Stál jsem uprostřed jídelny a větřil volné místo. Že jich tu bylo ale hodně...
Už jsem se pomalu smiřoval s faktem, že budu jíst na podlaze, když mě do očí praštila ta zářivá, rudá barva jejích vlasů.
Děkoval jsem všem samotářům za to, že jsou tak samotářští a vydal se směrem k ní a jejím pěti volným místům.Pomalu jsem si sedl, jako by Thea byla nějaké divoké zvíře. Ani nezvedla oči od jídla. Jenom se v tom dál přehrabovala a dělala, že kolem ní nikdo není a ona nemusí vnímat svět.
,,Ahoj." prohodil jsem. Ne že bych doufal, že odpoví. Nebo že by mě vůbec slyšela.
Pak jsem dostal nápad. Když neslyší, uvidí.
Začal jsem se aktivně hrabat ve vařené kapustě a byl jsem rád za dětství promrhané na pískovišti.
Když bylo moje dílo hotovo, vzal jsem talíř a postavil ho před ni. Přeletěla očima po mém výtvoru a zvedla hlavu.
Zeširoka jsem se usmál a zamával na ni.Dnešek se oficiálně stal dnem, kdy jsem jako první člověk na planetě rozesmál Theu Mayovou.
Věnováno všem kreslířům do školních obědů ;)
ČTEŠ
Without Reality [CZ] ✔
Short StoryNikdo o ní moc moc nevěděl. Prázdný výraz. Vždy přítomná sluchátka v uších. A nikoho nevnímala. Byla jako tělo bez duše. Jako panenka bez života, co potřebuje probudit. Ale ona nevěděla jak. Nevěděla, jaké to je, být v realitě... ElenWh © 2015 All r...