Probudila jsem se, jakmile mi na tvář dopadl první paprsek dne. Oknem prosvítal východ slunce nad horami a celý pokoj se pomalu začínal zalévat světlem. Ale východy přinášely i mou denní rutinu.
Bylo mi už šestnáct, a tak jsem se už dva roky zaučovala. Případné střední školy byly moc daleko a navíc jsme si to nemohli dovolit. Když nám dali na výběr z několika povolání, měla jsem jasno. Stala jsem se kovářem po tátovi. Už od mala jsem zbožňovala zbraně a bavilo mě pozorovat tátu při práci. Máma byla švadlena, ale to mě moc nezaujalo.
Pomalu jsem se začala probírat a vstala z postele. Podívala jsem se do svého starého zrcadla, kde jsem viděla jen hnědovlasou unavenou holku, která má tak rozcuchanou hřívu, že ani nepůjde rozčesat. Došla jsem si pro hřeben a začala česat. Po čtvrt hodině jsem vyhrála souboj se svými vlasy a svázala je do culíku.
"Zareth, pojď na snídani!" ozvalo se najednou ze zdola.
"Už jdu!" zavolala jsem nazpátek a hodila si přes pyžamo župan. Jakmile jsem otevřela dveře, ucítila jsem vůni papriky,rajčat a oregana. A taky pečivo. Běžela jsem rychle dolů, až jsem málem spadla ze schodů.
"Dobrý ráno." pozdravila jsem mámu, která stála v kuchyňi nad hrncem. Na stole ještě ležely talíře s papriko-rajčatovou polévkou a tak jsem je začala umývat. Táta byl totiž v práci a sestra ve škole.
"Ahoj zlatíčko, jak jses vyspala?" ptala se máma. Očividně měla dobrou náladu, protože se usmívala, až jí očí zářily.
"Dobře. A co se stalo, že jseš tak veselá? "
"Dostala jsem zakázku za 30000 zlaťáků. Je to práce na rok, ale není tak těžká. Takže jedna z vás dvou může jít studovat!"
"To je super!" usmála jsem se na ni. Pak jsme se objímaly, dokud se mi nezačala připalovat snídaně. Nabrala jsem si tedy polévku , přidala housku a posadila jsem se.
Pořád mi ale vrtala v hlavě myšlenka o studiu. Na život na kovárně jsem už zvyklá. Navíc bych to tu nechtěla opouštět. Měla jsem tu rodinu a domov. Východy a západy slunce. A taky Arekona a Sewa.
Byli jsme kamarádi už od dětství. Vždycky jsme vyběhli na kopec s klacíky v rukách a šermovali, nebo společně šplhali po stromech, a nebo jsme se jen tak dívali na zapadající slunce.
Já ještě k tomu začala trénovat s vrhacími noži. Jerek byl nejzápadnější vesnicí naší říše, tak se nějaké útoky nehlídaly. Člověk musel být vždy připraven.
Jídlo mi zmizelo podezřele rychle, tak jsem odevzdala talíř, poděkovala za snídani a odešla do koupelny. Umyla jsem si obličej a vyčistila zuby. Pak jsem přešla do pokoje a oblékla si košili a těžké kalhoty. Za pár vteřin už jsem byla u vchodu a vzala jsem si kožené boty. Rozloučila jsem se s mamkou a skoro jsem běžela do práce. Z dálky už jsem poznala Arekona, který zrovna přišel. Doběhla jsem poslední kousek cesty.
"Ahoj Are!" pozdravila jsem ho celá zadýchaná.
"Čau Zareth, vypadáš, jako bys právě doběhla maraton." usmál se na mě a podal mi láhev s vodou.
"Na, napij se."
Vzala jsem do ruky láhev a napila se. Chtěla jsem být skromná a dát si jen dva loky. Nakonec mi to nevyšlo a vypila jsem to všechno.
"Snad jsi mi tam něco nechala." Zkoušel zjistit obsah vody, ale žádnou nenašel. Položil ji na políčku a začal si oblékat zástěru. Já jsem se k němu přidala.
Pak jsme se vydali do dílny, kde už pracovali zaměstnanci. Ti musí chodit v pět ráno a pracují obvykle do pěti večer. Zas jsem byla v tom přítmí, kde bylo opravdu vedro.
Na druhém konci na nás už mával Sew. Jelikož mu je osmnáct, pracuje tu už od brzkeho rána jako táta. Pozdravili jsme se a on se dál věnoval tomu , co mu leželo na stole. Viděla jsem, že už pracuje na novém meči. Říkalo se mu svíce. Byla to normální slitina, která se běžně používá. Je do něj ale zabudována i nějaká mikropáčka, která aktivuje vzplanutí hrotu. Tenhle typ ale ještě neumím.
Vydala jsem se chodbou do další místnosti a tam už koval táta.
"Ahoj, jakou mám dneska práci? "
"Brý ráno, dneska je zakázka podkov. Myslím, že jich máš kolem padesáti. Tak do toho, ať to stihneš. "
Padesát jsem nikdy nemohla stihnout. Na hodinu mi vycházelo 5 podkov. Asi tu budu muset zůstat déle.
Došla jsem ke svému místu a dala se do práce.
