19.

190 24 0
                                    

Měla malý, skromný pokojíček ve světle modré barvě.
Poličky byly plné knih, zdi pokryté fotkami a obrázky. Některé z nich byly vážně povedené.

,,Moc pěkně kreslíš." poznamenal jsem. A tentokrát neměla v uších sluchátka, takže mě musela slyšet. Ale ona přitom ani nekývla na známku vděku.

Nevěděl jsem, jestli je tak nevděčná, nebo dělá, že mě neuslyší. Obojí mi přišlo dost povrchní.

Otevřela šuplík u stolu a vytáhla z něj složku s papíry a vyraženým znakem městské policie.

,,Co je to?" zeptal jsem se, ale místo odpovědi mi Thea jen zamávala papíry před obličejem.

Vzal jsem si je od ní a otevřel složku. Byla to zpráva z autonehody.

Otec a dcera. Otec v nemocnici podlehl zraněním. Dcera bude do konce života poznamenaná.

Otočil jsem na další stranu, kde byla více rozepsaná Theina zranění.

Zlomenina...
Modřiny...
Otřes mozku a...

,,Proboha."

Without Reality [CZ] ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat