I can't live without you //h.s.

5.

Antoinette's POV:

Otevřou se dveře a já v nich uvidím Chris.

„Si to ty Nett?" zeptá se mě a já jenom kývnu hlavou.

„Bože Chris, jak dlouho jsme se to neviděli?" řeknu, ale během toho co jsem to říkala, už jsem měla Chris ve svém objetí.

„5 let?" zaváhá „Já už myslela, že tě nikdy neuvidím" dodá a ještě se ke mě víc přimáčkne.

„No to já taky" řeknu a pomalu se od ní odtáhnu.

„Je ti něco" zeptá se mě a rukou naznačí, že mám jít do auta.

„No...to je na dlouho" řeknu a pohled zabořím do mojich conversek.

„Já mám času dost" řekne a zajíždí autem k příjezdové cestě k jednomu domu.

„Dobře, ale řeknu ti to až vevnitř. Počkat! My jsme v té bohatší čtvrti?" zeptám se naléhavě.

„Jo. Proč?" odpoví.

„Ne nic jenom, že jsem si myslela, no to je jedno"

„Ty sis myslela, že bydlím jinde, že?"

„No....víš jak ses odstěhovala do Irska, tak jsem si myslela, že se už nevrátíš"

„Tak pojď dovnitř, tam mi to všechno řekneš" řekne a táhne mě ven z auta.

Sedneme si na gauč a já ji všechno řeknu. Od toho jak jsme si začali s Haroldem psát, až po dnešek.

Mlčí.

„TY A HARRY STYLES?!?!?" zaječí na mě. Kdysi to byla její oblíbená skupina a já je nemohla vystát. Pořád o nich mluvila a mě to lezlo na nervy.

„Jo. Já a Harry Styles, ale u je nejspíš konec" řeknu a slzy mám nakrajíčku. Obejme mě a snaží se mě utěšit, stejně jako Harry.

Propuknu v pláč a svalím se na gauč.

„Neboj to bude dobrý" řekne a podá mi papírový kapesník.

Utřu si slzy a pokouším se vzpamatovat.

Poté co se vzpamatuju vstanu, že už budu muset jít. Nejspíš půjdu zpátky za klukama, ještě nevím.

„Já už půjdu" řeknu a jdu ke dveřím. Chris jde hned za mnou.

Když už chci otevřít dveře. Uvidím jak se klika sama pohnula a ve dveřích uvidím někoho koho jsem tu opravdu nečekala.

††Anne††