Neutečeš

Do žíly

15.října 2021

Zase ten koloběh začínal znovu a znovu. Probudil jsem se s bolestí v levé ruce a popravdě i s asi naraženými oběmi nohami a vůbec s bolestí po celém těle. Když jsem otevřel oči a uviděl silné světlo které mi svítilo do očí, tušil jsem kde asi zase jsem. Sakra...tady už jsem jednou byl...řekl jsem si pro sebe zatímco moje oči oslepovalo silné světlo. Když jsem se kolem sebe rozhlédl, viděl jsem rozvázané provazy pohozené volně po zemi.

Na to jsem uslyšel silné bouchání a uviděl jsem černovlasého kluka klepajícího na dveře, chvíli jsem se na něj díval neschopen říct cokoli ale potom se jen složil na zem a držel si svou levou ruku. Bolí tě ruka? Zeptal jsem se ho jako bych sám necítil tu palčivou bolest v mojí pravé ruce. Víc mě zarazilo že neodpověděl jenom se na mě nechápavě zadíval. Samozřejmě jsem mohl předpokládat že je po tom všem ještě ve velkém šoku, ale stejně mi to přišlo dost divný.

Tvoje ruka? Jen jsem tázavě nadzvedl obočí. Promiň já moc nemluvit anglicky. Trochu jsem se zasmál. Přišlo mi směšné, že neumí anglicky, vlastně jsem mu ani moc nevěřil. Ale po chvilce mi došlo že teď není nejlepší čas na vtípky a jeho vážný výraz mluvil za vše. Jen jsem s pusou otevřenou dokořán řekl. Nemluvíš?
Ne...ukázal svou rukou špetku, asi tím chtěl říct že mluví jen trochu.

Pokrčil jsem rameny a rozevřel ruce, chtěl jsem mu tím naznačit jen jedno. Kde to jsem? Jak je to sakra možný? Kdo jsou ti co nás chtějí nejspíš zabít? Proč nás chtějí zabít? Jsem vůbec v realitě? Odkud vlastně jsi? ....Kdo vůbec jsi a proč jsi mi zachránil život?
On jen ukázal rukou dopředu ať ho následuju. Šel jsem za ním a snažil se ignorovat to světlo. Přišel k větrací šachtě a snažil se vyrvat poklop.

Pomohl jsem mu a doufal jsem ze poklop jednoduše vyrveme stejně jako ve filmu ale tak jednoduché to nebylo.
I když to nešlo tak ten cizinec aspoň zařval do šachty Pite! Nebo něco takového...netušil jsem jaký je to jazyk, ale momentálně mi to bylo celkem jedno. Když jsme se zase sesypali po zdi dolů s tím že je načase to vzdát, aspoň jsem využil šance zeptat se ho na jméno. Nechtěl jsem mu pořád říkat kluk s černýma vlasama nebo cizinec jenže jsem si taky nebyl jistý jestli mi bude rozumět.

,,Jméno? "Zeptal jsem se ho jednoduše.
,,Uuueeeh...Francesco."Odpověděl nejistě. Nevím jestli mi nevěřil nebo jestli byl prostě v šoku ale věřil bych že klidně obě věci. Poukázal na mě a já jsem mu řekl moje jméno. ,,Felix". Hned jak jsem ho vyslovil, rozrazily se dveře a vstoupil vysoký muž oblečený ve vědeckém plášti. Za ním byl jeden z vojáků s namířenou zbraní. ,,Budu vás muset vyšetřit" řekl ten vědec suše. Francesco se na něj jen nechápavě podíval. ,,On nemluví anglicky" řekl jsem na jeho nebo snad naši obranu. ,,Já vím." Prohlásil chytře. ,,Nemluvíte když nebudete tázáni, a na otázky se ptám pouze já." potom řekl něco Francescovi, znělo mi to jako francouzština i když jsem si nebyl jistý.

Jakým jazykem mluví? Drze jsem se zeptal, ale ten chytrolín v plášti vypadal naprosto klidně. Klidně až do té doby dokud prohlásil...,,Na otázky...se ptám pouze já". Hned nato mi píchl injekci která se mi ostrou špičkou zabořila do žíly na krku. Hned jak mi ji vyndal, nechal mě a pohltila mě panika, vždycky jsem se injekcí jako malý bál a nějak mi to zůstalo. Začal jsem ztrácet kyslík a lapal jsem marně po dechu. Mlžilo se mi před očima a jen jsem slyšel moje vykřiknuté jméno než se mi naprosto setmělo před očima.