My Other Half (Newtmas,CZ)

1.20 Lost and not found

Hlasitý dusot chodidel se ozýval skrz vysoké zdi labyrintu a zaplňoval jeho uličky spolu s hlasitým dýcháním a vzdechy z únavy všech mladých chlapců z Placu.

 Po otevření dveří a rychlém úprku Newta se složilo dohromady sedm pátracích skupin se skoro všemi členy kempu, kteří nyní prohledávali labyrint skrz naskrz a snažili se najít jakékoliv stopy po blonďákovi a cokoliv, co by je dovedlo blíže k Thomasovi.

Thomasova absence přesáhla nyní už třetí den a Alby spolu s Minhem si už nevěděli rady, co by dále mohli udělat. 

Celý Plac vypadal jak kdyby ho někdo převrátil na ruby a dvakrát ho zatřepal, ale nikdo nyní neměl čas na dělání pořádku, hlavně už ne Alby, který se zas a znova prohraboval mapami a starými poznámkami o labyrintu a hledal cokoliv, co by ho posunulo blíže k rozřešení téhle záhady.

Unavený se posadil vedle vchodu do labyrintu a prohlížel si hromádku papírů, které mu pravidelně nosil Chuck po dvaceti minutách už dobré tři hodiny bez přestávky. 

S promnutím očí a s povzdechem se podíval na smutné stránky bez odpovědí a položil je na zbylou hromadu už předešlých a ničím neprospěšných dokumentů.

Skupiny, které odcházely po sobě postupně v dohledu Albyho už byly pryč čtvrtou hodinu a bez žádných známek návratu a nějaké informaci o ztracené dvojici.

Slunce už pomalu klouzalo po obloze za mraky a vytvářelo příjemnou atmosféru, která spíše vzbuzovala k navečernímu šlofíku než k trápení se se zbytečnostmi.

Zbytečnosti sem, zbytečnosti tam. Kdyby to byly aspoň zbytečnosti, ale dva z jeho nejlepších ztraceni a víc jak devadesát procent obyvatel Placu bylo pryč a zrovna zbytečnost to není.

S pomalým šouravým zvednutím se postavil a oprášil si ušpiněné kalhoty, povytáhl si rukávy trika k loktům a vydal se směrem k hlavnímu stanu se pokusit najít Minha a prodiskutovat s ním možnosti, které by jim mohly snad nějak pomoci.

***

Malé krůpěje potu mu klouzaly po jeho obličeji a on si je snažil setřít rukávem svého trika, proč si bral v tomhle počasí teplé oblečení fakt nechápal a teď si za to v duchu nadával. U další zatáčky se opřel o zeď a snažil se rozdýchat své bolavé plíce, které mu chtěli už pod tím tlakem vypovědět službu.

Newt nikdy neměl dobrou fyzičku a po jeho zranění už vůbec ne, proto byl teď rád, že se dostal skoro na konec labyrintu. 

Při vzpomínce na jeho minulost běžce se divil, že to vůbec uběhl, ale zároveň se divil, že ještě někde neleží na zemi a nemůže popadnout dech.

Obloha, která byla před chvílí ještě blankytně modrá nyní pomalu ztrácela svou barvu a měnila se do tmavě modré až skoro černé.

Naposledy se okolo sebe rozhlédl a znovu vyběhl vstříc uličkám, které zely prázdnotou už jen od pohledu. 

Po Thomasovi nebyly ani stopy a Newt už to začínal pomalu vzdávat, jediné co ho hnalo dál byla představa, že za ním nejspíš teď běží celý kemp a snaží se ho najít, a to on nechtěl.

Chtěl si najít Thomase jako první a taky jako první ho vyslechnout a taky jako první ho políbit a obejmout a za všechno se mu omluvit, klidně se mu vybrečet i na rameni, když to pomůže, ale to teď nešlo a on už začal ztrácet trpělivost.

Po dalším zahnutí se rozhlédl a spatřil menší plácek obrostlý popínavou rostlinou, která se táhla přes všechny zdi, jediné co mu ale přišlo divné bylo to, že byla na jedné stěně celá přetrhaná a skoro všechna spadaná na zemi.

Pomalu přišel blíže k hromádce a prohlížel si ji s pozorností, ale nic na té zelené kupě fakt nevyčetl, až na malý kousek černého plastu, který ležel hned vedle ní. 

Sklonil se a předmět si pozorně prohlížel, vypadalo to jako malá černá krabička s jedním čudlíkem na boku.

Byla to malá vysílačka se štítkem, na kterém bylo velkým bílým písmem napsáno ZLOSIN.

***

,, Minho no tak, něco tě snad musí ještě napadnout, já jsem fakt už vyšťavený,'' otrávený jsem se posadil na židli před něj a překřížil na své hrudi ruce. 

Minho nevydal ani hlásku a dál si četl nějaký kus papíru, který držel v ruce už deset minut a jediné, co s ním prováděl, bylo to, že ho otáčel z jedné strany na druhou a mračil se u toho.

,, Co po mě vůbec chceš Alby? Já ti tak můžu říct jen fakta a to je, že je Thomas a Newt pryč a ty si za nimi poslal skoro celý kemp bez toho, abys jim vůbec řekl, kde a co mají hledat.''

S povzdechem si sedl na stůl a podíval se na mě tím svým pohledem, který říkal, že by nejradši všechno zabalil a šel si jen tak na procházku do labyrintu nebo si jen tak zaběhat.

,, Já fakt nevím, mám tam jít taky? Stejně by to bylo ale k ničemu, když jsme tam poslali tolik lidí a zbytek nás tady potřebuje, protože by to tady bez náš ještě celý zbourali,'' vstal jsem ze židle a přešel k oknu a pohlédl dolů na Plac, který zrovna v té nejlepší kondici teď nebyl.

Minho se jen na mě podíval a vrátil se zpátky k otáčení papíru ze strany na stranu a přitom zase svraštil to svoje obočí.

Jen jsem se otočil na místě a vydal se zpět dolů zkusit najít Chucka a informovat se o novinkách, i když stejně žádné nebyly. 

Schody vrzaly pod každým mým krokem a já jen čekal až se nějaký schod se mnou urve a já skončím někde dole na zemi nejlépe mrtví a už neužitečný, musím si někam poznamenat, že by to chtělo opravit schodiště a zábradlí, rád bych se příště dostal i nahoru živý.

***

Plac, který jindy byl plný života nyní byl až moc tichý a každému kdo tu zůstal to akorát jen přidávalo na úzkosti z nevědomosti, co bude dál.

Všichni měli strach, jestli bude vůbec vše v pořádku a jestli se vše vyřeší bez dalších problémů, protože jediné co tady tak mohli řešit byl nedostatek nudlí k večeři, protože Frypan jich neuděl dost.

Takové dramata jim už chyběla a oni se chtěli co nejdříve vrátit ke svému stereotypnímu životu v Placu.

To však ale netušili, že se všechno převrátí na ruby, včetně jejich životů...

*******

A/N

Vítejte zpět??? 

Po roce a půl (ježiši) přicházím s další kapitolkou zpět, něco jako můj comeback na wattpad scénu? No změnilo se hodně a vlastně skoro vše, ale jsem neskutečně ráda, že jsem se zpátky a nějakým zázrakem (ani nevím jakým) sem dostala zpět.