Hogwarts Diary (CZ FF) ✔

13. - Dneska se nakrmíme!

Nebudu říkat jak dlouhá doba to je! Vážně dlouhá.. ale ono když nemáte chuť na to psaní.. prostě se do toho nechcete nutit! Oni ty příběhy stojí za prd! :( 

Dneska si to doplníme písničkou s Teen Wolf! :) 

Ale s touhle kapitolou jsem docela spokojená (no jo sebechvála neuškodí občas ne? :D). Tak se do ní pusťme! :)

-- -- --

 Po posledním rozhovoru s Calebem jsem byla v jakémsi divném rozpoložení. Nevím proč, ale úplně jsem odmítala všechny kamarády. Remuse, Lily, ale i Siriuse. Zima pomalu končila a tudíž se všechno začínalo zelenat. Bylo mi to líto. Měla jsem ráda zimu. Ráda jsem se v zimě procházela. Navíc jsem měla posledních pár dní hrozně ráda studený vítr. Studený. Ani nevím proč. Stát na astronomické věži a nechat ho, aby si hrál s mými vlasy.. jo to se mi vážně líbilo. I když jsem chodila do společenky zmrzlá a červenými tvářemi. Všichni na mě koukali. Netušila jsem proč. Zjistila jsem to až když jsem šla jednoho dne do koupelny. Měla jsem sebou základní hygienické věci.. však to znáte. Nebyla jsem tam sama ovšem.

„Ahoj cizinko." ozval se známý hlas za mnou. Otočila jsem rychle celé tělo, abych viděla kdo ten dotyčný je. Lily. Mohlo mě to napadnout. Jsme ve stejné ložnici.. musela vidět a slyšet jak jdu ven. Chvíli jsem na ní koukala trochu zmateně. Nakonec jsem přeci jenom otočila hlavu a podívala se na umyvadlo. „Dobře. Tak začnu já." její kroky byly tiché, takže když jsem si koutkem oka všimla jak stojí vedle mě.. vyděsilo by mě to, kdybych nebyla.. tak úplně normální. „Něco se s tebou děje. Jsi prostě divná. A já nemůžu pořád na to přijít proč. Nebo od kdy." opřela si jednu dlaň o kraj umyvadla a druhou dala na bok. Sledovala mě těma svýma zelenýma očima jakoby měla vědět všechno. Jako by vám ta zelená viděla až do vaší duše.

„Nic se neděje. Všechno je v pořádku." řekla jsem jí tišeji než obvykle. Až mě to samotnou zaskočilo. Lily mě pozorovala. Jakoby chtěla vyčíst z mého výrazu něco víc než tam bylo. Z toho výrazu se kterým si nedokážu poradit ani já sama poslední dobou.

„Takže to je ten důvod proč se úplně vyhýbáš Siriovi? To je ten důvod proč ignoruješ vlastního bratra? A k všemu to je ten důvod proč ignoruješ svojí nejlepší kamarádku?" nedošlo mi kdy Lily zvýšila hlas. Nevědomky jsem před tím ucukla. Zvedla jsem k ní pohled. Ruce zvedla k hlavě a párkrát se nadechla. „Dobře. Očividně se něco děje, Liv. Neříkej mi, že ne. Vidím to na tobě. Hodně dobře to na tobě vidím. Ono totiž, když někoho znáš šest let.. on to ten dotyčný pozná víš." a pak se otočila k odchodu. Nekoukala jsem za ní a jen hleděla na místo kde předtím stála. Jenže žádné dveře nevydali zvuk, že by se zavírali. Byla pořád v koupelně se mnou. Nadechla jsem se najednou zhluboka vzduchu z koupelny. „A co teprve, když s tím člověkem žiješ šestnáct let jako James s tebou." oči se mi samovolně zavřeli a následně zase otevřeli. Netušila jsem co se děje. Proč se to děje. Nechtěla jsem ten pocit znovu zažívat. Kdo to byl? „Ten to vidí tuplem, že jsi poslední dobou ji--" netušila jsem proč se zastavila ve větě. Zvedla jsem hlavu k zrcadlu. „Liv?" zeptala se ustrašeně. Dlouhé, bílé vlasy.. po tmavě hnědě ani památka. I když jsem měla místo jen důlky.. viděla jsem dobře. Bledá pokožka. Až moc dobře. Místo pyžama se mi objevil černý dlouhý plášť. Otočila jsem se rychle na Lily. Pořád stála na tom samým místě se rty dokořán.

„Chtěla jsi vidět co mi je? Tady to vidíš." hlas jsem měla snad o oktávu vyšší. Překvapeně zamrkala. „A chceš vidět něco dalšího? Za chvíli to uvidíš." natáhl jsem k ní jednu ruku a dotkla se jejího ramene. Nehty jsem jí silně zaryla do ramene. Lily bolestivě vyjekla. „Na tvém místě bych si zacpala uši." poradila jsem jí. Koukala na mě tentokrát zmateně. Ušklíbla jsem se nad tím. Radila jsem jí dobře. Otevřela jsem rty.. jen aby z mých úst vyšel uši drásající jekot, který nás měl přenést tam kde by měla být dlouholetá známá Banshee. Lily si zakryla uši akorát ve chvíli kdy se jí po tenkých pramíncích z uší začala spouštět krev. Říkala jsem, že uši drásající.

– – –

Ocitly jsme se v prázdné chodbě. Vždycky na začátku byla prázdná chodba. Pustila jsem rameno Lily a hlavu otočila na druhou stranu. Nekoukala jsem na ní. Nevěnovala jsem jediný pohled. Ani když se opřela o stěnu a roztřesenými prsty si sevřela rameno. Znovu jsem se nadechla. Byla tu. Smrt. Ale nejspíš tu nezůstala, aby dílo dokončila. Proč ne?

„Neuvěřitelné, že jsem jednu nalákal až sem." přede mnou se najednou ozval skoro až děsivý hlas. Koukala jsem na odhalující se bytost s klidem, ale koutkem oka jsem zahlédla jak se Lily začala třást po celém těle a odvracet hlavu od bytosti. „Ale chtělo by jich víc. Zakřič nám banshee." promluvil neznámý znovu. Jako na povel jsem ze sebe znovu vydala ten jekot. Někdo se hodně hlasitě nadechnul.

„Co to děláš Potterová?" někdo mě hrubě chytil za loket. Poznala jsem ten hlas, ale jekot neustával. „Drž hubu! Vždyť.." zarazil se. Nebo spíš někdo ho zarazil. Couvla jsem dozadu jak jsem přestala ječet. Místo toho se ozval další.. hlubší. Otevřela jsem oči. Caleb. A ječel. Měl na sobě stejné oblečení jako já.. dlouhé vlasy naštěstí ne. Měl svoje, ale bíle prameny měl po celých vlasech. Sledovala jsem ho jak ječí. A pak se mi pohled stočil na někoho před námi. Na kápí zahalenou černočernou kápí, která bytosti padala do obličeje. Oblečení bylo totožné s těmi co jsme měli na sobě my.. kromě tý kapuce. Kolem pasu měla ta bytost – netušila jsem jak jí mám říkat – rukojeť meče, na které měla prsty.. ne prsty, ale kosti co z prstů zůstalo. A pak Caleb přestal ječet.

„To by myslím stačilo. Jsem rád, že nám nejnovější přírustek donesl i první oběť." hlava se mu otočila na mě. Lily. Koukla jsem na ní. Celá se třásla a ze rtů jí vycházel bílý obláček za obláčkem. Netušila jsem proč je jí zima.

„Ne tu vám nedáme." Caleb udělal krok dopředu.

„Tebe se nikdo na nic neptal." zasyčel na něj. A pak jsem se zarazila. Nedáme? Koho tím myslel. Pomalu jsem se otočila. Pohled mi padl na chodbu zaplněnou banshee. Muži i ženy.. dokonce jsem uviděla sem tam i někoho kdo vypadal mladší jak já. „Máte úplnou pravdu slečno Evansová. Tohle je historicky první banshee sraz v dějinách. Dneska se nakrmíme. Všichni. Dneska každý z nás bude vítěz. Pokryjeme celý svět. Každého koho najdete mi přinesete. Neohlížejte se na pohlaví nebo věk. Chci je všechny. Chci celý svět." jeho hlas byl prosycený odhodláním a troufalstvím. Ještě jsem nevěděla kde se to jeho troufalství bere. I tak jsem na něj koukala se zrychleným dechem. „Protože já jsem jediný zákon. Jediný komu budou všichni sloužit a před kým všichni padnou. Nebudete mě poslouchat jenom vy. Bude mě poslouchat každá bytost na tomhle světě." jeho hlas byl najednou o několik decibelů hlasitější. Druhou rukou sáhl po rukojeti meče. Odnikud se objevil překrásný stříbrný meč s onyxovými, akvamarínovými a smaragdovými kameny, které byly rozseté po celé rukojeti. Drobnější i větší. Meč skončil o něco výš jak jeho hlava. „Protože já jsem Smrt." dokončil svou řeč. Pro někoho byla působivá, ale mě se z toho chtělo zvracet. Udělala jsem krok k Lily a zároveň popotáhla Caleba k sobě. Nenápadně na mě kývnul. Prsty se dotkl těch mých a trochu sevřel konečky. A já se natáhla pro Lily, abych jí vzala odsud za pomocí svého a Calebova jekotu pryč.. jenže to jsme netušili co nás ještě čeká.

-- -- --

Tak budu ráda za jakýkoliv komentář. :) jakoukoliv odezvu. Cokoliv. :) 

Ale každopádně.. děkuji moc za podporu. Je to neuvěřitelný. Uvidíme se u další kapitoly! :)