Byl krásný zimní den. Od bílého sněhu se odrážely miliony zlatavých a stříbřitých odlesků. Malé městečko bylo zasypáno čerstvým sněhem, který doposud nestihl zešednout od špíny a smogu. Ze zasněžených komínů vycházely obláčky dýmu a z výfuků jakbysmet. Všechno vypadalo jako z obrazu, malebné a dokonalé.
Dveře jednoho z řadových domků se rozrazily a ven vyběhla dívka, která padla na kolena do sněhu a křečovitě sevřela ruce v pěst. Byla oblečená v riflové sukni a černých silonkách a na nohou měla jen pantofle. Bílý rolák těsně obepínal její štíhlou postavu a zvýrazňoval vytažený krk a narovnaná záda. Kaštanově hnědé vlasy jí v přirozených vlnách splývaly až na záda a obličej s ostře řezanou bradou a lícními kostmi působil přímo nadpozemsky. Oči v barvě pomněnkové modři se leskly slzami a husté černé řasy byly zvlhlé. Nikdo by netušil, co to mělo znamenat, ona však přesně věděla.
Její oči začaly pomalu měnit barvu z pomněnkové na ledově modrou-tak chladně modrou, že běhal mráz po zádech. Bylo to fascinující, ale především hrůzostrašné. Celá se napjala a sevřela pěsti silněji, až jí zbělely klouby. Z očí jí vytryskly stříbřité paprsky a okamžitě zasáhly svůj cíl: hruď drobného opeřence poskakujícího na větvi. Ten zděšeně vypískl a pak už jen padal...
ČTEŠ
Smrtící
RandomPatnáctiletá Anastázie žije se svou mámou na maloměstě.Táta jí zemřel, když jí bylo deset. Má nejlepší kamarádku Noru a podle ostatních žije nudný život. Krásná a inteligentní Anastázie má však i své tajemství: umí zabít pouhým pohledem a její schop...
