Vítr nás neodvál

Part 2

*Kačka*

Ráno mě probudilo nenaplněné nutkání se rozvalit. Pootevřela jsem oči a pár sekund mi zabralo, než jsem si uvědomila, že Petr po noční "bitvě" nejspíš usnul vedle mě na posteli. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč vedle mě leží. Musela jsem se ujistit, že jsem ho svým probuzením nevzbudila. Ne. Dál spokojeně spal. Tenhle moment jsem si strašně užívala. Přišel mi takovej neobyčejnej. Jemné sluneční paprsky prostupující mezi žaluziemi donutily mé oči zase přivřít. Bože, jak já jsem líná. Ne, teď už musím vstát. Jakmile jsem znovu pohnula víčky všimla jsem si jednoho paprsku, který se krásně prosvicoval Petrovi do vlasů. Měl je z noci pořádně rozdrbané. A když říkám pořádně, myslím tím vážně pořádně. Kdyby se teď viděl. Ale stálo to za to. Včerejší oslava se vážně podařila. Doufám, že si to všichni užili stejně jako já. Já jsem si včera připadala po dlouhé době jako dítě. Petrovi se zdaleka nevyrovná žádnej kamarád ani kamarádka. On je prostě ten nejlepší bratránek, kterého si můžu přát. I když to občas dost přeháníme. No, ale už dost přemýšlení. Teď musím především donutit své tělo vstát, a vzhůru do kuchyně!

Tak to vypadá, že v celém domě jsem na nohách jenom já. Z pokoje rodičů se ozývá nepříjemné chrápání. Museli toho hodně vypít. 'Tak co uděláme na snídani?' zeptala jsem se v duchu svého podvědomí. Je nás tady 6, tak snad nebude tak těžký, udělat snídani.

Přišla jsem ke kuchyňské lince a pustila jsem se do vaření obložených opečených toustů. Připouštím si, že jsem u toho ještě napůl spala. Když jsem dokončila všech 6 porcí, bylo 09:12. Sedla jsem si ke stolu, nachystala ostatním jídlo, a ta vůně mě donutila začít jíst svoji porci. Vlastně mi ani nevadí, že tady nikdo není se mnou. Rodiče budou mít slušnou kocovinu, až se vzbudí. Při jídle ve mně pořád koloval ten příjemný pocit štěstí. Zase jsem se hluboce zapřemýšlela, když mě v tom přerušil něčí hlas. Patřil Petrovi. On se už vzbudil? Měl na sobě jenom trenky a tričko a vlasy pořád stejně rozdrbané.

„Dobré ráno."ospale zašeptal, když se vynořil zpoza rohu. „Tobě taky. Nemusíš šeptat," zasmála jsem se. „oni se jen tak nevzbudí." „Aha."ušklebil se. „Můžu?" poukázal u toho na židli. „Samozřejmě. Musíš!" odpověděla jsem. Následně odsunul židli, a sedl si na ni. Sledovala jsem jeho odhalené nohy. Je možný, že má lepší stehna než většina holek? ,,Ty jsi dělala snídani?" usmál se na mě, čímž odpoutal moji pozornost od jeho noh. ,,Eh..Jo. Dej si. Udělala jsem i pro tebe." řekla jsem s plnou pusou. „Mělas mě vzbudit, pomohl bych ti." přisunul se trochu víc ke stolu. „Prosím tě."mávla jsem rukou. Potom začal jíst. „Mmm," zamumlal s plnou pusou. „Povedlo se ti to." Já se jen usmála. Přece jsem nepekla pekingský dort...Ano, tenhle dort jsem si právě vymyslela. Ale bylo by určitě vtipné ho péct. „Kdy půjdeme na tu slibovanou zmrzlinu?" „Kdy budeš chtít, Kači." „Dnes? Co nejdřív?" „Dobře, ale to abych se zkulturnil." Potom, co jsme dojedli, jsme se šli oba "upravit". Vlasy jsem si po ne příliš pečlivém rozčesávání spletla do lehkého copu. Nenamalovala jsem se. Hodně lidí, včetně Petra, mi říká, že to nepotřebuju. Vyjímečně použiju řasenku a korektor, ale tím to pro mě vážně končí. Stejně nechápu, jak na sebe ty holky můžou všechen ten make-up piplat. Sice nemám dokonalej vzhled, ale nemám jedinej důvod, ho falšovat make-upem. Zkontrolovala jsem Petra. Cože? Ještě není? Ajó. Zapomněla jsem na jeho pečlivé upravování vlasů. Stálo za to, se na něho dívat. Ještě před odchodem jsem mamce napsala stručnou SMS-ku, kam jsem se vytratila. „Prosím madam." Petr zdvořile otevřel dveře a nasadil výraz ala "sluha k službám". „Děkuji, můj služebný." ještě zdvořileji jsem odpověděla a pak se spolu s Petrem uchechtla.

Dneska bylo venku moc hezky. Sluneční paprsky nám svítily do tváří tak, že jsme si museli vzít sluneční brýle. Během cesty jsem i přes neustálý hluk města slyšela šumění stromů a keřů. Také byla slyšet voda z fontánky. Šli jsme pomalejším krokem a povídali jsme si. Takové chvilky bych si nejradši buď zpomalila, nebo zvěčnila, jen aby vydržely na delší dobu.

„Dva kopečky citrónové a dva jahodové, prosím." řekl Petr, když nakoukl do okýnka prodavačce. Ach citrónová. On už prostě ví, co mám ráda. Než uchopil svůj kornoutek do ruky, sundal si brýle z očí, a dal si je na hlavu. „Děkuji."řekla jsem a společně jsme došli k lavičce nedaleko stánku se zmrzlinou, kde jsme se posadili. „Za nic."odvětil Petr.

Crrrr. Crrrr. Crrrr. Zvonil mi mobil. Vážně? Teď? V tuhle chvíli? Byl to Martin. Můj přítel. Ten mi tu "vážně strašně chyběl". Poodešla jsem se trochu dál od Petra. Přece nemusí slyšet naši na 100% další hádku. Abych pravdu řekla...nejsem s Martinem šťastná. Skoro si nerozumíme.

M: „Ahoj lásko, máš čas?"
K: „Ahoj, ne nemám, promiň, jsem s Petrem."
M: „Zase jsi s ním?! Děláš si ze mě srandu?!"
K: „Neblázni, Martine, je to můj bratranec!"
M: „Ale pokud vím, tak tvůj přítel jsem tady já!"
K: „Jako kdybych to nevěděla..."
M: „Ty chceš ještě provokovat?! Tak to-"

Dala jsem si radši telefon od ucha. Tyhle sprostý žvásty vážně poslouchat nechci. Nechápu, proč tohle vlastně dělá. Přece jen je to můj přítel.

K: „Už ses uklidnil?"
M: „Víš co?! Čau."
K: „Čau."

Položila jsem to se slzami v očích.... Nebrala jsem to až tak k srdci, ale tohle by myslím nepotěšilo nikoho. A navíc jsem strašná citlivka, tak...mě to prostě bolí. Zamířila jsem zpět k Petrovi. Ale spíš bych chtěla jen utéct do svého pokoje a zabořit si hlavu do polštáře. Možná bych potřebovala něčí povzbuzení, ale s tímhle se většinou peru sama. Je to tak pro mě lepší.

„Petře, budu už muset jít."řekla jsem a dívala se přitom do země. „Cože? Proč?"překvapeně se postavil z lavičky. Otočila jsem se a už jsem se měla na odchodu, když v tom mě Petr chytl za ruku a otočil mě zpět. „Kvůli Martinovi?"navzájem jsme se podívali do očí. Tiše jsem přikývla. Objal mě a já mu jeho obětí opětovala. „Samotnou tě nikam jít nenechám." ....

Jako první bych vám chtěla společně s Kačkou poděkovat za neuvěřitelné ohlasy u prvního dílu! :* Fakt to bylo neskutečný!!♥
Pokud se vám part líbil, určitě mě potěší vote nebo koment♥♥

-Anet a Kačka