Neutečeš

Svědek

12.října, roku 2021

Seděl jsem v lavici a přemýšlel nad tím co budu dělat až skončí školní rok. Neříkám že bych nechtěl už z týhle školy vypadnout ale obávám se že na střední to bude jenom horší.

Z mého hlubokého přemýšlení mě vytrhl školní rozhlas a varování hlasu ředitele ať se všichni rychle dostaví do parku před školní budovu.
To je určitě jen cvičení,pomyslel jsem si. No ale stejně budeš muset zvednout svůj zadek a dojít tam,odpovědělo mi mé podvědomí.

Tak jsem se pomalu vláčel za těmi,kteří už vyšli k východu.
Tahle škola je velká a když už jsme tam konečně došli,uslyšel jsem za sebou výstřel a prudké spadnutí. Neměl jsem odhodlání se otočit a tak jsem tam jen nehybně stál a díval se nad těmi přede mnou.

Jedna holka se otočila a sekundu na to měla kulku v noze. Jen zakřičela a skácela se k zemi. Já tam pořád ještě nehybně stál a koukal na ní. Koukali na ní všichni co byli v té místnosti. Jeden z těch lidí se zbraněmi k ní přišel a kopnul do ní,ona tam jen ležela a krvácela.

Já tam pořád jak největší srab stál a ani mě nenapadlo se hnout. Možná si říkáte že jsem ji měl pomoct ale věřte mi v takovéhle chvíli by nikdo z vás tohle neudělal protože byste tomu nějak nemohli zabránit.

Ten chlápek se na mě podíval a naznačil někomu vzadu ať ke mně přijde. Hned na to jsem ucítil pistoli jak tlačí na má záda. Myslel jsem si že tohle je konec. Silně mě šťouchnul pistolí do zad,zřejmě tím naznačoval ať postoupím dopředu. Přišli jsme před školu a on do mě kopnul a dal mi ruce za záda.

Asi tušíte co by mělo následovat,očekával jsem to taky tak jsem jen zavřel oči a přál jsi aby to byl všechno jen hodně špatný sen. Ale nebyl.

Co se stalo sekundu potom nečekal nikdo z nás a já se rozhlédl kolem sebe a všichni jen zírali na školu která teď vydávala podstatně více tepla a světla. Ten kdo mě do této doby držel mě pustil a já se opatrně ohlédl ale hned na to jsem se rychle a hlasitě otočil. Polovina školní budovy byla zahalená v plamenech které se postupně rozšiřovaly.

Trochu dřív než já si teď ostatní uvědomili že je zde šance na útěk. Všichni postupně začali utíkat ke schodům jelikož tam byl roh kam by nemohli dostřelit. Rychle jsem se k nim přidal a sprintem jsem začal utíkat ke schodům.

Naneštěstí si moje černé conversky zrovna usmysleli že zakopnu o rozvázanou tkaničku. Spadl jsem prudce na obličej a jelikož jsem se snažil chránit rukama měl jsem odřený jak obličej tak i ruce.

Poslední co jsem viděl byli ostatní co stihli doběhnout za roh, dva spolužáci co leželi postřelení na zemi a moje do krve rozedřené ruce.