Už jsem myslela že je po mně.
Zjevili se dva andělé ozáření svitem měsíce. Rozběhli se k nám. Viděla jsem je sice jen jako zatemněné postavy, ale věděla jsem, že mě jdou zachránit.
Už jsem nebyla skoro schopna vnímat svět. Asi jsem nebyla smrti daleko.
Jeden z nich mě zbavil toho vraha. Druhý se nade mnou sklonil a mluvil na mě. Nevnímala jsem jeho slova i když jsem chtěla. Ani jeho tvář. Nakonec už byla jen tma. A ticho.
Otevřela jsem oči a snažila se zjistit, kde se to nacházím.
Byla to celkem malá místnost. Napravo byly dveře a pár skříní se šuplíky. Naproti mně bylo prázdno a vlevo byl závěs.
Najednou někdo vešel do místnosti. Poznala jsem Sewa a Arekona. Byla jsem štěstím bez sebe. Myslela jsem, že už je nikdy neuvidím.
" Zareth!" zakřičeli oba najednou a rozběhli se ke mně. Oba mě objali.
