Chvíli jsme ještě postávali na molu. Pak jsem si uvědomila, že jsem celá mokrá a zhrozila jsem se, když jsem zjistila, že mi chybí jedna bota. Měla jsem zrovna vansky, ale opravdu jsem nechtěla ještě jednou skočit do moře a lovit mou ztracenou botu. Nejspíš bych ji už stejně nenašla.
Po 5 minutách jsem usoudila, že bych se mohla jít konečně převléct. Bylo teprve kolem osmé, ale teploměr už ukazoval 25°. I přesto mi začala být zima, spadnout do ne moc teplé vody jen v šortkách a tílku není úplně skvělej pocit -_- Jestli bude teplota stoupat tak rychle, odpoledne bude určitě přes 35°...
Prohlásila jsem, že se jdu převléct a ten kluk, který mě vytáhl z vody, řekl: ,,Můžu jít s tebou? Aspoň budu vědět, kde jsi ubytovaná, abych tě mohl zase zachránit, kdybys třeba visela z okna, nebo něco takovýho."
Povzdychla jsem si, pohodila jsem hlavou, až mi zavlály vlasy a letmo jsem kývla směrem, kde byl můj byt.
Pomalu jsem odcházela a on se ke mně přidal.
,,Snad jsem tě neurazil"
,,Ty si snad myslíš, že mám v plánu skákat z okna??"
,,Ne, ale vypadala jsi fakt komicky, když jsi žuchla do té vody" smál se mi.
,,Jo fajn, neřeš to, ok?"
Ironicky se zasmál a klidně pokračoval se mnou v cestě..
,,Jeej, to je ale překvapení!!Nevěděl jsem, že máš byt hned naproti mně. To aspoň nebudu muset běhat daleko, až tě budu vytahovat z toho okna"
,,Hahaha, moc vtipný. Žádný okno nebude!"
Odemknula jsem a začala jsem se hrabat v kufru, abych našla nějaké hezké a hlavně suché oblečení. Celou dobu stál za mnou a pozoroval mě.
,,Hele, nevím, proč jen tak stojíš ve dveřích a díváš se na můj zadek!!"
,,Nedívám se na tvůj zadek..."
,,A na co se teda díváš??" skočila jsem mu do řeči.
,,Na tebe. Jsi hezká."
,,Co na to říct"
Trochu trapně jsem se pousmála a otočila se zpátky ke kufru. Příšerně jsem zčervenala a usmívala jsem se. Nebyla jsem zvyklá, že by mi někdo jen tak řekl, že jsem hezká. Navíc mi to, pokud si dobře vzpomínám, nikdo ještě neřekl...
Nesměle jsem se otočila a podívala se na něj, zatímco se díval po pokoji. Byl tak neskutečně hezký. Čokoládově hnědé oči spolu s vlasy téže barvy dominovaly jeho hezkému obličeji.
Byl svalnatý, ale něžný. Určitě taky studuje balet, pomyslela jsem si.
Nesměle jsem se ho zeptala:
,,Jak se vlastně jmenuješ?"
Trochu zaraženě na mě civěl a pak odpověděl...
Tak... Budu vás ještě chvíli napínat
Díky moc těm, kdo hlasovali a komentovali. Dělejte to prosím dál, chtěla bych vědět, jestli se vám to líbí. Můžete mi taky napsat, jaké byste chtěli pokračování☺Možná dneska bude ještě jedna kapitola
Vaše lidus_b♡
ČTEŠ
Don't cry, ballerina
Random"Sometimes you gotta fall before you fly" Příběh o baletu, lásce, kamarádství i nepřátelství♡
