YOUR LULLABY (Tvoje ukolébavka)

PROLOG

„Tak co myslíš? Bude Ti vyhovovat?“, vytrhl mě z rozjímání nad malým venkovským domečkem bratranec.

            Otočila jsem se k němu s úsměvem. „Je naprosto dokonalý.“, odpověděla jsem se zatajeným dechem a znovu se porozhlédla po prázdné místnosti, která bývala obývákem s jídelnou v jednom.

            Byl to sice skromný domeček s pěti místnostmi, malou komůrkou a venkovní teráskou, ale já si během těch pár minut, kdy mi ho Liam ukazoval, naprosto zamilovala. Pokud jsem chtěla začít nový život, potřebovala jsem změnit hodně věcí a bydlení bylo jedno z těch na vrcholku seznamu.

            „Stejně nechápu, jak se někdo, kdo se celý život nehne z velkoměsta, najednou může rozhodnout, že se přestěhuje do skoro bohem zapomenuté vesnice.“, konstatoval zamyšleně Liam a nechápavě přitom kroutil hlavou.

            „Já taky ne.“, zalhala jsem pobaveně a v duchu si rýsovala, jak bude můj domeček vypadat, až bude zařízený. Přitom správná odpověď na bratrancovu otázku, byla naprosto jednoduchá.

            Jak se může někdo z velkoměsta z ničeho nic přestěhovat na malou vesnici, která je sotva vidět na mapě? I když se to může zdát divné, třeba člověk, který hledá klid. Jako já. Ve svých jednadvaceti letech jsem zažila tolik ruchu, kolik není zdravé pro nikoho za celý život. A jak to všechno vlastně začalo?

            Zcela nevinně. Jednou slohovou prací na střední škole, která vyhrála státní cenu. Byla jsem tenkrát na tolik odhodlaná se živit psaním knih, že jsem se málem na celou střední školu málem vykašlala. Naštěstí se tomu tak nestalo díky mým rodičům. I když jsem zprvu několik dní trucovala a nadávala, musím uznat, že jsem za jejich rozmluvu ráda.

            Nikdy jsem nechtěla, aby mě neznámí lidé, které potkáváme denně na ulicích, zdravili a halekali na mě. Proto jsem svou tvorbu psala pod pseudonymem Casey Woodsové, nikdy neposkytovala rozhovory a nechodila na žádné party, na které mi chodili pozvánky. Tedy až do jednoho dne, kdy jsem se seznámila s Charlesem.

            Pracoval pro mého nakladatele jako zástupce. Takže jsme se vídali více méně na každé schůzi. Nakonec mě jednoho dne pozval na večeři a po několika týdnech, kdy jsem si myslela, jak si skvěle rozumíme, jsme spolu začali chodit. Což byla ta nejfatálnější chyba v mém životě, jakou jsem kdy mohla udělat.  Já hloupá, naprosto jím okouzlená, jsem si nevšimla, že to nedělá kvůli mé osobě, ale kvůli mému kontu, které se každým dnem zvětšovalo, díky dalším prodaným výtiskům knih.

            Naštěstí mi to došlo včas, než bylo úplně pozdě. Sbalila jsem si svým pět švestek, jak se říká, a zamířila za jediným člověkem, který věděl naprosto o všem a mohla jsem se na něj spolehnout. Nebyl to nikdo jiný, než můj milovaný bratranec Liam J. Payne. Skvělý realitní makléř, který mi sehnal tento dokonalý skromný domeček.

            „Kdybys potřebovala s něčím pomoct, stačí zavolat.“, mrkl na mě. „Smlouvu a tak, Ti přinesu zítra.“, mávl na mě ode dveří a venku začal hulákat povely na chlapíky od stěhovací služby.