Stay strong*

4.část

„Co čteš?" ozvalo se najednou vedle mě. „Glamour" odpověděla jsem a ukázala mu obálku časopisu. „Aha." Pousmál se. „Některý články mají fakt dobrý. Třeba některý typy na oblečení." „Jojo, to mají." Souhlasila jsem. „Jak se jmenuješ?" odložila jsem časopis. „Rose." Odpověděla jsem a pokusila se o úsměv. „To je hezký jméno. Vážně se hodí k tak hezký holce." „Dík." Pousmála jsem se a sklonila hlavu. „A promiň, ale jak se jmenuješ ty?" „Ehm... jo...já...myslel jsem... totiž... Já jsem Liam." Věnovala jsem mu další úsměv.
„Jak dlouho sem chodíš?" musela jsem se ho na něco zeptat, když už bylo moc dlouho ticho. „No... skoro od malička..." „Vážně?" zarazila jsem se. „Jak to?" „Narodil jsem se s jednou nefunkční ledvinou a druhá nefunguje úplně. Ale trochu jo." „Páni..." podivila jsem se. „Ty sem asi nechodíš moc dlouho, co?" „No... Ne... Budou to asi dva měsíce..." „Jak to? Co se stalo?" sklonila jsem hlavu a kousla se do rtu. „Promiň, Nemusíš o tom mluvit, jen jsem byl zvědavý..." „Ne, to je v pohodě..." ucukla jsem jedním koutkem. „Měly jsme autonehodu..." „Aha, to mě mrzí..." z jeho výrazu bylo vidět, že by rád věděl víc, ale neptal se, jen aby se mě nedotkl, nějak mě neranil nebo tak něco... „Kamarádka je na vozejku..." „Ssss..." popotáhl vzduch mezi zuby a přivřel oči, aby naznačil jak moc drsný to je... Začaly mi téct slzy. „Už o tom nemusíš mluvit, Rose. Nebreč prosím." Opatrně se ke mně naklonil a volnou rukou mi setřel slzy z tváře. Lekla jsem se jeho ruky. Krásně hřála. Byla pro mě cizí, ale to teplo tak zvláštně blízké, že jsem měla pocit, jako bychom se už znali...
Když si zase sedl zpátky k sobě, nastalo ticho. Takové divné, nepříjemné ticho. Vytáhla jsem si znovu Glamour, dala si sluchátka do uší a četla si dál. „Co posloucháš?" zaslechla jsem přes hudbu. „No... Timberlakea..." „Fakt? Timberlake je super!" rozzářily se mu oči. „Jo, to je." Souhlasila jsem. „Mirrors je libová! Tu mám hrozně ráda." „Mirrors... jo, je dobrá, ale já mám radši Suit and Tie." „Jojo, taky dobrá." Souhlasila jsem znova a zavřela oči.
Nechala jsem si jedno sluchátko venku, takže jsem za chvíli slyšela, jak zase klepe něco do klávesnice. „Co tam pořád píšeš?" byla jsem zvědavá. Zasmál se. „No... Odepisuju na zprávy." „Cože? To jich máš tolik?" „No..." zasmál se znova a otočil na mě na chviličku svůj facebook, na kterém měl otevřené zprávy. Asi je o něj zajím, protože mu psaly skoro samý holky. „Anne Directioner, Diana Lindsay, Beatrice Mia Kelly, Becky Thorne Styles..." četla jsem nahlas a při posledním protočila oči. Otočil si počítač k sobě zpátky. „Co je?" zeptal se, když viděl mojí reakci na slečnu „Stylesovou" „Nic... jenom...nechápu..." „Co nechápeš?" „Ty holky, co se pojmenovávají na jména hvězd... Je to ulítlý... divný..." „Proč?" pokrčil obočí. „Je to prostě šílený! Ty lidi nikdy neviděly, vůbec je neznaj, ale hlavně, že ‚Styles'" „No... jako... něco na tom je... Ale je to jejich věc, ne? Nech jim to. Mají to jako druhej svět, do kterýho můžou utéct, když už se jim v realitě nelíbí. Aspoň na chvilku. Tak je nech." „Já jim to neberu, ale je to na hlavu..." nad mou odpovědí zakroutil hlavou a dál ťukal do notebooku. Zavřela jsem oči a málem bych usnula, kdyby mě nepřišla odpojit sestra.
Rozloučila jsem se s Liamem a odešla z ordinace. Než jsem si srovnala věci do tašky a oblékla si mikinu, pustili z ordinace i jeho. „To tu ještě jsi?" divil se. „No jo, trvá mi to..." zasmála jsem se a zapínala si zip. „Na kdy jsi objednaná na příště?" pousmál se a upravoval si kapuci. „Za týden a ty?" nadechl se, aby mi odpověděl, ale sotva otevřel dveře z nemocnice ven, vyrušila ho nějaká holka. „Liamééé!" křičela a řítila se k němu. Zřejmě na něj čekala. „No, tak já vás nebudu rušit." Rozloučila jsem se s ním a odešla pomalu domů.
Cestou jsem se ještě stavila za Amber, vypadá už mnohem líp. Uplynul týden a já měla před sebou další dialýzu. Doufala jsem, že se tam znova potkám s Liamem, ale nepotkala. Ani příště tam nebyl...

⬇⬇⬇⬇

Tenhle díl je takovej trošku slabší Jestli toto někdo čtete, tak prosím o zanechání hvězdičky ⭐ nebo komentu hrozně by mě to potěšilo

PS: Neřeknu vám, kdy bude další díl...nechám to na vás

PS 2: 747 slov

Moc děkuju ❤

S láskou Vaše ⚓Katie⚓