Zavřel jsem oči a nastavil tvář teplému podzimnímu slunci.
Park zel touhle dobou ještě prázdnotou.
Bylo tu ticho.
Žádní lidé, žádné hlasy...
Jen já a brzký ranní opar vznášející se těsně nad zemí.
Alespoň jsem si tedy myslel, že jsem tu sám.
Dokud si někdo nesedl na lavičku vedle mě.
ČTEŠ
Without Reality [CZ] ✔
Krótkie OpowiadaniaNikdo o ní moc moc nevěděl. Prázdný výraz. Vždy přítomná sluchátka v uších. A nikoho nevnímala. Byla jako tělo bez duše. Jako panenka bez života, co potřebuje probudit. Ale ona nevěděla jak. Nevěděla, jaké to je, být v realitě... ElenWh © 2015 All r...