„Vidíš jak snadné je zemřít?" ozval se vedle mě ledový hlas. Znovu jsem se koukla. Ale jen koutkem. Smrt. „Jsou tady všichni. Black, Potter, Evansová, Linwoodová, Lupin.." nemusel ukazovat.. oči si vždycky našly toho koho jmenoval. „Jak jsi se rozho...
Jsem tu znovu! :) bavte se! I když se v tomhle díle nic moc nestalo ;)
P.S. Za to krásný číslo tady máte tuhle kapitolu! :) díky moc. Hudba pusťte k tomu! :)
-- -- --
Koukla jsem dolu.. měla jsem na sobě dlouhý hábit a kolem ramen mi vlály bílé vlasy. Tohle jsem byla já. Najednou jsem se téhle stránky mojí osobnosti nechtěla ani za nic na světě vzdát. Zavřela jsem oči, nasála vzduch zhluboka do plic.. luskla jsem prsty.. ošetřovnu nahradili jiné prostory. Nebyla jsem v hradě.. to jsem cítila. Stála jsem kdesi v přírodě.
„Našla jsi to." nad tím hlasem jsem otočila hlavu.. pousmála jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Samozřejmě, že jsem to našla." kolem mě se proháněly svěhové vločky. Stejně jako kolem něj koneckonců. Všude byly vločky. Jedna za druhou se snášely k zemi. Rozhlédla jsem. „Kde to jsme?" vypadlo ze mě jako první.
„Matterhorn." odpověděl mi jednoduše. Koukla jsem na něj a udělala několik kroků dopředu. Sněhu tu bylo požehnaně. Sledovala jsem krajinu dole. Začalo se stmívat a dole všechno svítilo. Byla to nádhera. Navíc kolem nás všude pluly mraky. Bílé jako ten sníh.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Itálie?"
„A Švýcarsko." dodal ještě. Popošel ke mně a také se s rukama v kapsách rozhlédl kolem dokola. On na sobě měl jen rolák, bundu a kalhoty. Já oproti němu stále hábit Banshee. Ale nezdálo se mi, že by mu byla zima. Ani mě. Nejspíš další výhoda být magický tvor, který přivolává smrt.. nebo dokonce je jejím tvůrcem.
„Proč tu jsme?" zeptala jsem se.
„Tohle je Matterhorn. Je tu spoustu mrtvých. Ale to není ten důvod." ušklíbl se na mě. Popošel další kroky směrem k okraji hory. Další věc.. ani jeden z nás se nepropadal do sněhu i když tu muselo být alespoň tři metry sněhu. Ale sníh kolem nás tál. Trochu. Beztak napadne na tuhle vrstvu další, čerstvá během pár hodin. „Nejspíš jsem chtěl vidět jen svojí dceru." pootočil na mě hlavu. „To přeci není takový problém ne?" na jeho obličeji se znovu objevil menší úšklebek.
