My Other Half (Newtmas,CZ)

1.18 New boy

V minulé části.:

Otočil jsem se zpět na odchod, ale mému projití zabránila vysoká postava, kterou jsem sem sledoval.

,, Ahoj Thomasi, myslím si, že si máme co říct.''

***

Seděl jsem na tvrdé židli obklopen tmavě šedými stěnami a jedním velkým oknem naproti sobě, které bylo černé. Poznal jsem okamžitě, že se jednalo o výslechovou místnost.

Byl jsem tady už hodně dlouho a nelíbilo se mi to ticho, které mě obklopovalo z každé strany a já se cítil stísněný. Matné černé dveře se pomalu s lehkým vrzáním otevřely a mě se znovu naskytl pohled na kluka, nemohlo mu být více jako dvacet, jak si to jde rovnou ke mně a sedá si naproti mně.

,, Takže Thomasi, vím, že jsi asi hodně zmatený a to všechno ohledně toho.''

,, Ani ne,'' skočil jsem mu do řeči a překřížil jsem na hrudi paže. Povzdechl si a vytáhl z kapsy do balíčku složené papíry, které poté ihned rozevřel a položil přede mě.

Na každém z nich byl tučně napsaný nápis, který se skládal jen z písmen a číslic a pod ním se nacházeli fotografie a malé texty.

,, Víš, co to je?'' zakroutil jsem jen hlavou na odpověď a jeden papír si vzal do ruky, na něm byly plány nějaké budovy a rozpisy parametrů.

,, To, co držíš v rukou jsou plány k tomuhle zařízení, k tomuhle všemu. My se teď nacházíme úplně v podzemí, labyrint je o patro výš a nejvýš je tato budova,'' svůj prst přiložil na jeden z papírů na stole.

Na každém papíře se nacházel plán každého patra, dohromady pět pater, to ve kterém se teďka nacházím, labyrint nade mnou, jedno další patro, které patří taky trochu do labyrintu a nakonec budova o dvou poschodích.

,, Kde se nacházíme jsou laboratoře a pomocné přístroje, pro hlídání životních funkcí, tady se vymýšlelo vše co se poté objevilo v labyrintu. Dohromady jsme poslali do labyrintu přes pět set dětí do sedmnácti let a nechali je čelit nástrahám, co jsme s pečlivostí připravovali.''

Zíral jsem na něj a pořád dokola si prohlížel už teď pomačkané plány.

,, Takže, tím chceš dokázat co? Jako že tohle celé je vlastně jedna velká lež, to čemu jsme všichni věřili? A ty pracuješ pro ně, že jo? Divím se, že jsi mě ještě nezabil nebo něco podobného.'' odfrkl jsem si a poposedl si, protože mě ta tvrdá židli už začínala taky štvát.

,, Ano, byla to lež, ale ne, už s nimi napracuju ani neudržuju kontakt, jak bych to asi udělal, když většina už leží pod zemí. Systém, na kterém jsme pracovali několik let se zničil, zničil se v moment, kdy jsi vstoupil do labyrintu. Rozmlouval jsem jim, že to není dobrý nápad, víš Thomasi, ty jsi se mnou pracoval, ne přímo při testování subjektů, ale vymyslel si skoro všechny pasti.''

,, Tak to ti těžko věřím, ty někdo! A laskavě neříkej mým kamarádům subjekty!'' zvedl jsem se a při tom převrátil židli. Odešel jsem z místnosti a práskl dveřmi pořádně za sebou. Šel jsem chodbami, až jsem se dostal k nějakému schodišti, které vedlo nahotu, aspoň něco pozitivního.

Myslel jsem si, že se za mnou ten neznámý vydá, ale neslyšel jsem ničí kroky za sebou ani nic, co by napovídalo o přítomnosti někoho jiného.

Na chvíli jsem si sedl na zem a pomalu si všechno rovnal v hlavě a potom mi to došlo.

Proto za mnou přišel, proto mě dovedl až sem.

Něco se pokazilo v labyrintu.

A já byl ten jediný, kdo to mohl spravit.

***

Vůbec to není dlouhé a strašně mě to štve, ale aspoň něco. Zkouškový týden mi víceméně zkončil, ale ještě mě toho čeká příští týden. Jsem neskutečně ráda, že jsem se konečně dostala ke psaní, ani nevíte, jak mi to chybělo.  Doufám, že se vám tato část líbila, protože tady už se začínám pomalu odtrhávat a dostávat pryč od knihy a jet svoji lajnu.

Hvězdička a komentář jako vždy potěší a třeba se stane zázrak a já napíšu ještě dnes další část:)

ennyxx