YOUR LULLABY (Tvoje ukolébavka)

1

Vekerý nábytek i vybavení se mi nahromadilo v jedné místnosti. A to zrovna v té, která u kdysi bývalá obývákem, a která také znovu obývákem bude. Rozhodla jsem se, e vekeré krabice a přepravky prozatím odsunu pod okno. Začala jsem přemýlet, kam který kus nábytku postavím.
O gauči u jsem měla jasno. Chtěla jsem se z něj dívat oknem ven. Vdycky mě to uklidňovalo. Take jsem ho posunula jen pár desítek centimetrů, natočila správným směrem a posadila se na něj, abych vyzkouela, zda mi to bude vyhovovat.
"Perfektní.", řekla jsem si sama pro sebe. Pořád sedící jsem se ohlédla kolem sebe.
Spousta věcí na jednom místě. A spousta věcí mi stále chyběla. Jako třeba postel. Hlavně postel.
Podívala jsem se na hodinky. Bylo půl desáté ráno. Přesně čas na kávu. Jene nádobí ani konev jsem zatím také jetě neměla.
Liam mi říkal o jednom málem pekařství na rohu ulice, take jsem si vzala první taku, kterou jsem nala, nacpala do ní notebook, notes, propiska a peněenku a vydala se tam.
Přila jsem k rohové cihlové budově s nápisem Styles's Bakery. U na první pohled se mi to zamlouvalo. Vela jsem dovnitř. Cihly zdobily i interiér. Velká okna byla bez závěsů a podlaha byla z tmavého dřeva. Jednoduché, ale krásné.
Přela jsem celou pekárnu k pultu. Z vitríny na mě koukala spousta druhů různého slaného i sladkého pečiva. Ale jakmile jsem spatřila čokoládové muffiny, bylo mi jasné, e neodolám.
"Dobrý den, vybrala jste si?", oslovila mě blond slečna na druhé straně pultu.
"Dobrý.", opětovala jsem s úsměvem. "Mohla bych poprosit o jeden čokoládový muffin a latté?".
"Samozřejmě. Klidně se jděte posadit, hned vám to přinesu.", odpověděla slečna a začala připravovat kávu.
Sedla jsem si ke stolečku v rohu místnosti. Tak, čím dřív začít?
Vytáhla jsem si z taky notes a propisku a začala sepisovat, co vechno musím koupit, abych mohla co nejdřív začít bydlet. Nějaké vybavení jsem si přivezla, ale kdy jsem nad tím teď přemýlela, moc toho vlastně nebylo. Gauč, dvě krabice knih, oblečení, pár věcí, ke kterým jsem citový vztah, malý jídelní stůl, čtyři idle a konferenční stolek. Ve ostatní jsem nechala ve městě. Nechtěla jsem mít na očích ty vzpomínky, kterých jsem se chtěla zbavit. Nechala jsem tam dokonce i své oblíbené pohodlné křeslo, a to jen proto, e mi připomínalo, jak se v něm rozvaloval ten zmetek.
Nala jsem si na internetu obchod s nábytkem. Přijatelné ceny (i kdy na ceně mi vlastně vůbec nezáleelo), dovoz a domů a moc hezké kousky. Objednala jsem, co jsem potřebovala a vrhla se na dalí poloku na mém imaginárním seznamu. Tím byla práce. Jestli jsem chtěla začít od znova, muselo to být se vím vudy.
Asi po deseti minutách počítání inzerátů, kde hledali manaery, instalatéry, zdravotní sestry nebo techniky, jsem narazila na jeden, kde hledali redaktora do místních novin.
Okamitě jsem zavolala na uvedené číslo, abych zjistila, zda je místo jetě volné.
Pán na druhém konci byl velice příjemný a rovnou mi nabídl termín na pohovor, na který jsem měla přijít a za dva týdny. Ukázalo se toti, e bych měla nastoupit za jednu (nejspí) paní, která bude odcházet na mateřskou. No co, alespoň budu mít dost času se tu pořádně zabydlet.
"Ahoj, Harry. ", otočila jsem se za známým hlasem a u pultu zahlédla temeno Liamovy hlavy. Jako vdy měl na sobě ten edý oblek, který mu váně sluel.
Povídal si s někým, koho jsem přes jeho postavu pořádně neviděla. Jediné co bylo vidět, byly hnědé kudrnaté vlasy. Byla jsem zvědavá, kdo to je, ale nechtěla jsem být dotěrná. Vrátila jsem se tedy zpět ke svému notebooku. Hledala jsem nejblií obchod pro kutily. Domeček potřeboval trochu oivit.
Natěstí hned ve vedlejím městě byla spousta obchodů. Potřebovala jsem toho víc ne jen barvy a tapety. Vechno jsem si sepsala na papír, abych nic nezapomněla. Zbavila jsem si věci a odnesla k pultu prázdnou sklenici od kávy a talířek od muffinu.
Liam si tam stále povídal s tím Harrym. Kdy mě uviděl, usmál se na mě. "Tak jak jde zabydlování?".
"Pomalu, ale jistě. ", oplatila jsem mu úsměv.
Liam se otočil zpět na toho kudrnáče." Harry, to je moje sestřenice, Ellie Daltonová.", pak se otočil ke mě a natáhl dramaticky ruku směrem, kde stál Harry, "Harry Styles.".
Poprvé jsem se podívala do těch zeleno-modrých očích a byla jsem naprosto ztracená. Nemluvě o tom kouzelném úsměvu, který mi naprosto sebral slova.
Harry ke mě napřáhl ruku a já ji nevědomky přijala a lehce potřásla.
"Ahoj, rád Tě poznávám.", řekl přátelsky a úsměv se mu roztáhl jetě o troku víc, take se mu na tvářích objevily dolíčky.
Nebýt telefonu, který mě upozornil na novou zprávu, přesně ve chvíli, kdy bylo moje mlčení na hraně přijatelnosti, přísahám, e bych tam bez slova stála minuty, ne-li hodiny.
"Mě taky.", odpověděla jsem natěstí dost silným hlasem a pustila Harryho ruku.
"Tak co má na dneek jetě v plánu?", zeptal se mě Liam, ne Harry stihl říct něco dalího.
"Potřebuju do města na nákupy.", odpověděla jsem a pořád po očku sledovala Harryho, "Vůbec nic nemám.", uchechtla jsem se.
Liam se rozesmál. "To chce jet nakupovat s tím svým mini autem?".
Neměla jsem ráda, kdy si někdo utahoval s mého Broučka. "Náhodou je roztomilé.", bránila jsem ho. Rádoby uraeně jsem si zavřela pěst o bok. Ale bylo to váně jen hrané, protoe na svého úasného bratrance jsem se prostě nedokázala natvat kvůli čemkoli.
Liam mě jednou rukou objal kolem ramen. "Vdyť já to nemyslel patně.", zaculil se na mě. "Ale vzhledem k délce toho seznamu,", kývl směrem k papíru, který jsem drela v levé ruce, "si myslím, e by bylo lepí, kdyby sis vzala moje auto.", nabídl mi.
Musela uznat, e kdybych jela svým autem, musela bych pro celý ten nákup jet nejmíň desetkrát.
Zaslechla jsem Harryho, jak se uchechtla. Ne jsem stihla odpovědět, Liam u mi před očima pohupoval klíčky od svého velkého bavoráku. "Děkuju.", s povděkem jsem si od něj vzala klíče. "Tak se tu mějte.", rozloučila jsem se s kluky.
Liam mě na rozloučenou políbil na tvář.
Při odchodu jsem se jetě na kluky otočila ve dveřích. Oba koukali mým směrem. Lehce jsem na ně mávla a oba mi mávnutí oplatili.