Dej Šanci Lásce

1.kapitola

Dnes je krásný jarní den.Slunce svítí už od časného rozbřesku a nad hlavami mi poletují ptáčkové a vlaštovky, co si postavily hnízdo ve štítu stáje.Tyhle dny mám nejraději, protože můžu sednout na koně, vyjet na louky a užívat si závan jarního lehkého větříku ve vlasech.V těchto dnech nemám žádné starosti a vše si užívám..I kydání hnoje!:DAno, i to někdy ano.Ale taky je ráda trávím s dětmi.Jessica bude v tomto po mně, má přírodu velice ráda.Ale čím je starší, tím se svým charakterem i zájmy začíná podobat svému otci.Jistě by si přála, aby tu s ní byl a mohli spolu prožívat vše, co je by jim bylo blízké.Zato Kryštof je sice vzhledově po Matějovi, kdežto veškerý svůj cit a lásku k vědě, získal po mně.Možná by jste to do ženský od koní neřekli, ale tahle ženská měla kdysi namířeno na slušnou kariéru..ale pak přišly děti.A já musela žít se svým manželem na jeho rodinném statku.Né, že by mi to vadilo, naopak koně mám velmi ráda, ale je to i spoustu starostí.A ty všechny nakonec zbyly na mně.Celý ranč mám teď pod richtem jen já a rodiče mého muže.Ovšem, Václav(tchán)má práci učitele v nedalekém městě, takže u koní se objevuje málo a Karolína(tchýně)je spíš městská osůbka.Stará se hlavně o domácnost..Alespoň v tomhle si můžu oddechnout, bydlíme skoro spojeně, takže o jídlo, prádlo a někdy i úklid(ale to jenom zřídka)se stará ona.Prostě zvláštní rodina, ale od smrti mého manžela to nejde jinak.,,Nino?''uslyším za sebou někoho volat mé jméno.Otočím se a vidím, jak ke mně běží stájník Michal.,,Co se děje?''zeptám se ho a nasadím svůj typický vražedný pohled.Když chcete totiž být úspěšní, musíte totiž působit autorizovaně.Zvlášť v oboru statkářů.,,Je tu nějaký pán, říká, že prý z úřadu a chce s Tebou mluvit.''oznámil mi.,,Řekni mu, že tam budu hned, může počkat v kanceláři.''Docela mě zajímalo, co po mně chtěl, všechno jsme platili, i když nám to vždy jakžtakž vyšlo, ale nestrádali jsme.Naložila jsem poslední várku hnoje na kolečko a vydala se směrem k valníku, abych kolečko vyklopila a poté se vydala směrem do vnitřku stájí, kde jsem měla svou kancelář.Byla to malá místnůstka, kde byly skříně plné různých lejster a také poháry a stužky ze závodů, které naši koně absolovali.Uprostřed jsem měla stůl, s mou židlí a dvěma pro návštěvy.,,Dobrý den, paní Jakubcová''pozdravil mne ten člověk a potřásl si se mnou rukou.Já na znamení kývla.Byl celkem vysokého vzrůstu, nahlavě měl buřinku, pod kterou schovával holohlavou hlavu.Řekla bych, že se cítil nesvůj, asi proto, že měl strach, aby si nikde neušpinil svůj značový kabát, dlouhý až do úrovně kolen.Holt měšťák se pozná.,,Posaďte se ''pokynula jsem mu a sama jsem si sedla proti němu.,,Co Vás k nám přivádí,''optala jsem se ho a snažila se zachovat neutrální postoj,,zapomněli jsme snad něco zaplatit, či uhradit?,,Ne, co se týká tohohle tématu, tak můžete být v klidu, vše je v pořádku.Ale přicházím k Vám z jiného důvodu.Pokud si vzpomínáte, před pěti lety, při té tragické události kdy zemřel Váš manžel, se zatajila jakási vsuvka, která je ale teď pro Vás a Vaše hospodářství velmi důležitá.Váš muž, Matěj Jakubec, měl utajené dluhy.Před tou nehodou se dohodl s těmi lidmi, co mu ''založili'' o splácení dluhu po dobu pěti let.A pět let to bude právě za 1/4 roku.Nikdo si toho do teď nevšímal, ale už nám na úřad a do banky přišlo upozornění o tomto závazku, pravděpodobně od čekatele na dluh, ale jinak by o tom nikdo neměl ani tušení.A předpokládám, že ani vy ne.''vysvětlil mi celou věc  a já nemohla uvěřit.Ne jen, že jsem přišla o manžela, ale kvůli němu přijdu i o tenhle statek.O jediné místo, na kterém sem si dokázala zvyknout a snažila se žít svůj život.,,Jak..jaká je částka, kterou dlužíme''?zeptala jsem se, ale věděla jsem, že ta pravda nebude vůbec dobrá.Protože když už jsi můj muž půjčil, tak hodně.Vždy tvrdil, že by si nikdy nevypůjčil od NĚKOHO míň, jak 100 000.V tomto ohledu jsme byli odlišní.A teď se nám to vrátilo.Mně, naší rodině i našemu ranči.,,Chcete to opravdu vědět''řekl ještě jednou úřad a já jen pomalu přikývla.,,Ta částka, kterou Vás Váš manžel zadlužil je 420.000+ ty lidé si nárokují ještě 20% úrok a podle zákona mají na to nárok, protože jste neuhradili ani jednu splátku do blížícího se konce smlouvy.''oznámil mi a já jsem se ponořila ještě víc do křesla.420.000?!!Tolik nevydělám, ani za dva roky a to když půjde i všechno dobře.,,Děkuji Vám za zprávu''řekla jsem a pomalu jsem vstala namířila si to ke dveřím.,,Nemáte zač, vím, že to asi nemáte jednoduché, ale zákon je zákon.''řekl a asi to myslel upřímně.Nebo jen chtěl působit dobře, aby jsem ho volila.Nevím, teď jsem totiž měla v hlavě stále to číslo.,,Chápu''dostala jsem jen ze sebe a rozloučila se sním.Cestou ven ze stáje jsem potkala Václava.,,Kdo to byl''optal se mě nechápavě a ustaraně.,,Nějaký pán z úřadu, přišel mi říct, že se ukázal dluh po Matějovi-a částka:420.000''oznámila jsem mu a on  na mě vytřeštli oči.,,Cože,''vykřikl,,copak toho už nebylo dost??!!!''Poznala jsem, že je opravdu rozčílený.Ale za tou zlobou se možná také skrýval strach, jako u mě.,,Pojďte, musíme to říct doma''řekla jsem po chvíli a vydali jsem se směrem k našemu domu..

Takže, problém..

uvidíme, jak se to vyvrbí..

KAŽDOPÁDNĚ BUDU VÁM VDĚČNÁ ZA KAŽDÝ KOMENT, VOTES NEBO SHLÉDNUTÍ.A TÍM, ŽE MI TO BUDETE DÁVAT VĚDĚT, SE MI BUDE JEŠTĚ VÍC A LÉPE PSÁT.VAŠE INA:)