Záblesky Minulosti

Kapitola desátá

Ta osoba totiž byl Andrew! No to si ze mě děláte srandu! Jen jsem tam tak stála a zírala na něj, po chvíli jsem se probrala a přišla k němu. Pouze na mě nečitelně koukal a nevěděl co se stane. Napřáhla jsem se a dala mu ještě větší ránu pěstí než před odletem na Rhodos . Moje rána ho posadila na zem ze které se na mě kouknul a přitom si držel krvavý nos. Zlostně jsem se podívala na tátu.
,,Co ten tady dělá?!" řekla jsem  a kývla jsem hlavou směrem k Andymu. Místo aby mi odpověděl táta se slova ujal Andrew.
,,Já jsem tě přijel navštívit a taky se omluvit za to s Tanyou," řekl a stále seděl na zemi.
,,Odcházím, a až se vrátím nechci aby tu byl. Ať si najde nějaký hotel nebo tak a zítra odjede. Nepřežiju ani minutu s ním na jednom ostrově." řekla jsem chladně a otočila se k odchodu. Ostatní se vydali za mnou. Když jsme konečně odešli z domu všichni byly zticha, jen sem tam byl slyšet zvuk vln narážejících do útesů z nedalekého Egejského moře. Prolomila jsem to napjaté ticho: ,,Tak co budem dělat?"
Matt pochopil, že se o tom nechci bavit  a tak se zapojil do rozhovoru: ,,No...co třeba film? Dáme nějakej horor?" řekl a já jsem se zděsila.
,,No tak to ani za nic," řekla jsem a ostatní se uchechtli mému strachu, když v tom kolem mě něco prolétlo. Bylo to neskutečně rychlé a postavilo se nám to do cesty. Ze všech směrů se přihnali další čtyři. Po chvíli jsem rozpoznala co to je, nebo spíš kdo to je.

Byly to osoby v uplém, černém obleku. Velice elegantní a praktické. Ve tmě nešly vůbec vidět. Byly to tři dívky a dva chlapci. Takže holka proti holce, a kluk proti klukovi.

Koutkem oka jsem zaregistrovala jak Elys, Matt a Alex vytáhli propisky. Cvakli a v dlaních jsem viděla Alexův a Mattův meč a Elysin luk. Alexův meč byl stříbřitý jako měsíc v úplňku. I jemu se točily krásné spirály po celé délce meče jako mě. Jeho vypadaly jako vlny na moři podle schopnosti dýchání pod vodou. Jeho čepel byla velice široká a na pohled těžká.On se s ní však rozmáchl s takovou lehkostí, že to snad nebylo možné.

Mattův meč byl zase modrý jako azurové nebe v horkém, letním dni. Jeho čepel byla oproti Alexově velice úzká a elegantní. Na ní se rozprostíraly čáry jako paprsky při západu slunce, co se snaží naposledy zazářit.

Elysin luk byl nádherně zdobený. Měl vyryté řecké symboly na znak věštkyně, které zdobily celou délku luku. Jeho tětiva byla z té nejjemnější  a nejpevnější žíně. Hrot byl ve tvaru šipky a z ušlechtilého kovu, stejně jako končík. Celé tělo šípu bylo z nedobytného dubového dřeva. Letky byly vyrobeny z husích per jež krásně doplňovaly tuto sadu. Toulec byl zhotoven snad z té nejkvalitnější kůže co existuje. Tento obloukovitě prohnutý, na první pohled obyčejný kus dřeva se v jejích rukou změnil ve smrtící zbraň.

Jediná Dennisa neměla nic. Pouze řekla: ,,O mě se nebojte. Já to zvládnu." Její schopnosti jsem do této doby neznala. Všichni jsme se vrhli do boje. Po mě šel vůdce skupinky. Poráželi jsme je. Většina z nich utekli. Pak jsem si vzpomněla, že Denisa se neměla jak bránit tak ja to, že sakra furt žije?! Kouknu se na ní a pak to zjistím. Ona ovládá rostlinstvo jako Démétér! [čti: Deméter]. Když jsem se zase věnovala boji všimla jsem si takového malého detailu co měl protivník na sobě. Byl to černý náramek z onyxových korálku. To ještě nebylo tak zvláštní, jenže tenhle měl navíc jeden jediný korálek z mramoru. Takový jsem dala Andymu k narozeninám! problesklo mi hlavou. Udělala jsem obrat co mě učil Alex a sundala jsem protivníkovi masku.

Tak je to on. Stál tam a s úšklebkem na mě koukal. Pak ale začal mluvit.
,,Byla jsi tak naivní, že jsi uvěřila tomu románku. Prostě Andy sem, Andy tam. Ťuťu-ňuňu, ale aby jsi poznala že je to hraný tak to né," řekl, ale něco mi na tom nehrálo. Neznělo to jako Andy. Jeho hlas byl nezvykle hrubý a strojený. Nepůsobilo to vůbec lidsky. Ostatní z jeho tlupy už stačili zmizet, ale Andrew to nevěděl. Alex, Matt, Elys a Dennisa ho začali pomalu obkličovat. První jsem zaútočila já, pak to šlo postupně. Takhle to šlo dál a dál. Andrew by to zvládl, kdyby byl polobůh. Jenže tam je to klíčové slovo kdyby. Po pár obratech byl hotový. Bil se jako lev, ale na nás pět nestačil. Spoutali jsme ho a odvedli k Parkerům. Pan Parker, nám šel otevřít 'celu' a my jsme tam Andrewa vsadili. Tyler se jen poškleboval.
,,Začíná tu být plno. A hleďme nazdárek Andy. Jak je kámo?" řekl a já jsem opět vypěnila.
,,Vy dva se znáte?" zahřměla jsem a už zase jsem ztrácela kontrolu. Než jsem stačila něco způsobit začal mě Matt uklidňovat. Když jsem se konečně zklidnila, Andy na mě jen zíral jak na zjevení. No já taky jsem tak trochu zjevení.

,,Teda nevěděl jsem že je až tak silná," řekl po chvíli. To už vypěnil i Matt.
,,Co prosím? Alexi! Nakluš sem! Jdeme se hrabat v hlavě," řekl a i já jsem koukala nad jeho úsudkem, ale plně jsem s ním souhlasila.
,,Tak to prrr. Mě se nikdo nebude přehrabovat v hlavě." řekl Andy. V tom přistoupila Dennise a lehce jí začaly zářit oči zeleným světlem. I Andymu začaly zářit oči. Pak řekla: ,,Ξεχάστε το." bylo to řecky, ale jakýmsi záhadným způsobem jsem tomu rozuměla. Řekla totiž Zapomeň na to. Párkrát to zopakovala a Andrew s ní, poté zářit přestali a on se začal ptát kde to je. My jsme jen překvapeně koukali na Denču. Tak se jen lehce usmála a pokrčila rameny. Alex jediný se probudil z transu. Došel pro Andrewa a přivázal ho k židli. Vše jsme mu řekli, ale vynechali jsme jak se mu chceme podívat do hlavy a přidali, že upadl na kámen, čímž nejspíš ztratil paměť. On však začal kolem sebe prskat, jako kočka co zrovna zjistí, že čivava není kočka, ale pes.
,,Já vám nic neřeknu, doufám, že s tím počítáte?" prsknul už asi po sto padesáté páté i když nevěděl, že mu Alex poleze do hlavy. Když výslech začal bylo to jiné než u Tylera. Andrew sebou netrhal jako psychopat v léčebně, ale klidně seděl na židli v bezvědomí. Když Alex skončil všichni na mě začali zírat. ,,Co je? Co na mě koukáte jak na růžového, zahradního trpaslíka?" řeknu a začnu se prohlížet. ,,Aha už zase," odvětím než se poddám modrému bezvědomí.