You light up my darkest skies ( Xiuchen )

4. Sněhové království

Ten sen skončil a já jsem se probudil do kruté reality.

Znovu se s lehkým úsměvem podívám na tu křehkou květinu, která už nemá svůj tvar a pomalu ztratila všechnu svou původní barvu. Dám ji zase opatrně do té knihy, kterou jsem vlastně náhodou otevřel a připomněl si opět jeho.

Bolí to.

Knihu zavřu.
Zvednu se z podlahy a knihu dám zpátky na její místo. Nemám chuť na čtení.
Ne, na čtení knih, které jsem četl s ním.   

To jsou vlastně všechny tady.

U dveří se naposledy ohlédnu na tu zašívárnu, kterou jsme oba milovali a odcházím z místnosti, ve které jsou další vzpomínky, bodající mě do srdce.

Jsem unavený. Posledních pár nocí jsem toho moc nenapsal. Nespal jsem skoro vůbec.
Přemýšlel jsem, ale ne dlouho. Přemohl mě smutek a zlost. Nešlo mi usnout.
Byl zázrak, když jsem usnul.

Ložnice.
Další místnost plná vzpomínek, proto jsem do ní od té chvíle vkročil jen párkrát.
Teď tam jdu znovu.
Otevřu dveře a naskytne se mi pohled obrovkou místnost vypadající dosti skromně. Vkročím do toho místa vzpomínek.

Další bodnutí.

Dveře zavřu a koukám po místnosti. Jakoby jsem tu byl poprvé ve svém životě.
Uprostřed místnosti je manželská postel. Je ze dřeva, které má barvu jako právě spadané kaštany.. jako jeho oči.
V místnosti je jen jedna velká též dřevěná stěna s našimi věcmi. Tolik vzpomínek..

Rozejdu se k posteli. Vlezu si přímo dopřostřed postele a v klidu si sednu do tureckého sedu.
Rukou přejedu po bílé přikrývce i s prostěradlem. Jako bych seděl na čistě bílém mraku, bez známek, jakékoliv jiné barvy. Jako sníh. Podívám se za sebe.
Dva bílé polštáře složeny vedle sebe. Pohlédnu tam, kde dřív spal on.

To příjemně hřející tělo, klidná spící tvář. Cítění jeho tlukotu srdce a dech, když jsem ho objímal. Krásné vzpomínky a hlavně ta jedna. Naše první společná noc.

Kdyže to bylo? Vím, ale určitě, že jsme spolu byli třetí týden.
Už vím!

10.března

Pozval jsem ho na večeři, tedy spíš ven, ale pak jse ba dostali hlad tak jsem ho pozval na jídlo.
Po jídle jsme se dostali ke mě domů a.. Musím se culit při té vzpomínce, i když to nehorázně bolí.
V ten den se i něco málo změnilo. Změna, která nám oboum vyhovovala.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Povinně všichni tleskat! Shinzu vydala další kapitolu Xiuchen!!! Wooo!
A ano. Další kapitola, kterou mám už napsanou, jen je straaašně dlouhá.. Bude 18+ :>
Ah, stejně mě zabijete na konci této povídky, takže nic c':

Ano, mám docela dost kapitol napsaných dopředu, ale je peklo to rozdělovat, když jste si to tak už pěkně debilně napsaly c'':

Ten kdo čte odemne Smečku, Butterfly, DANGER, Dark Haven či čeká na svou povídku na přání.. Tleskejte ještě víc! Jelikož tu jsou prázdniny a já mám zase chuť ví psát! :>