Hunter II

7 /Harry/

Harry

„Fajn, takže, myslím Mikey, že ani ty neznáš naše příběhy...?" „Ne. Poslouchám." „Okey, takže pro začátek chci říct, naše děti ví, čím jsme byli. Báli jsme se, že nás minulost dostihne a měli jsme vůči nim nějakou povinnost, aby to věděli.
Tím, čím jsme se živili... Byli jsme tím, dá se říct z „donucení." Hnala nás vidina pomsty a každý z nás, přišel díky Lucasovi – ví kdo je on? – o někoho, kdo mu byl velmi blízký. V mém případě to byl otec.
Lucas ho nechal zabít, když zjistil, že se mu povedlo dostat do interních dokumentů, Lucasovi rádoby firmy. Nashromáždil dost důkazů pro to, aby Lucas strávil zbytek života ve vazbě, v horším či lepším případě, jak to kdo bere, by dostal trest smrti. Složky obsahovaly data o různých lidech, ty nejinternější informace... Byly tam přesné popisy, kde a kdy se bude oběť nacházet... Můj táta však věřil špatnému člověku a jemu soubory, pro případ pojistky odeslal. Ten je však sebral a odnesl k Lucasovi. Tátu zabili, když mi bylo čtrnáct.
Cítil jsem zlost a podle vyšetřovatelů, byl vrah neznámý. Prý ho nemohli vypátrat. Jen snůška keců!"

Odfrkne si, upije piva a pokračuje.

„Odmítal jsem s tím smířit a když mi bylo patnáct, ve schránce nám přistálo parte. Chlap, který tátu zradil byl mrtvý a já se rozhodl jít k němu domů. Vlastně, po tom, co táta umřel se on naší rodině vyhýbal a mně něco říkalo, že za jeho smrt může on.

Hned ten večer jsem se sebral a šel do jeho domu. A tam mě odvaha opustila. Vyšlapal jsem do patra po tom, co jsem prošel celý spodek domu. Celé patro bylo zhasnuté a svítilo se v místnosti na konci chodby. Někdo tam chodil a něco hledal. Nebudu lhát, bál jsem se. Podle zvuků, dotyčný v místnosti hodně pospíchal. Chtěl jsem se schovat, ale jen co jsem udělal krok, přepadl jsem přes něco měkkého. Než jsem stačil cokoliv udělat, někdo mě držel za vlasy a na krku mě studila čepel nože. Díky slabému osvětlení jsem zíral do tváře kluka, co mohl být o pár let starší. Nechápavě se na mě podíval, já se smiřoval se smrtí a on mě vytáhl na nohy. Položil si prst na pusu a stáhl mě do tmavého koutu, kde se ukrýval on. Tenisky se mi lepily na parkety a když jsem v šeru dokázal sledovat okolí, rozpoznal jsem i to měkké cosi, o co jsem přepadl. Byla to mrtvola. Měla rozříznuté hrdlo a kluk vedle mě nečinně trhl rameny."

Audrey nafoukla tvářičky. Kdo, byl ta osoba, co Harryho mohla zabít, mi došlo okamžitě.

„Chtěl jsem vypadnout. Stál jsem vedle vraha, který vypadal,že by si v dané chvíli dal klidně i kafe. On mi ale zabránil. Srazil mě k zemi a do ucha mi zavrčel, že jestli se hnu, tak budu ležet vedle toho vola na zemi taky. Pak se rozešel k místnosti.
Chvíli se díval maličkou škvírou a pak se neslyšeně protáhl dovnitř. Následovaly zvuky boje o přežití a tři minuty – fakt jsem to stopoval – od toho, co tam vešel se ozvalo, ať jdu dál. Že vzduch je čistý. Tak jsem vešel. Chlap jako hora, ležel na zemi a z krku mu čněla dýka. Zvedal se mi z toho žaludek, kluk něco chvíli hledal, pak si sedl na stůl a s úšklebkem se na mě díval.

Zeptal se, kdo jsem, až po dlouhých minutách, kdy já se třepal jako osika," Nějak jsem si nedovedla představit Harryho, jak se bojí. Snad věděl, na co myslím. Věnoval mi škleb a pohlédl znovu k dětem. „Fakt jsem se bál, z čehož má vaše mamka teď asi ohromnou radost, ale já byl v tý době kuře. To co se ze mě stalo, zapříčinila Zaynova snaha. Vycvičil mě. Stejně jako Nialla. Payno byl rváč od mala, navzájem se zdokonaloval v boji se Zaynem a tady Louis... Ten byl něco mezi námi." „Mluv svůj příběh, k naším se dostaneme sami." Ušklíbnou se oba zmínění naráz. 
V obraném gestu zvedl Harry ruce a zhluboka se nadechl.

„Odpověděl jsem ve lži. Plácl jsem první hovadinu, co mě napadla. Představil jsem se, jak Samuel. Zayn našpulil pusu a kývl, přitom listoval složkou. „Takže máš dvojče? Harryho Edwarda Stylese? Same?" Vybuchla jsem smíchy. V uších mi zazněl Zaynův hlas, prosycený sarkasmem.

„Vtipné, Mikey? Já se v tu chvíli málem po..." Otřese se Harry nad vzpomínkou.
„Snažil jsem se to zahrát do outu, ale marně. Už věděl, kdo jsem a já se zbaběle zeptal, jestli mě hodlá zabít. On mi hodil složku a zavrtěl hlavou.
Pak se dal do vyprávění. Řekl mi, že Lucas zabil jeho dědečka po tom, co na jeho střední propukl útok na děti jiné rasy, než bílé. On přežil jen náhodou a jeho dědeček se znal s Lucasem. Zayn ho sledoval a viděl, jak... Zabili mu dědu před očima a on se rozhodl pro pomstu. Pro mě, doposud, nepochopitelným způsobem, dokázal najít Lucasovo sídlo a sledovat jeho kroky. Ty ho dovedly do Holmes Chapelu. Chtěl té vraždě zabránit, ale, bohužel.

Pomohl jsem mu zahladit stopy, aby jeho nikdo a hlavně Lucas nevypátral. Byli jsme ve spojení a postupně k nám přišel Louis, Liam a Niall.

Pak jsme se sebrali a odjeli do Londýna. Tam nás na jedný akci viděl Aaron. Spojil se s námi a vzal nás pod sebe. Stali jsme se vražednými stroji... Ale nelituju toho, čím jsem byl. Dalo mi to hodně ačkoliv mi toho víc vzalo..."

Děti pokývaly hlavou a já utírala slzy.

„Loui? Teď ty?" Zmíněný kývl, odkašlal si a se spojenými prsty, opřel se lokty o kolena a předklonil se.