Záblesky Minulosti

Kapitola druhá

,,A je to tady. Den odjezdu," pomyslela jsem si s povzdechem. Naštěstí se Andy, Michelle a Ben příjdou rozloučit.
,,Ještě připravit Amy a naházet všechno do auta," plánovala jsem na hlas.
,,To zvládneme zlatíčko," řekl táta a dal mi pusu do vlasů.
Hledala jsem Amy všude a konečně jsem ji našla schovanou v mém starém bunkru na zahradě. Snažila se dělat jako že tam vůbec není. Bohužel se jí chopila zlá panička a odvedla ji do auta.
Rozloučila jsem se s domem a nastoupila do auta. V tom mi zazvonil mobil. Kouknu se kdo mi napsal a je to Michelle. Poslala mi fotku s popiskem ,, Ten hajzl!" na fotce totiž byla Tanya jak se líbá s Andym a bylo tam včerejší datum.
V tom slyším zatroubení. Vylezu z auta a podívám se kdo to troubil. Uvidím Andyho jak stojí opřený o auto a v jedné ruce má tucet růží a v druhé ruce obrovského medvěda. Mile jsem se na něj usmála přišla k němu. Vzala jsem si od něj růže a medvídka, které jsem hned uložila do auta. Vrátila jsem se zpět k Andymu. Usmál se a chtěl mě obejmout. Já jsem ho ale zastavila. Napřáhla jsem se a dala mu pěstí přímo do nosu. Ta rána ho uzemnila na dobrých deset minut. Sklonila jsem se k němu a zašeptala jsem: ,,Ty víš za co to bylo. Takže být tebou co nejdřív zmizím jinak schytáš další." Usmála jsem se a odkráčela zpět do auta. Když jsme byly na cestě táta začal mluvit.
,,Popravdě nechci vědět proč jsi mu jednu vrazila, ale musím uznat, že byla fakt dobrá," uchechtnul se a pohladil mě po hlavě.

Když jsme konečně dorazili byly dvě a letadlo nám letělo ve tři. Našla jsem Michelle s Benem. Ten se se mnou rozloučil a nechal mě a Michelle prostor. ,,Je to moc hodný kluk," pomyslela jsem si. ,,Ale jestli jí něco provede tak přiletím z Rhodosu a vlastnoručně mu rozbiju hubu." S Michelle jsme ze začátku jen brečely. Pak jsme se srovnaly a začaly si povídat. O podrazákovi Andym, o Benovi, o nové škole, o Rhodosu atd. Slíbily jsme si, že se budeme navštěvovat, psát si, volat a všemožně se dorozumívat. Chodily jsme jen tak po letišti. Koupily si něco k pití a k jídlu. Miška pak začala básnit, že když jsem teď volná, mohla bych si najít nějakého kluka na Rhodosu. Se smíchem sem ji plácla a ona se naoko urazila. Tak jsem udělala psí oči a prosila jsem ať není naštvaná. Pak ze mě chytla záchvat smíchu. Snažila jsem se udržet kamennou tvář, ale s ní po boku mi to moc nešlo a rozesmála jsem se taky. Michelle chytla nový záchvat smíchu a já taky. Uklidnily jsme se a vydaly jsme se hledat tátu s Benem
Nakonec jsme se musely rozloučit, ale teď to proběhlo v klidu.

Sedli jsme si do letadla a vyčkávali na odlet z letiště. Po deseti minutách jsme a konečně vzlétli a já se rozbrečela . Při pohledu na svůj domov kde jsem vyrůstala. Táta na mě promluvil se smutkem v hlase ,,I mě to tady bude chybět. Nemysli si." A lehl si, že bude spát.
Já v letadle nikdy neusnu tak jsem si vzala sluchátka s mobilem a poslouchala jsem písničky. Občas mám chuť zpívat ty písničky, tak jsem se musela držet na uzdě. Sice umím zpívat, ale sem tam mi to ujede a to by asi ostatní pasažéři nemuseli přežít.

Letěli jsme dvě a půl hodiny a konečně jsme přiletěli na Rhodos.
Přijeli jsme k domu. Musím uznat, že táta vybral dobrý dům. Je středně velký, béžový, trochu porostlý břečťanem a se zahrádkou. Máme to kousek jak do centra, tak na pláž.
Naštěstí na pláž můžou psy, tak jsem se převlékla do plavek, sbalila si potřebné věci, vzala jsem vodítko a sáček na exkrementy. Když jsem vycházela táta se mě ještě ptal
,,Ty mi jako nepomůžeš jo?"
,,Jdu vyvenčit Amy to je taky důležitý," vítězoslavně jsem se usmála, popadla plážovou tašku a šla jsem pryč.

Chvíli jsem bloudila po Rhodosu. Našla jsem úžasnou kavárnu. Byla malá a útulná. Sedla jsem si do stínu a poprosila jsem servírku, aby mi donesla vodu pro Amy. Pak ke mě přišla obsluha. Tentokrát to byl kluk. Objednala jsem si latte. Donesl mi ho a posadil se ke mě. Překvapeně jsem se na něj podívala a on řekl
,,Jé promiň. Můžu?" z nějakého nepochopitelného důvodu mi tykal. Obešla jsem to bez povšimnutí a jen jsem přikývla. Chvilku jsme si povídali, ale nemohla jsem z něj vymámit jeho jméno. Nechtěl mi říct svoje jméno, tak jsem mu neřekla ani to moje.
Když už mi začínalo být horko rozloučila jsem se s tajemným klukem, tak jsem ho totiž nazvala, a šla jsem na pláž.

Chvíli jsem plavala, pak jsem se šla projít. Když už jsem nemohla lehla jsem si na ručník a jen se slunila. Pak slyším křik starších kluků.
,,Idioti," řekla jsem si a dál se slunila. Křik byl stále blíž a blíž. Rozhodla jsem si jít zaplavat. Těch kluků jsem si nevšímala. Kdyby tady byla se mnou Michelle určitě by řešila, který je nejhezčí. Mě to bylo momentálně jedno.
Šla jsem tedy plavat. Plavala jsem několikrát k bójkám a zpátky. Když jsem viděla, že Amy už nemůže vyšla jsem na břeh a lehla jsem si na ručník. Amy sebou vděčně plácla na zem a čistila se.
V tom na mě někdo dopadl. Byl dost těžký, ale nijak zvlášť to nebolelo. Podle postavy se dalo poznat, že je to kluk. ,,Au! Seš blbej?" rozkřičela jsem se. Není moc příjemný když jste jen v plavkách a na vás přistane kluk taky jen v plavkách. ,,P-promiň" vykoktal ze sebe. Zvedl se a já si hned všimla kdo to je. To je ten tajemný kluk! Taky mě hned poznal. ,,Promiň. Já jsem nechtěl. Asi bych se ti měl představit. Já jsem..."