Hunter II

8 /Louis/

Louis

„Můj příběh je podobný, začal ze stejného důvodu. Pomsta. Hnala mě kupředu a vehnala mě do těžkého průseru. Nebýt Zayna, asi bych tady teď nebyl.

Ačkoliv mám sám početnou rodinu, všichni moji sourozenci jsou nevlastní. Můj táta, Troy Austin, se na mou mámu vykašlal, když jsem byl malej. Pak si máma našla přítele, se kterým měla čtyři holky, jenže ani s ním to nevyšlo. Nehledě na to, že jim to nevyšlo, pořád jsme s Marcem, tak se jmenoval, byli v kontaktu. Osvojil mě, mám jeho příjmení...
Jenže pak zmizel. Ze dne na den byl pryč. Máma ho proklínala, že to udělal naschvál a i já měl ten pocit. Jenže uplynul necelý rok a ve zprávách se objevila informace, že v Temži našlo tělo. Byla to kauza, která se řešila předchozí měsíce dost intenzivně. Říkalo se, že zmizel uznávaný právník, ale vzhledem k tomu, že na vyšetřování bylo uvaleno embargo, nevědělo se, kdo je onen uznávaný právník zač.

Máma se zvedla, že se nebude na mrtvolu dívat, měli to být fotografie přímo..." Otřásla jsem se.

„Já u televize zůstal. Ty fotky byly o ničem, i béčkovej horor vytvoří lepší mrtvolu, ale zaujal mě přívěšek na krku. Celý večer jsem pak seděl nad fotkama s Marcem a hledal. Když jsem si byl jistý, na internetu jsem našel další informace a rozhodl se navštívit Londýn a policejní stanici. Chtěl jsem oběť identifikovat a něco dalšího zjistit.

Vyšetřovatelé mi umožnili prohlídnout si mrtvolu a já i tam, přesto jak tělo bylo... Jak velký byl rozklad, dokázal bych tělo identifikovat, jenže... Udělalo se mi zle a musel jsem na vzduch. Tam mě podpírala nějaká baba a ta si na chvíli odběhla. Zvedl se mi kufr a i přes to, jak trapné by to bylo, kdyby mě někdo viděl, pohnojil jsem květináč za rohem chodby. Chtěl jsem se vrátit, aby se baba nebála, kde jsem, ale někdo tam byl a telefonoval.

Slyšel jsem krátké útržky o tom, že tělo bylo nalezeno a je tu kluk, co chce oběť identifikovat. Představil jsem se jako syn... Osoba, co byla na druhém konci spojení, zjevně přikázala, aby ten chlap, co byl ke mně stále zády, mě zabil.
Když hovor skončil, chlap se otočil. Zajel jsem az roh, ani nedutal. Měl jsem sotva osmnáct a taky jsem se na jednu stranu bál. Neměl jsem nic, čím bych se bránil. Chlap měl sice stěží metr šedesát, ale byl napumpovaný, jako nikdo koho jsem do tý doby znal.

Naštěstí mě v tu chvíli zachránila ta baba. Vynořila se z konce chodby, kde jsem stál a já si vymýšlel, jak jsem se musel projít, že mi bylo fakt zle. Tak mě vzala ven, z okna nás pozoroval ten chlap, co byl ve výsledku hlavní vyšetřovatel a já se rozhodl zmizet. Vymluvil jsem se, že mi volá máma... Stáli jsme na hlavní ulici a já zmizel za rohem. Uběhl jsem pár metrů a když jsem se otočil, na konci ulice stál ten policajt.

Tak nějak jsem se snažil přesvědčit, že se mu rukama zvládnu ubránit, ale jestli vytáhne zbraň... Začal mě sledovat a já zmatkovat. Zavolat mámě jsem se bál. Víc než toho, že jestli mě zabije, tak ona bude brečet nad mou rakví.

Kličkoval jsem po ulicích, Londýn jsem neznal, tak jsem se ztrácel, a on mi stále dával několik metrů náskok. Sám netoužil po pozornosti. Tudíž, moje zmatené chování a běhání v tmavých, postranních uličkách Londýna, mu pomáhalo.

Upřímně, fakt nevím jak, ale najednou za mnou nebyl a já vylezl na Trafalgaru. Zrovna tam probíhala nějaká akce. Moře lidí... Vběhl jsem mezi ně a když jsem se znovu otočil, vylézal z nějaké vedlejší uličky. Vypadal rozladěně a hledal mě. Já si div nezlomil nohu, když jsem skákal přes zábradlí do prvního vstupu pro metro, který jsem uviděl.

Když jsem seděl v metru a nechal se odvážet na vlak, nadával jsem si do debilů. Když mi šel po krku, tak měl něco se smrtí Marca společného... Vystoupil jsem na další stanici a po svých se vracel k policejní stanici. Cestou volal mámě, že jsem už u kamoše, fakt jsem měl u něj spát, a že se zdržím pár dní... Odsouhlasila to a já schovaný na protější ulici, v kavárně čekal, kdy se ten chlap ukáže venku a pak ho sledoval."

Harry se k něčemu nadechuje, ale Louis jej snaží umlčet. „Sklapni Tommo, jen si odskočím, tak počkej, chci to slyšet taky celé. I když to znám." Pobavený smích nás všech a když se Harry vrátí, můžeme pokračovat. Louis zamořil prostor cigaretou, přidává se i Liam a Zayn po mě nevinně pošilhává. S úšklebkem se bavím jeho i reakcí Audrey, když si s nadhledem sama napálím cigaretu...

„Držel jsem se ho jako klíště, celou cestu. Až k němu domů... Nevím, na co jsem si hrál, ale vlezl jsem za ním i do baráku. Nechal dveře otevřené a já... No, najednou jsem stál schovaný z druhé strany těžkých, starodávných hodin, na protější stěně chodby. Vyšel ven s odpadky, vrátil se a s podezřívavým výrazem prošel spodek domu. Někomu po chvíli volal. Překotně vykládal, že tam někdo byl, že zmizela okopírovaná složka s pitevní zprávou Marcuse. Pak odešel nahoru a já proběhl spodek, sebral jsem v kuchyni ten největší nůž, co jsem našel a schoval se znovu na své místo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě vidí. Pozoroval mě celou dobu. Stál v mezipatře a jen, co jsem uklidnil svůj pádící dech, vytáhl mě za límec ven a u spánku mi držel hlaveň zbraně. Na nic nečekal, ozvalo se odjištění a já se v duchu loučil s mámou. Pak zazněl výstřel, ale já k zemi nešel, to on. Sesunul se mi k nohám a já zíral do tmavých očích, ve kterých nebyla ani špetka lítosti.

Váš táta mi zachránil život, společně s Harrym. Stál vedle Zayna a vystřelil zaráz s ním.

Zayn, když jsme pak z domu vypadli, mi řekl, že ho Marcův příběh zajímá od začátku... On byl na Lucase hodně zatížený a chtěl ho stůj co stůj dostat..." Mluví ke mně a pak se trhaně nadechne. Proto si dával tu práci, aby zjišťoval, co Lucas podniká.

Všechny tři nás to začínalo čím dál, tím víc zajímat. Začali jsme se v těch věcech až moc pitvat, a pak k nám přišel Niall. Liame? Řekneš jeho příběh?"