YOUR LULLABY (Tvoje ukolébavka)

8

"Nemůžu se dočkat našeho dnešního nakupování" prozpěvovala Gemma během cesty do města. Když začal v rádiu hrát její oblíbená písnička, chtěla to dát víc nahlas, ale v půlce pohybu se zarazila. "Nebude Ti vadit, když to dám trochu nahlas? Tuhle miluju." hodila po mě štěněcí kukuč a já ji to jen se smíchem odkývala. "Musíme si koupit nějaké oblečení na víkend! Bude to paráda!" musela trochu zvýšit hlas, aby ji bylo přes rádio slyšet.

"Co mám od toho víkendu vůbec očekávat? Kromě toho, že se jede už příští pátek o tom nic nevím." přiznala jsem.

"Hlavně pořádnou zábavu." usmála se na mě. "Tradice je taková, že nás Harry všechny vyzvedne, cestou se stavíme na nákup, po příjezdu se udělá rychlá večeře a pak se jde do klubu." začala vysvětlovat. "Na sobotu platí pravidlo, že kdo první vstane, vaří oběd. Odpoledne se blbne na pláži a večer se griluje. Doufám, že si Liam zase nezapomene kytaru jako minule. Není to bez ní ono. A v neděli po snídani se jede domů. Cestou se stavujeme na oběd v jednom motorestu. Je vážně úžasný." odvyprávěla nadšeně a skoro na jeden nádech.

Zdá se, že Gemma je ten nejvíc nadšený a nejvíc energický člověk, kterého znám. Jak už jsem poznala v pátek, nezkazí žádnou srandu a v kombinaci s Harrym a Liamem se dá předpokládat, že to bude velice zábavný víkend. Její optimismus je tak nakažlivý, že už i já jsem se nemohla dočkat dalšího víkendu.

"To zní super." řekla jsem upřímně.

Otočila se na mě, a i přes sluneční brýle jsem poznala její lišácký úsměv. "Jsem zvědavá, jestli tohle budeš říkat i po uvítacím rituálu."

"Uvítacím rituálu?" zopakovala jsem překvapeně.

Nadšeně zakývala hlavou a ještě víc se usmála. Strašně moc mi tak připomínala svého bratra. "Jsi nováček v partě, takže Tě čeká uvítací rituál. Taky jsem ho musela podstoupit." zavzpomínala si. "Původně to byl jen klučičí výlet. Když se mi kluky podařilo tenkrát přemluvit, aby mě vzali sebou, rozhodli se, že mě musí náležitě přivítat."  úšklíbla se sama pro sebe a já zděšeně zalapala po dechu. "Neboj se, nic to není." s mrknutím mě uklidňovala. Ale moc to nepomohlo.

***

Vždycky jsem ráda nakupovala, ale obvykle sama nebo s mámou. Gemmou to byl ovšem zážitek. V každém obchodě jsme strávili snad věčnost. Všechno jsme si zkoušeli a jedna druhé komentovali vybrané modely. Ukázalo se, že kromě lásky s nakupování máme i více méně podobný styl.

Pěkně nám po tom vyhládlo, takže jsme nakonec skončili v malé italské restauraci.

"Gem, pověz mi, co nějaký přítel?" začala jsem nenápadně pracovat na svém slibu, který jsem včera dala Liamovi a zároveň na svém málem plánu, který jsem zosnovala už ve čtvrtek, než jsem vůbec věděla, že ta tajemná bratránkova dívka je Gemma.

"Nic. Žádný není." řekla jako by tu odpověď řekla už tolikrát, že ji znala nazpaměť.

"To není možný." nesouhlasně jsem zakroutila hlavou. "Ani nikdo kdo by měl zájem?  O Tebe se musí kluci rvát."

"Možná. Já nevím. Každopádně, já o ně nemám zájem." řekla klidně a napíchla si na vidličku kousek masa se zeleninou.

"Ale Ty očividně o nějakého zájem máš." vyzvala jsem ji, aby pokračovala. Byla jsem už jen kousek od bodu číslo jedna na mém seznamu L+G.

Odložila vidličku a kouzla se do tváře. "Jeden by tu byl." zašeptala, jako by ten dotyčný mohl být na blízku. "Je vážně skvělý. Ale..." povzdechla si. "Řekla bych, že on o mě zájem nemá." pokrčila rameny, jako by si z toho nic nedělala.

"A jsi si jistá?" zeptala jsem se a doufala, že z ní nevypadne, že myslí nějakého namyšleného floutka, který byl na střední sportovní celebritou.

"Znám ho už od dětství a nikdy se nijak neprojevil." tahle jedna věta mi stačila.

"Já ho znám nejspíš taky, viď?" snažila jsem se jí naznačit, že vím o koho jde.

Zdálo se, že se jí ulevilo. " Většinou se se vším svěřuju bráchovi, ale tohle... Bojím se jak by na to reagoval. Je to jeho nejlepší kamarád a...  Já nevím, někdy mi přijde, že mě až moc hlídá." postěžovala si.

V duchu jsem si zatleskala. "Třeba by Ti zrovna Liam schválil. Zná ho. A Liam by nikomu neublížil."

"Jenže to by Liam o mě musel mít..." najednou se zarazila. "On má o mě zájem?" vykulila na mě překvapeně oči. Můj úsměv idiota ji byl očividně dostačující odpovědí, protože můj výraz napodobila.

"Teď už nám jen zbývá postarat se o Harryho." spiklenecky jsem na ni mrkla.

"To bude trochu oříšek." uchechtla se. "Někdy jsou ty jeho vlčí ochranitelské pudy vážně jako z ocele."

"Neboj se, nějak se s tím popereme." uklidnila jsem ji a nabrala si kousek těch úžasných lasaggni.

"No a co Ty? Nějaký přítel, který by stál za zmínku? Když už jsme u toho." obrátila svou pozornost na mě.

"Od jednoho jsem nedávno utekla do Holmes Chapel."  zasmála jsem se.

"Co se stalo?" vyzvídala. Nebylo to vlezlé. Bylo kamarádské a já ji tak Gemmu oblíbila ještě víc.

"Měl mě jen jako přívěsek, aby byl víc vidět." odpověděla jsem jednoduše a do větších detailů se napouštěla. Na tohle téma jsem ještě mluvit moc nechtěla.

"Pako." odfrkla si pošklebně. "I když, na jednu stranu se není čemu divit. Takovýhle kočkózní přívěsek už nikde nesežene." usmívala se na mě.

Nad slovem kočkózní jsem se musela zasmát. Slyšela jsem ho poprvé v životě. "Tak to vám, slečno Stylesová, pěkně děkuji za lichotku." zasmála jsem se a v sedě předvedla poklonu. "Jsem velice ráda, že mi společnost dělá stejně kočkózní přívěsek." znovu jsem se zasmála.

"Opravdu nemáte zač, slečno Daltonová." přidala se k mému smíchu, který byl tak hlasitý, že se po nás lidé kolem otáčeli. Trochu jsme se ztišili. "Myslím, že my dvě budeme opravdu dobré kamarádky." zvedla skleničku v přípitek.

Zopakovala jsem její gesto. "Taky bych řekla."