YOUR LULLABY (Tvoje ukolébavka)

3

Probudila jsem se jetě před rozbřeskem. Venku bylo ero, a jediné světlo poskytovaly pouliční lampy. Vzala jsem z gauče, na kterém jsem se prospala skoro do růova, jak je pohodlný. Jetě v pyamu jsem zamířila do kuchyně a vytáhla si z lednice jogurt k snídani. Vlastně to nebyla ani tak snídaně, jako spí před-snídaně. Měla jsem v plánu si na pořádnou snídani dojít později k Harrymu do pekárny. Na to ale bylo jetě příli brzo. Na hodinkách jsem zjistila, e je teprve něco málo po páté ráno.
Vyhrabala jsem si v krabicích starí oblečení, dlouhé vlnité katanové vlasy jsem si smotala ne drdolu v domácím stylu a přesunula se do lonice. Tam jsem si připravila vechno, co jsem potřebovala k malování.
Zapojila jsem si telefon do stanice s reproduktory a pustila si hudbu, ne moc nahlas, aby se mi lépe pracovalo. Vechno jsem zakryla igelitem, aby to odkapávající barva neumazala.
Přiblině za hodinu a půl jsem měla první pokoj, obývák, hotový. Byla jsem se svou prací naprosto spokojená. Přesunula jsem se rovnou na dalí mení místnost, která se v budoucnu měla stát mojí pracovnou. Bylo vymalováno skoro během chvilky, protoe místnost byla méně ne poloviční oproti obýváku a téměř celou jednu stěnu tvořilo okno. Venku u pomalu vycházelo slunce. Byla jsem tak zabraná do práce, e za dalí hodinu a půl u jsem komplet vymalovanou i lonici s chodbou.
"Teď by to chtělo nějakou odměnu.", uklidnila jsem vekeré náčiní a zalezla do sprchy.
Okolo deváté jsem dorazila do pekárny. Skrz okna jsem viděla, e tam je prázdno. Vela jsem dovnitř a zamířila si to rovnou k pultu. Nejdřív jsem si myslela, e tam nikdo není. Pak se ale zpoza rohu vynořil Harry.
Vzájemně jsme si popřáli dobré ráno.
"Tak copak to bude?", zeptal se.
"Myslí, e by zvládl jedno latté?", nevinně jsem se na něj usmála.
"Jetě něco k tomu?", milé se na mě usmíval.
Naklonila jsem se k vitríně a chvilku zkoumala, co se tam najde za poklady. Vechno vypadalo úasně. "Nemůu se rozhodnout.", postěovala jsem si.
Harry se naklonil k vitríně z druhé strany, take jsme na sebe teď viděli. "Co kdybych Ti něco vybral?".
Chvilku jsem dělala, e nad tím uvauji, ale v hlavě u jsem stejně měla jasno. "Tak dobře. Nechám se překvapit.".
"Za chvilku jsem u Tebe.", věnoval mi kouzelný úsměv s dolíčky.
la jsem se posadit k nejbliímu stolku. Vyndala jsem z kapsy telefon a koukla se na potu. Přiel mi mail od nakladatele, e do konce roku chce mít nový námět na knihu, jinak mi ukončí smlouvu. Nijak jsem si s tím nelámala hlavu. Kdy na to přijde, jsem schopná napsat celou knihu během měsíce a do konce roku zbývalo těch měsíců jetě sedm. Zbytek byly jen reklamy, které jsem okamitě mazala.
Harry přiel s velkým podnosem. Postavil přede mě kávu a několik kousků brownies. Naproti postavil álek s čajem a talířek s několika koláčky. Odnesl podnos k pultu a posadil se naproti mě. "Můe být?", zeptal se.
Zmohla jsem se jen na souhlasné přikývnutí, protoe jsem rozplývala nad tou dokonalou chutí prvního kousku. Harry se potěeně uculil a pustil se do prvního koláčku.
"Jak jde malování?", Harry se snail navázat konverzaci.
Vykulila jsem na něj oči. "Hak ví...", mluvit s plnou pusou není sluné a mě to jetě ke vemu nejde. Harry se pobaveně se uchechtl. Take jsem rychle zkonzumovala obsah pusy a zkusila to jetě jednou. "Jak ví, e maluju?". Mnohem lepí.
Odloil svůj hrníček s čajem a začal zkoumat jeden z koláčků. "Kdy jsem el ráno sem, tak jsem Tě viděl v okně.", přesunul svou pozornost od koláčku ke mě. "Jsi blázen, kdy maluje v půl esté ráno, ví to?". Kupodivu se na mě ale jako na blázna nekoukal.
"Blázen, a jetě k tomu trpící samomluvou. No, Ty si tedy umí vybrat společnost.", znepokojeně jsem mlaskla a nechápavě zavrtěla. Na to jsem se musela začít smát, protoe Harry smíchy vyprskl douek čaje, kterého se zrovna napil.
Kdy jsme se přestali řehtat, začala jsem pro změnu vyzvídat já. "A kam jsi el v půl esté ráno?".
"Sem.", odkalal si. "Někdo musí vechno napéct, ne ráno přijdou zákazníci.", vysvětlil a kousl do dalího koláčku.
"To vechno", ukázala jsem směrem k vitríně, "jsi napekl sám?", zeptala jsem se překvapeně. Jen přikývl na souhlas a dál spokojeně převykoval.
"Nikdo jiný tu nepeče.", dodal.
"Páni.", byla jsem naprosto ohromená.
"Budu to brát jako pochvalu.", spokojeně se na mě usmál.
Protestně jsem zavrtěla hlavou. "Pochvala je málo. Spí bych to nazvala poklonou.", opravila jsem ho.
Otevřeli se dveře a do pekárny vstoupil někdo dalí. Neviděla jsem do to je, protoe jsem seděla ke vchodu zády. Rty se mu zvlnily v lehkém úsměvu.
"Dobrý den, Beth.", pozdravil a vydala se paní naproti. Zastavil se u mě eptl, "Hned jsem zpátky.".
Ohlédla jsem směrem ke dveřím, abych viděla, koho vlastně Harry tak vřele zdraví. Za mnou se pomalu o jedné holý přibliovala drobná stařenka. "Dobrý, Harry.", obětovala mu pozdrav.
Kdy k ní Harry přiel, vzal jí taku a podepřel ji, aby se jí lépe lo. Dovedl ji k místu, kde předtím sám seděl. "Beth, znáte u Liamovu sestřenicí, Ellie?", představil nás.
Lehce jsem si s Beth potřásla rukou a pozdravila.
"To je ta má nová sousedka, e?", zeptala se Harryho. "A Harry, zlatíčko, prosím Tě, jako obvykle.", věnovala mu vděčný úsměv a přesunula svou pozornost ke mě.
Harry si naoko dotčeně odfrkl a odeel za pult.
Beth vzala jednu mou ruku do svých dlaní. "Tak mi pověz, drahá, líbí se Ti tu?", oči jí zářily jako dvě lampičky.
Nejdříve mě to gesto pěkně polekalo, nejsem na takovém projevy vřelosti zvyklá. Nakonec jsem usoudila, e je to spíe milé. "Začínám si teprve zvykat. Celý ivot jsem nevytáhla paty z města.", přiznala jsem s omluvným úsměvem.
"Uvidí, e za chvíli tu bude jako doma.", povzbudivě se na mě usmála a pohladila mě po ruce. "Co tam ten kluk vyvádí tak dlouho?", Beth se ohlíela po pekárně. Kdy se jí pod hledáčkem objevil Harry, spustila z legrace, "No to je dost. To abych tu strávila mladí.".
"To není moné Beth.", protestoval Harry, zcela váně. "Vy toti budete mladá pořád.".
Jen co se Harry přiblíil blíe k nám, Beth si začala pomalu stoupat. "I ty jeden...", zasmála se na něj. Přidal do kroku, aby jí mohl pomoci. Beth se otočila na mě. "Drahá, kdyby jsi něco potřebovala... Ty moje ztracený kolena.", postěoval a si v půlce věty, "nebo si chtěla třeba jen s někým popovídat, klidně se zastav. Bydlím hned vedle, v té zelené chajdě.". Věnovala mi mateřský úsměv na rozloučenou.
Přikývla jsem na souhlas a úsměv ji opětovala. "Děkuju.".
Harry a Beth se vzdalovali k východu. Začaly mě v očích típat slzy. Byla jsem dojata tím, jak jsou zde vichni ochotní. Nabízejí pomoc úplně cizímu člověku. To se ve městě nestává.
Nanetěstí s odchodem Beth začali přicházet dalí zákazníci. Harry u neměl čas vrátit se a pokračovat v naí diskuzi. Odnesla nádobí, které po nás zbylo. Omluvila jsem se, e u půjdu, protoe mě čekala jetě spousta práce.