„Vidíš jak snadné je zemřít?" ozval se vedle mě ledový hlas. Znovu jsem se koukla. Ale jen koutkem. Smrt. „Jsou tady všichni. Black, Potter, Evansová, Linwoodová, Lupin.." nemusel ukazovat.. oči si vždycky našly toho koho jmenoval. „Jak jsi se rozho...
Názvu se nejspíš.. ehm neděste. Nebo jo? Já nevím jak to říct no.. prostě.. hodně štěstí? O:)
A bavte se lidi! :) :D
-- -- --
Severus Snape POV'
..zamračil jsem ze spánku. Hlavu jsem měl dole a všechno se mi točilo, že jsem ty oči ani otevřít nechtěl. Nakonec jsem pomalu hlavu zvedl a rozhlédl se kolem. Měl jsem před očima jakousi mlhu. Zamračil jsem se.
„No konečně jsi vzhůru." naproti mně seděl ten kluk. Chtěl jsem se trochu protáhnout, ale jakmile jsem pohnul rukama.. nic se nestalo. Znovu jsem se zamračil. Koukl jsem na toho kluka. „To zmizí až se uklidníš." oznámil mi. On klidný byl. Ale já jsem nemohl.
„Kde je Liv?" zeptal jsem se. Opře jsem se o židli a nepřestával ho pozorovat. Neznámý se nadechl a vydechl. Hrozně potichu.
„Je.. no.. jak to říct." taky se opřel a položil si dlaně na stehna. Přihmouřil jsem oči nad jeho chováním. „Není.. ona jako je v pohodě, ale ne tak jak si ty představuješ." pokrčil rameny. „Prostě už to není ona."
„Jak to myslíš, že to není ona?" zeptal jsem se nechápavě. Netušil jsem o čem mluví. Vůbec mi to nedávalo smysl. Ten kluk na mě koukal obezřetně, ale jeden koutek se mu zvedl trochu výš než bych na tom jeho arogantním obličeji čekal.
„Takže ty to vážně nevíš." zamumlal po chvíli. Bolelo mě celý tělo. Měl jsem pocit, že nepohnu krkem. Kluk si po chvíli stoupl a přešel o kus dál. Nebyl tam dlouho, protože se hned vrátil zpátky a dlaněmi se opřel o židli.
„Nevím co?" zeptal jsem se po chvíli.
„Liv je.. mrtvá."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Liv Potter POV'
Probudila jsem se na zaprášené zemi obličejem právě v tom prachu. Bílé vlasy na druhé straně než jsem koukala. Vydechla jsem a kolem mě se roznesl obláček prachu. Přetočila jsem se na záda a bolestně vydechla. Prach mi nevadil. I když nebylo příjemný na něm ležet. Pootevřela jsem oči. Nad sebou jsem měla šedý strop, který byl hodně popraskaný a vypadal jako pavučina. Znovu jsem pootočila obličej.. naproti mně byli dveře. Zavřené. Všude v celém komplexu bylo ticho. Skoro mě to děsilo. Ani Severus nikde nebyl. Nebo možná jo? Ale kde? Posadila jsem se. Bílé vlasy Banshee nezmizely, ale hábit, který jsem měla na sobě předtím ano. Nebyla jsem nahá. Oblečení jsem měla normální a lidské jako jsem měla předtím. Bylo to celé nějaké zvláštní.
Chtěla jsem svoje hnědé vlasy. Postavila jsem se nešikovně. Skoro jsem upadla jak jsem stála těžko na nohách. Zamrkala jsem kolem dokola abych zjistila kde jsem. Nikde nic nebylo. Nelíbilo se mi to. Ani náhodou. Pár nemotornými kroky jsem došla až k rámu u dveří. Opřela jsem si o něj dlaň a nahlédla okolo. Zezdola byly slyšet hlasy. Tohle se mi nelíbilo už vůbec. Celá situace byla divná. Chtěla jsem pryč. Pryč! Kamkoliv. A v tu chvíli.. mi se mi z hrdla vydral uši drásající jekot. Silnější než kdy dřív. Nikdy jsem podobný neměla, ale trhalo to uši i mě. Vnitřnosti se mi stahovali a zase roztahovali jak se snažili zvládat nápor toho jekotu.
