„Vidíš jak snadné je zemřít?" ozval se vedle mě ledový hlas. Znovu jsem se koukla. Ale jen koutkem. Smrt. „Jsou tady všichni. Black, Potter, Evansová, Linwoodová, Lupin.." nemusel ukazovat.. oči si vždycky našly toho koho jmenoval. „Jak jsi se rozho...
Díky moc všem, kteří se mnou zůstali.. až do tohoto okamžiku! :)
P.S. Písničky si klidně pusťte k tomu. Nejsou nijak moc tématické, ale dávám je sem z důvodu, že nemám ráda, když je nahoře pusto a prázdno :) navíc se mi líbí a chci se s vámi podělit! :)
-- -- --
Opírala jsem si dlaně o zábradlí. Poslouchala jsem křik bratra. Pozorovala jsem to jak Remus objímá Jamese. Jak Sirius drží mé tělo. A taky jsem poslouchala nářek mých nejlepších kamarádů, kteří pro mě byli za tu dobu jako rodina. Vedle mě se objevila osoba s platinovými vlasy. Pomalu jsem na ní otočila pohled.
„Tak co teď? Zabil jsi mě, zničil jsi mé kamarády a mého bratra.. co jako bude teď?" zvedla jsem obočí. Pohled se mi znovu upřel na ty tři.. nebo pořád ještě čtyři?
„Nezabil jsem tě. Já jsem jen zničil tvojí smrtelnou schránku. Ty ale pořád existuješ. Jen.. budeš v tomhle těle. S tím nic neuděláš." pokrčil rameny.
„Taky nevypadáš takhle pořád." připomněla jsem mu nezaujatě. Otec se na mě otočil a věnoval mi úsměv, který doplňovali bílé zuby. Klasika. Každá hollywoodská hvězda je má.
„Mám i tak pro tebe úkol. Potřebuji abys mi někoho přivedla. Potřebuji z něj udělat mého nového svěřence." opíral se bokem o zábradlí, stejně tak jako na něm měl dlaň. Znovu jsem na něj otočila pohled. A vlastně jsem si po chvíli stoupla jako on.
„Co? Koho?" zeptala jsem se zmateně.
„Tvou oběť. Severuse Snapea." odpověděl mi klidně.
„Na co ho potřebuješ?"
„Už jsem ti to říkal, Liv." znovu se mu zvedly koutky. „A já na oplátku zařídím.. aby si oni.. tebe nepamatovali. Bude to jako sen. Dlouhý sen po dlouhém a vydatném spánku. Bude to.. nebude to existovat." sklonil hlavu trochu dolu.
„A na Snapea si budou pamatovat?" napadlo mě najednou.
„Jistě. To byl.. jejich spolužák." pokrčí rameny. Po chvíli ke mně nastavil ruku. „Takže si plácneme?" pobídl mě hlavou. Otočila jsem pohled znovu na kluky.. a minulou mě. Byl to hrozný pohled. Zamračila jsem se nad tím jak Jamesův pláč nebral konce. S povzdechem jsem se na něj znovu otočila. Vzdala jsem to. Úplně. Pozvedl obočí a trochu na mě kývnul hlavou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Fajn. Dobře. Zařiď to, aby zapomněli na mě. Všichni." byla moje poslední slova než jsem mu podala ruku a on jí silněji stisknul. A tak jsem byla vymazaná z povrchu zemského.
-- -- --
Žádný vykecávání tentokrát. Jen vám chci moc poděkovat. :) a když si to budete přát.. můžu udělat nějakou speciální kapitolu právě po tomhle životě :D :)
