Don't cry, ballerina

Part 12

Radši jsem ignorovala pohledy ostatních, protože bych se asi musela naštvat.

Zaklepala jsem na dveře a hned se ozvalo ,,Dále"

Povzdechla jsem si a vešla jsem dovnitř.

☆Pohled Andrease☆

Hned jak jsem Laru Jean poprvé uviděl, řekl jsem si, že ji musím mít. Postavu neměla špatnou, teda spíš perfektní.

Byla úplně k nakousnutí.

A co bych to byl za zdejšího playboye, kdybych ji nesbalil? Jo, všichni mí kámoši mi říkají Playboy, protože na mě všechny holky letěj, jako vosy na cukrovou vatu.

Prostě jsem totálně k sežrání.
Ne, nejsem egoista. Jenom se snažím dodat si sebevědomí.

I když ho mám možná až moc.
Ne, to si nemyslím, jenom moje matka mi to pořád říká.

Hned jak jsem zjistil, že Lara Jean zdrhla, řekl jsem si, že je to moje šance. Holky přece potřebujou takovýho toho jejich hrdinu, kterýmu se můžou vybrečet v náruči.
Napadlo mě, že bych jí říkal takový ty sladký řečičky.
Ale jenom, abych ji dostal do postele.

Sice je na to možná moc mladá, ale kozy má teda výstavní na to, že je jí jenom 16.

Tak jsem ji šel hledat.

Ptal jsem se lidí a ti říkali, že viděli nějakou Vietnamku, která běžela dolů, tam, kam je zakázanej vstup.

Ptal jsem se i svých kámošů a Mark mi řekl maximálně to, že měla ,,pěkný kozičky a prdelku a že by si to s ní rozdal"
Musel jsem se smát. Bylo to sice trapný, ale něco na tom bylo.

Běžel jsem tedy dolů.

Uslyšel jsem někoho brečet a křičet.
Volal jsem ji a ona se ozvala.

Její volání vycházelo z nějaké místnosti. Zkoušel jsem otevřít dveře, ale nešlo to.

,,Laro, otevři už sakra!"
,,Otevři si sám, ne?"
,,Nejde to! Asi ses zamčela."

A k*rva. Tak a jsem v ... no, v něčem.
Fakt skvělý.
Co mám dělat? Ta holka je úplně šílená, ale za její kozy to stojí!

Půjdu najít toho pitomce Boba. Když mu slíbím chlast, tak udělá cokoliv si budu přát.

,,Dobrej, pane"
,,No nazdar. Copak si zas proved?"
,,Já nic, jedna holka se zabouchla tam dole, nemohl byste ty dveře vypáčit nebo tak něco?"
,,No... Ale víš, co za to chci!"
,,Fajn. Dnes večer vám to donesu."
,,Ok, tak domluveno."
,,Tak pojďte"
,,No jo pořád"

Dorazili jsme na místo, Bob do dveří párkrát vrazil a bylo to.

V rohu místnosti se krčila Lara Jean. Hned jsem za ní běžel. Bob odešel na pivo, naštěstí.

Vzal jsem ji do náruče a hladil ji po vlasech. Byla úplně studená.

Začal jsem ji líbat, ale ona se po chvíli odtáhla. Tak si nakašli, ty trapko, chtěl jsem jí říct.
Pak mě ale něco napadlo. Budu hrát, že jsem smrtelně uraženej a ona pak ještě přileze a udělá, cokoliv si budu přát.
Vím to z vlastních zkušeností.

No nic, teď mi nezbývá nic, než čekat.
Ale stejně myslím, že to nebude trvat dlouho.

☆Pohled Lary☆

Tak jo, hlavně klid. Nádech, výdech.

Ředitelna byla větší a luxusnější, než jsem čekala. Tady si někdo žije.
Uprostřed stál velký psací stůl a za ním seděla ne moc, no jak to říct, zkrátka ne moc dobře vypadající žena, slušně řečeno.

,,Posaďte se, slečno Laro Jean."

Čau všichni, je tu další part! Sice byl trochu úchylnej, ale to k téhle povídce prostě patří. Jako vždycky votes a koment potěší. V médiích, jak si představuju Laru.

Vaše lidus_b♡☆