Neutečeš

Temnota

14.října 2021

Spadl jsem nohama na tvrdou zem a ucítil jsem prudkou bolest v mých chodidlech a levém rameně na které jsem hned potom spadl. Vedle mě ležel ten kluk tak jsem se k němu doplazil jelikož jsem nebyl schopný postavit se na nohy.

Jediné světlo co jsem dopadalo bylo to z hvězd a noční oblohy, takže jsem jen viděl jeho celkem odřený obličej a jen jsem doufal že nemá žádná jiná vážná zranění. Ale jakmile jsem na něj promluvil nedočkal jsem se žádné odpovědi. Byl v bezvědomí. Uslyšel jsem mluvení ze shora a když jsem se blíže podíval na skálu viděl jsem takových dobrých dvacet metrů výšky.

Snažil jsem se postavit na nohy ale hned jsem bolestí zase spadl na zem. Rozhodl jsem se ho odtáhnout co nejdál pod skálu ale hned jak jsem začal bylo to dostatek hluku na to aby nás vojáci slyšeli a pouze jeden z nich zamířil pistolí kluka kterého jsem se právě snažil zachránit a když červený laser spočinul na jeho ruce zůstal jsem na místě jako zmrazený a jen jsem doufal v zázrak že se někdo vynoří z temnot a oba nás zachrání.

Bohužel nic takového nenastalo a šipka střelila do jeho pravé ruky. Vykřikl jsem a hned jak otevřel oči a vyhrkl začal se klepat bolestí,natáhl ke mně ruku a pomalu zavřel oči a upadl znovu do bezvědomí. Já jsem se hned na to podíval zpátky odkud pocházela střela a už jsem jen viděl šipku letící do mé ruky a začal jsem se svíjet bolestí, cítil jsem jak se mi rozšiřují zorničky a pomalu zavírají oči. Poslední co jsem viděl bylo noční nebe a pocit že zde byla jen malá šance na útěk. Ale nebyla.

[Poznámka autora]

I když vím že tenhle příběh moc lidí nečte,budu moc ráda když si vůbec přečtete tento příběh nebo dáte nějaký ten vote (vadit mi to vůbec nebude) ;) a popřípadě bych byla moc šťastná kdyby jste napsali co se vám na příběhu líbí/nelíbí protože chápu a vím že tenhle příběh není vůbec perfektní ale je to můj první tak se asi neočekává že bude špičkový.

PS- (omlouvám se že je tahle kapitola trochu kratší, ráda nechávám napínavé konce)