Záblesky Minulosti

Kapitola šestá

,,Ráno! Zase to prokletý ráno!" takhle začíná můj den.
,,Vylez z tý postele Lydie,"
,,Ne," oponovala jsem tátovi.
,,Poleju tě ledovou vodou," zkouší to táta, ale marně.
,,To by jsi neudělal. Na to mě máš až moc rád," řekla jsem a zavrtala jsem se hlouběji do peřin.
,,To sice mám. Ale taky tě potřebuju dostat z postele," a odešel do dolní koupelny. Rychle jsem vyskočila z postele a běžela pro kyblík a pak honem do další koupelny. Natočila jsem studenou vodu a potom zpět do pokoje. Peřinu jsem naaranžovala tak,aby vypadala jako já a tak, tak jsem se stihla schovat za dveře.
Táta vešel do pokoje.
,,Máš poslední možnost vylézt z postele." Chvíli čekal zda de bude něco dít a pak řekl: ,,Když mi nedáváš na výběr,'' a chrstnul mi vodu do postele. Samozřejmě se nic nedělo. Táta se otočil a hned mu vše došlo.
Jedním pohybem jsem na něj vylila vodu. Táta zalapal po dechu, vykřikl pár nadávek a pak se podíval na mě. Já jsem se nekontrolovaně smála, až jsem se nemohla nadechnout. Táta ke mě přiskočil a řekl
,,Zlatíčko, já tě mám tak rád." Objal mě a já začala ječet z plných plic, jelikož táta děsně studil.

Po ranním boji, jsem konečně vypadla z domu. Na sobě jsem měla normální kraťasy a černý crop se sedmikráskami. Opět jsem bloudila po Rhodosu než mě odchytla Elys.
,,Ach moje záchrano. Asi bych se nadobro ztratila nebýt tebe, moje rytířko na bílém oři," přehrávala jsem na ni a obě jsme vyprskly smíchy. Pak se odněkud vynořil Matt a Alex.
,,Čemu se tak smějete? Zníte jako kdyby umíral osel," popichoval nás Alex, ale u nás to spíš vyvolali další výbuch smíchu.
,,Prosimtě nech je bejt. Pojď nebo si lidi budou myslet, že jsme s nima příbuzný," promluvil Matt směrem k Alexovi.
,,Ahooj Matte," vykřikla jsem a běžela jsem za ním
,,Ahooj Alexi," zakřičela Elys a přímo se vrhla na Alexe a rozčepýřela mu vlasy.
,,No to si děláš srandu ne?! Dneska ráno jsem s tím strávil hodinu! Ty seš ale blbá sestro!" prskal okolo sebe Alex a všichni jsme se smáli. Teda až na Alexe. Ten se urazil a odmítal s námi mluvit.

Po dlouhé době jsme došli ke škole. Začalo mi vrtat hlavou, co se vlastně stalo tomu chlápkovi ze včerejška.
,,Hele co jsi udělal s modroočkem?" zeptala jsem se Matta.
,,S kým?" odpověděl mi Matt otázkou. Jak já to nesnáším.
,,No s tím chlápkem ze včera." připoměla jsem mu.
,,Joo, tak to je Tyler. Můj bývalý nejlepší kámoš a je zavřenej ve sklěpě. Dnes po tréninku přijď a budeme ho vyslýchat."
Koukala jsem na něj pohledem 'si děláš srandu ne?!'
On se však rozesmál a odešel do třídy. Po chvíli jsem donutila své nohy k pohybu.
,,Tak fajn, budu se tvářit jakoby nic a prostě příjdu," pomyslela jsem si, ale v tom se mi ozval v hlavě hlas a tentokrát nebyl můj.
,,Sranda co? Náš bývalý kámoš a jde po tobě."
,,Alexi! Okamžitě vypadni z mý hlavy! Existují mobily, slova nebo papír a tužka! Zkus něco z toho použít!"
Byla jsem fakt naštvaná, že mi četl myšlenky.

Škola konečně skončila a já šla na trénink. Trefila jsem docela rychle a trenér mě přivítal. Dnes mi střelba vůbec nešla, protože jsem stále myslela na Tylera.
,,No tak Lydie, vrať se na zem. Kde lítáš?" houknul na mě trenér Collins.

Po tréninku jsem si doma dala sprchu a zamířila k Parkerovým.

Zazvonila jsem a čekala, až mi někdo otevře. Nakonec se ve dveřích objevil Alex. Ihned ve mě probudil vztek.
,,Ty!"
,,Já?" zeptal se nechápavě i když samozřejmě věděl o co jde.
,,Už nikdy mi nelez do hlavy. Nebo..."
,,Nebo co?" zeptal se přidrzle.
,,Nebo...Nebo tě zlechtám až se z toho počůráš!" Zlegrace se zašklebil a dělal, že neví kam utíkat.
Přiložil si ruku k srdci na znak, že umírá.
,,To mi přece nemůžeš udělat?" ihned toho nechal a zasmál se. ,,Prosimtě kde jsi na to přišla?"
,,Aaale, když jsem jako malá provokovala ségry tak mi takhle vyhrožovaly. Byla to sranda." usmála jsem se při vzpomínce na moje dvě starší sestry. Vrátila jsem se do reality a hned jsem se otočila na Alexe.
,,Ještě jednou mi vlez do hlavy a udělám z tebe holku. Rozumíme si?" pohrozila jsem mu naoko. Lehce zblednul a přikývnul. Vešla jsem dovnitř, vyzula jsem se a čekala kam mě zavede tentokrát. Vešli jsme do jedněch z mnoha dveří. Strmými schody jsme sešli dolů a já uslyšela Mattův křik.
,,Tak mluv! Poslala tě Enyo?"

,,Ahoj všichni," řekla jsem a každý se na mě otočil.
,,Hleďme kdo to přišel. Vyvolená," řekl modroočko a odplivl krev.
,,Cože? Jaká Vyvolená?" zeptala jsem se a Matt si bezradně pročísl vlasy.
,,To by nás taky docela zajímalo. Teď jsme začali. Právě jsem volal Alexe ať konečně přesune svůj smradlavej zadek sem."
,,Můj zadek nesmrdí!" ohradil se Alex a naštvaně kouknul po Mattovi.
,,Bydlím s tebou od malička. Chceš mi opravdu tvrdit, že tvůj zadek nesmrdí?" usmál se jedovatě Matt.
,,I já si to pamatuju Lexíku," upoutal na sebe pozornost Tyler.
,,A víš co teď Lexíček udělá?" zeptal se ho jako malého dítěte.
,,My še ti koukneme do hlavišky," zašišlal a sednul si na židli k modroočkovi.
Potichu jsme stáli v kroužku a koukali jak Alex v klidu sedí naproti Tylerovi, který se svíjel na židli v křečích, až mě z toho mrazilo.
,,Proč ho to tak bolí?" zeptala jsem se zděšeně jelikož Tyler se zrovna převrátil i s židlí.
Elys pokrčila rameny se slovy ,,Snaží se odporovat."
Komentovala to, jakoby právě koukala na sport. Nepochopím, jak ji to může nechat tak klidnou?! Jo fajn, chtěl mě zajmout a taky ublížil Mattymu, ale pořád je to lidská bytost. Když tak nad tím uvažuju...jen do něj Alexi!

Se zalapáním dechu se Alex odpoutal od modroočkovi mysli.
,,Tak dělej! Co jsi zjistil!" naléhal na něj Matt.
,,Dej mi chvilku. Nejsem Batman abych ti tady dělal nějaký nemožný výkony," prsknul na něj prozměnu Alex a napil se z láhve, kterou mu podala Elys.

,,Takže, tady Tayler pracuje pro Enyo. Měl za úkol přivést Lydii, aby ji mohla Enya zabít a přitom získat její schopnosti. To ale není všechno. Získání jejích schopností by ji napomohlo k otevření brány pro bohy a mohla by si je podmanit."
Tak to mi vzalo vítr z plachet. Matt uznale zapískal a zhoupl se na židli.
,,Tak to si musíme dávat pořádnýho bacha na náš novej poklad," prohlásila Elys a významně se na mě koukla. Připadal jsem si jako v nějakým fantasy filmu. Začala jsem se zběsile štípat do ruky jestli to opravdu není sen a ostatní na mě pozorovaly pohledem 'jinak v pořádku?'

Pak se to stalo. Kolem mě se utvořila modrá zář a já upadla do sladkého bezvědomí...