Když ke mně přišel Vadim moje první dojmy byly: miluju ho.
Není to uchylák
Bomba!
,,Ahoj." Zvedla jsem se z lavičky.
,,Ahoj. Konečně jsme se sešli." Vadim se usmál. Směje se. Jo směj se. Nemám něco v zubech nebo v nosu? Jsem trapná.. šli jsme do místního parku. VergetePark, je známý také svou minulostí. ,,Vadime, znáš ten příběh o tomhle parku?" Vadim kývl vyděšeně do gesta ne. ,,No.. každý rok se taky zabijou aspoň 10 ženskejch. Nebo.. je nikdo zabije? Zabíjí? Nikdo to neví." Je strašná zima takže jsem se otřásla zimou.. ,,Jo a ty se bojíš že ty můžeš být mezi nima?" řekl Vadim a vytáhl si z kapsi kapesník já vykřikla. Vadim se psychopatsky usmál a začal se psychopatsky smát. Začala jsem se bát, protože mi připomínal mého starší 19ti letého bratra. Teď je teda ve vězení, díky bohu.
FLASH BACK:
Přišla jsem domů ze školy, byl pátek. Byl jarní den. Bylo krásně. ,,Ahoj!" Zařvala jsem a zavírala dveře. Nikdo se neozíval. To mě děsilo. Myslela jsem si že máma je na půdě či ve sklepě. Nebo prostě neslyší. Podívala jsem se do obýváku. Krev všude. Na mámině oblečení, sedačkách i na něm. Jeromovi. Mém bratrovi. Je to střašnej psycho, debil, všechno co je společního s nadávkama. Podíval se na mně a stoupl si. Já chtěla volat policii, ale nešlo to. Chytil mně a přivázal, zavázal pusu. Všiml si toho soused, tak přišel k nám domů a uviděl to. Jerome už nebyl doma. Zavolal policii a oni přijeli.
END THE FLASH BACK
,,Neboj!" začal se smát. ,,Cc.." odfrkla jsem si. *výbuch smíchu*
,,Proboha proč myslíš že bych ti něco udělal?" Zeptal se a do ruky si vzal mobil. ,,Sorry, můžu to zvednout?" Zeptal se Vadim, já kývla do gesta 'ano' a vzala si svůj telefon.
Vadim (pohled třetí osoby):
,,Čau, co se děje?"
,,Čau, no já nevím jen se nudím." Odpověděl mu jeho kamarád Vláďa. ,,No, já jsem na... venku." Otřepaně řekl Vadim. Bál se že ho bude otravovat celou dobu. ,,Hej kámo já fakt musím." Vadim típl mobil a spátky se usadil na lavičku.
