stůl vedle něj. I když ho vidím jen z profilu, vím, že bude nádherný. Černé husté vlasy mu lehce zasahují do čela, ale nepadají do očí. To by bylo při boji hloupé a on si toho je zjevně vědom. Má tvrdé rysy, velký nos a jizvu v levém obočí. Jeho ramena jsou široká a paže se mu do těsného trika skoro nevejdou. Když se natočí dopředu, spatřím i tetování. Tohle je můj cíl.

„Mám ho."pomyslím si a čekám na další pokyny. Nemůžu od něj odtrhnout zrak. Vyzařuje z něj síla. Jakoby ho obklopovala neviditelná aura moci. Pokud s ním budu bojovat, nebudu si moct být jistá vítězstvím. A to se mi ani maličko nelíbí.

„Skvěle. Jeho jméno je Jeremy Webster. Svůj úkol znáte. Způsob provedení neovlivňuje vaší známku, jde jen o čas. Maximální doba je 10 dní, pokud ani jeden z vás za tento čas nesplní svůj úkol, oba jste propadli. Ten, kdo ho splní jako první, prochází, druhý automaticky končí. Rozumíte?"

„Ano, pane."

„V tom případě Vám přeji hodně štěstí. Ozveme se Vám, až úkol splníte. Sbohem slečno Evansová."vzápětí opustí mou mysl a s tím osvobodí mou hlavu od tlaku a bolesti, kterou telepatie způsobuje. Zrychleně dýchám a srdce mi buší až moc rychle. Šelma ve mně se nervózně vrtí a volá po vypuštění. Cítí ohrožení, stejně jako já.

Mám strach. Vypadá to, že ho ze mě Akademie nedokázala vytlouct úplně.

Zhluboka se nadechnu a pevně chytím okraje stolu.

Jedna.

Dvě.

Tři.

Napočítám do padesáti, než se mi srdce konečně uklidní. Jsem trénovaná. Přežila jsem 6 let na Akademii. Tohle bude brnkačka.

Znovu se podívám na muže. Jeremy. To jméno k němu nesedí. Tipovala bych ho spíš na drsňáka Maxe. Donutím se odtrhnout od něj pohled a přeskenuju místnost. Kromě brunety, kterou Jeremy před chvíli okukoval, jsou v restauraci dva číšníci, tři muži a další žena. Tady nic neuděláme, neobešlo by se to bez svědků a Akademie by měla problém s vyřizování odškodnění případným obětem.

Takže teď budeme oba čekat, než se jeden z nás zvedne a odejde. Možná bych se mohla i najíst.

Nemeškám a chopím se šance. Mávnu na číšníka a objednám si hranolky. Sbíhají se mi sliny jen z vyslovení objednávky. Číšník se na mě mile usmívá, ale moc pozornosti mu nejsem schopná nabídnout. Koutkem oka pořád kontroluju, že je Jeremy na svém místě. Když si číšník všimne mého nezájmu, odporoučí se.