You light up my darkest skies ( Xiuchen )

3. Slovo

Nestíhám, nestíhám, nestíhám! Podívám se na mobil, který tisknu silně v ruce. Odemknu ho a ukáže se mi čas. 15:56.
No že bych se na to ne.......!

Jak jsem jenom mohl usnout na gauči?! Běžím, seč mi nohy stačí. Čeká tam. Určitě tam čeká už teď a já ho tam nechávám čekat.
Květina.
Rozběhnu se k obchůdku s květinami nedaleko náměstí, kde máme spicha. Doslova vběhnu do obchůdku a rozhlížím se všude kolem. Jakou vybrat? "Mohu vám pomoci?"

Milý hlas se dostane až k mým uším a já se za ním otočím. Postarší dáma se na mě usmívá. Asi vypadám dost vtipně, co? Takhle nervozní jsem snad nikdy nebyl. A vůbec, kdo by nebyl nervozní z toho, co chci právě dneska udělat?

"Em..Asi ano." Povím narovinu. Rozejdu se v klidu k paní.

"Tak co hledáte?"

"No.. Mám totiž schůzku. Výdáme se už déle a já.." Hlas se mi zasekne a tváře asi nejvíc zrudnou.

"Chtěl byste se vyznat, že?" Paní mě trochu zarazí, že to na mě jde tolik vidět. Přikývnu.

"Tak. Květinový význam "Miluji tě" je ruda růže, ale pokud chce víc ta-."

"Dejte mi jednu a ani ji nebalte." Usměju se. Skočím paní do řeči. Znám tyhle význami květin až moc dobře. Ta se pouze usměje.
Dá mi tedy jednu růži. Když po zaplacení vycházím z obchodu, všimnu si červené stuhy na růži. Děkuji.

Rozběhnu se k náměstí. Slyším jak hodiny na náměstí odbijí čtvrtou hodinu.

Ahhhhhhh! Jsem skoro tam. Rozhlížím se po náměstí. Vidím ho.

Rozběhnu se k němu. "Promiň!" Vykřiknu při běhu, když jsem skoro u něho. Jongdae, tedy Chen se na mě pouze usměje tak jak on to umí. Zamiloval jsem si jeho úsměv. Zamiloval jsem si jeho. Doběhnul jsem kousek před něho.
"Jsi celý udýchaný. To jsi celou cestu bežel?"
Optá se mě a já jen přikyvuji. Zatím nemůžu popadnout dech, abych mohl něco říct. Něco si uvědomím. Zase ta nervozita. Ubijí mě, nebo to je strach?

"Chene.." Ta jeho přezdívka se mi líbí. "Hm?" Nadechnu se. Pořádně a z hluboka.

"Tahle je pro tebe." Ukážu mu růži v mé ruce a podávám mu ji. Kouká na ni jako by nikdy růži v životě neviděl.
"A-ale Xiumine.. T-to.." Je roztomilý, když začne koktat. Počkat. Prohlížím si ho. Tváře má červené, ale není to od chladu, třese se mu hlas, ale problémy s ním nemá. Nervozita jako u mě?

"Chene. Chci ti n-něco říct." Nezadrhávej idiote.

Když odthne svůj zrak od růže, kterou drží v ruce jako nějaký drahocenný poklad, naše pohledy se střetnou.

"Miluji tě."
Řekl jsem to. Srdce mi začalo nehorázným způsobem bít, jakoby mi chtělo vyskočit z hrudi.
Chen se zarazí. Vidím, jak se mu rozšířily rozničky, když jsem to vyslovil. Jeho dech se zrychlil, stejně jako můj. Udělá ke mě krok blíž. Nestíhám zareagovat. Objal mě. Své ruce obmotal okolo mého pasu. Tak silně mě tiskne.

Svou hlavu zaboří do mého kabátu. Tak roztomilé~

"Já tebe taky."
šeptne. Vážne se tohle událo? Není to jen nějaký můj sen, že to dopadlo takhle úžasně?

Ne. Je to skutečnost. Řekli jsme to.. Oba.

Cítim, jak jeho srdce zběsile bije. Chytím tu příležitost, která mi tu je nabízena.

Krapet se odtáhnu od Chena, který mi tak červené tváře, že vypadá jako rajče. "Hej, Chene." V tu chvíli, kdy se na mě podívá, naše rty spojím v jedny.
Jeden krátký, ale úžasný polibek. Náš první.

Odtáhnu se. "Nepůjdeme ke mě?"

"Ale jen na kafe." Zasměje se celý rudý a políbí mě letmo na ústa.

"Ovšem!" Zasměju se též. Po chvíli tedy vyrazíme ke mě.

Jsem šťastný. Je to oprvadu jako nějaký sen, který nechci, aby vůbec někdy skončil.

Když budu s ním. Nic z tohohle neskončí.

                                                                               ************

Ten sen skončil a já jsem se probudil do kruté reality.