Everything is possible.

III.

Šla jsem nahoru do pokoje a prozpěvovala jsem si. Byla jsem tak ráda. :3 do Vídně. :3 za pár dní se tam bude dávat snad nejhezčí Justinova figurína. Wswgsiwpxna. :3 Vešla jsem do pokoje, a zapla jsem si svůj MacBook, a sedla jsem si k bíle přelakovanému stolu, který byl v čele mé bílé manželské postele. Zapla jsem si facebook, skype a twitter, jako vždycky, a viděla jsem, že na skypu je Katy. Hodně málo jsme si volali, když tam nebyla Jess, ale i přesto, se ozval ten otravný zvuk příchozího hovoru, a na obrazovce se ukázalo Katyino jméno s fotkou. Zvedla jsem to, a hned jsem ji chtěla říct o prázdninách, ale ona nepočkala ani na můj pozdrav. "Ahoj Jenn. Hele mám ti od Jessie vyřídit, že se ti moc omlouvá. Hned jak jsi odešla, tak ti volala, ale ty jsi to nezvedala. Určitě se ti omluví ještě sama, ale chtěla, abych ti to co nejdřív vyřídila." Nejdřív jsem chvíli přemýšlela o čem mluví, a pak jsem si vzpomněla na to, co se stalo ve škole. Už jsem na to úplně zapomněla! "Víš, to je v pohodě. Jen mě to vždycky mrzí, když mi něco neřeknete. Ale to je v pohodě." "Promiň, promiň, promiň!" Reagovala hned Katy, a viděla jsem její ztrápený pohled. "Za co se ty omlouváš? Za nic nemůžeš. Neřeš to už, stejně už jsem na to zapomněla. Jen mi řekni něco o tom Božském Eliotovi, a bude to úplně v pohodě." Katy se na mě nejdřív soucitně koukla, a pak začala mluvit. "Takže, Eliot. Poznali se na facebooku. Přidal si jí, ona mu to potvrdila, a začala si psát. Není to nadržený prase, jako všichni ostatní. Je milej, vtipnej, a k tomu bonus- je úplně nádhernej!" "Fotku, Fotku!" zakřičela jsem, a Katy se zasmála. "Pošlu ti jeho facebook." Jen to dořekla, už se mi ukázala zpráva v chatu. Klika jsem na odkaz, a za pár okamžiků se zobrazil profil Eliota Basona. První čeho jsem si všimla, byla jeho úvodní fotka, na které byl nějaký hokejový tým. Fotku jsem otevřela, přejela jsem myší přes několik hlav, a na hráči přímo uprostřed, se objevilo Eliotovo jméno. "Mmmmmm tak hokejista" začala jsem, a Katy se hned ozvala. "No právě. To mu ještě přidává na sex appealu." Zasmála jsem se, a dál se proklikávala jeho fotkama. Nejspíš vysoký, dokonale vypracované tělo, tmavě hnědé vlasy, sestříhané jako má Justin, a výrazné modré oči. Awww. Musím uznat, BYL BOŽÍ.

"Snad ji to vyjde." Napadlo mě, a ani jsem si uvědomila, že jsem to řekla nahlas. "Žejo. Přeju jí to. Má štěstí na samý kretény." "Jo. Přesně. Zaslouží si někoho pořádnýho, s kým bude šťastná."

S Katy jsme kecaly, a najednou se zase ozval ten strašný zvuk příchozího hovoru. Jess. Měla jsem úplně motýlky v břiše. Připojily jsme jí, a netrpělivě čekaly, co z ní vypadne. Jen co se objevila na obrazovce, začala. "Holky, holky, bylo to naprosto úžasný! Je tak sladkej! Kdyby jste ho viděly! A pořád mi říkal nějaký lichotky!" Aby ne. Jessie je krásná. Má dlouhé blonďaté rovné vlasy, krásně modré oči, a její plné rty, její krásu přesně doplňují . Ještě k tomu má dokonalou postavu, a styl na oblékání. Každá holka chce vypadat jako ona. Je to taková naše kráska, a já jsem ráda za to, že můžu být její kamarádka. Lepší holku neznám.

"...a to je všechno" dořekla s výdechem a udelala gesto, jakože si stírá z čela pot.

"Páni, to je úžasný! Přeju ti to Jess." řekla hned Katy, a já se souhlasně usmála.

"Paráda. Takže teď jsem jako jediná, co nikoho nemá." řekla jsem naštvaně, a vyhodila jsem ruce do vzduchu.

"Ale notak Jenn. Na tebe si přece čeká Justin!" Když to Katy dořekla, musela jsem se zasmát.

"Vždyť víte, že si dělám srandu!" usmála jsem se.

"Jo, ale tak já s Eliotem stejně ještě nechodím. Třeba mě ani vůbec nechce!"

"Jasně. Prosimtě ukaž mi někoho, kdo tebe nechce!" Reagovala jsem.

Viděla jsem, jak se pro něco natahuje, a říkala jsem si co zas vymýšlí.

Za chvíli se ukázala zpátky na obrazovce, s nějakým rámečkem, na který ukazovala prstem. Když jsem přimhouřila oči, poznala jsem Justina.

"Ty jsi blbá!" ozvalo se, a mně došlo, co tím Jess myslela.

"Jo, ale to jen proto, že té nikdy neviděl." Zasmála jsem se.

"Nechte toho holky!" Začala hned Jessie.

Na to, jal byla krásná, byla skromná, a vůbec ne namyšlená. To jsem na ní obdivovala.

"Ty sis začla. My jen říkáme, že kdyby té Eliot nechtěl, musel by být hodně divnej." Řekla Katy, a měla naprostou pravdu.

"Vážně myslíte, že se mu líbím?" zeptala se, a nemusela dlouho čekat na odpověď. "Posloucháš vůbec co ti tady celou dobu povídáme?" vystartovala Katy, a já se zase musela zasmát.

Najednou jsem slyšela nějaké hlasy.

Když jsem se koukla na holky, a viděla, jak se Katy zmateně ohlíží, nevěděla jsem, co si mám myslet.

"Děje se něco Kate?"

"ne....nic... Hele už musím. Dobrou." Hned jak to dořekla, vypla hovor a ohlásila se.

"Co to bylo?" zeptala jsem se, ale odpovědi jsem se nedočkala.

"Heeej Jess, si tam?!" zařvala jsem, ale Jessie dál seděla, a byla duchem nepřítomná.

"Co se sakra děje?!" zakřičela jsem, a slyšela jsem, jak někdo bouchá do zdi. Koukla jsem se na hodiny, a když jsem viděla čas 00:23, došlo mi, že bych neměla tak řvát.

Když se Jessie konečně vzpamatovala, zkusila jsem to znova.

"Jess, tak co se děje?" řekla jsem klidným hlasem, a doufala jsem, že mi to vysvětlí. Opak byl pravdou.

"Hele já už radši taky půjdu. Dobrou, a..."

"A dost. Mužeš mi laskavě vysvětlit, co se tady děje?!" Už jsem přestávala být v pohodě. Bála jsem se, co s Katy je.

"Víš, nevím jestli by byla ráda, že jsem ti to řekla." "Jasně, takže zase jsem ta navíc. Jako vždycky."

"Ale notak! Tak to přece vůbec není!"

"Ne? A jak to teda je? Pořád spolu máte nějaká tajemství, a já nikdy nic nevím! Myslela jsem, že jsme nejlepší kamarádky, ale asi ne."

"Jenn, promiň. Kate má nějaký problémy doma. Nemá nejjednodušší život. Táta ji a její mámu mlátí, brácha je na ní hnusnej. Měla by ti to říct sama. Mě do toho nic není. Promiň."

Zatajil se mi dech.

"To já se omlouvám. Tohle jsem vůbec netušila."

"Neomlouvej se, chápu tě. Fakt jsem unavená, půjdu si lehnout. Dobrou noc." řekla, a poslala mi vzdušnou pusu.

"Dobrou, a děkuju!" Pusu jsem poslala zpět, ohlásila jsem se z facebooku, vypla jsem počítač, šla se opláchnout, a lehla jsem si do postele.

Pořád jsem musela nad Katy přemýšlet. Je tak silná! Vůbec by mě nenapadlo něco takového!

Než jsem se nadála, usla jsem.