Krvavá oběť

IV.

Po vykonání toho, co děláme každý, ale nikdy se o tom nezmiňujeme, se ocitnu znovu na schodišti. Stoupám nahoru a dávám pozor na to, který schod vrže. Je to instinkt, který mi do hlavy nasadila Akademie a později i má práce - nejdřív zjistit nejbezpečnější a nejplynulejší únikovou cestu. Z haly vedou 4 chodby, jednou jsme přišli, druhá i třetí zatáčí za roh, čili není vidět její konec a proto nemohu odhadnout, jestli se tudy dá dostat ven. Ta, ze které přicupitala pipka s mašlí, byla slepá, na jejím konci se nacházely jen těžce vypadající dveře. Moje únikové možnosti nevypadají moc slibně.

Musím se jistit zábradlí, aby se mi nepovedlo slítnout dolů. Moje nohy jsou jako želé. Od jisté události na uspávací kouzla nereaguju zrovna dobře.

Když se dostanu do 3. patra, musím se na chvíli opřít o zeď a vydýchat. Jsem moc ráda, že mě teď Jeremy nevidí. 

Když mám dojem, že mám dost sil čelit puberťačce, vydám se chodbou dál. Překvapí mě, že u dveří, za kterými má ona Lucy být, nikdo nehlídkuje. Pro jistotu se rozhlédnu, ale nikoho nespatřím. Dooobře, já a Jeremy máme pod pojmem ochrana zjevně jiný obrázek. Opatrně, pomalu vezmu za kliku a otevřu dveře. Očekávaje cokoliv, nindjovským stylem skočím do pokoje a připravím si ruce na možný atak útočníka. Zatočím se dokola, a když žádné nebezpečí nespatřím ani na stropě, uvolním se. Pomalu a teď důkladněji se rozhlédnu po pokoji, ve kterém jsem se ocitla. Vypadá to tu jako v luxusním hotelu. Designový nábytek, drahé přehozy a umělecky vypadající obrazy, které mě utvrzují v Jeremyho hrozném vkusu. Poté spatřím postel s nebesy. Zarazím se a zaposlouchám. Jak jsem mohla přeslechnout to pravidelné oddechování? Proboha! Dneska jsem se nechala uspat čarodějem, a teď naprosto hloupě a neprofesionálně přehlédnu tu maličkost, že tu zjevně někdo pluje na obláčku v říši snů?! Kolik kravin může člověk udělat, než se mu to vymstí?

Pomalu přejdu k posteli a odhrnu závěs. Zrak mi padne na malého andílka. Zlaté kudrnaté vlásky rámují ten nádherný obličej. Nosík se tomu lehce krčí a ramínka zvedají bělostnou pokrývku. Okamžitě se do té holčičky zamiluji. Čiší z ní taková nevinnost, že to cloumá s mým zamrzlým srdcem a já si nemůžu pomoct, ale dobrých 5 minut tam jen stojím a ujišťuji se, že to stvořeníčko dýchá. Poté si protřepu hlavu a zívnu. Moc nepřemýšlím, když ze sebe nechám sklouznout oblečení a přeměním se. Bezhlesně si prokřupu záda, rozevřu tlamu a protáhnu všechny ztuhlé svaly. Jsem spokojená, když zjistím, že jsem ohledně holčičky se svou šelmou v naprosté harmonii. I jí cloumají mateřské instinkty, a když nás navede do nohou dívčiny postele, neprotestuji. Složím si čenich na tlapky a se spokojeným mručením usnu.

...

Řeknu vám, že nikdo nechce být probuzený extrémním řevem rozhněvaného lva. A to je přesně to, co se mi stane. Že já husa přemítala o doplácení na své chyby. V mžiku jsem na nohách. Rozespale zamrkám a uvědomím si, že zírám do až moc známého obličeje.

Stojí blízko. Zatím se nepřeměnil, ale vím, že k tomu má blizoučko. Nemám čas zkoumat jeho vytrénované tělo, ani vrásky, které mu přibyly na čele... Komu tu kecám, jasně, že přesně to dělám. Je starší. Vypadá ztrhaně, unaveně, ale jeho moc jen přibyla. 

Udělám chybu a podívám se mu do očí. Je to jako poprvé. Moje šelma ho okamžutě pozná, touží se mu schoulit u nohou a čekat, až jí všechno odpustí a zbaví všech starostí. Naštěstí jí už umím kontrolovat. Vražedně zavrčím a vycením tesáky.

„Neprovokuj mě, Lyn."ozve se z jeho úst temně. Má problém mluvit. Jeho hlas je už moc zvířecí a já pro tentokrát ustoupím. Udělám krok dozadu a znovu položím čumák na packy. Ještě nejsem připravená se s ním bavit. Nebo aspoň to je moje výmluva. Nepřiznám si, že jsem až moc rozrušená na to, abych se dokázala přeměnit. Jeremy ze mě nespustí oči. Je to pro mě neobvyklé, ale jeho pohledu uhnu. Otočím hlavu na holčičku, protože už déle nedokážu snést jeho plný pohled.

Překvapeně zamrkám, když zjistím, že se probudila. Sedí s koleny pod bradou a upřeně mě sleduje. Necítím z ní strach, což mě uklidní. Je překrásná...

„Lucy, pojď ke mně."zavrčí Jeremy a já na něj prudce otočím hlavu. Bojí se o ni. Má strach, že bych jí mohla ublížit. Dopálí mě to. Po tom všem, co jsme spolu prožili, věří tomu, že bych byla schopná ublížit dítěti? Skočím na něj. Nepřemýšlím, prostě se odrazím a povalím ho na zem. Jeremy je na to připravený, proto je to nakonec on, kdo kontroluje náš pád a já, která skončí na zádech pod ním. Jsem větší než on, protože se stále ovládá a neproměňuje, přesto se mu podaří zaklínit mi všechny 4 packy u země. Cvakám mu zuby před obličejem ve snaze mu ublížit za všechno, co mi udělal, za všechny slzy, které jsem kvůli němu probrečela, za telefonáty, které nikdy nebyly odpovězeny a hlavně za zlomené srdce, které nikdy nebude napraveno... Když se ozve nádherný hlas.

„Tati!"zamrznu stejně jako on. Oba víme, že volala Lucy a teď jen čekáme, jaká bude moje reakce. Připadám si vygumovaně. Cítím tu bolest v hrudi, která jsem tolik doufala, že už se nikdy neukáže. Jeremy je otec. Proboha.

Zvedá se mi žaludek a mám temno před očima. Nevolnost se zhoršuje a Jeremy si toho zjevně všimne, proto mě pustí a rychle se zvedne. Neunikne mi, že se postaví tak, aby stál mezi mnou a pelestí.

Neměla jsem sem jezdit, ale teď už nemůžu vycouvat. Jen... Potřebuju chvilku. Vydám se ke dveřím, které zůstaly otevřené, a bez dalšího ohlednutí přes rameno se vydám pryč. Nezastaví mě. Pravděpodobně chápe mé rozpoložení.

Složím se v rohu koupelny, do které mě předtím zavedla růžová dáma, a jen tupě zírám do blba.