Smrtící

6. No nemiluj jí...

Je tu další kapitolka, vážně sorry, že mi to tak trvalo, ale měla jsem toho teď trošku moc... :) 

„Myslíš si, že mě vyzkouší? Já jsem si to zapomněla okopírovat...," přemýšlela nahlas Nora a listovala vypůjčeným sešitem z chemie.

„No, já nevím, ale vzhledem k tomu,že jsi osmá v abecedě a dneska je 26., bych na to moc nespolíhala." Řekla Bára, která s námi seděla v ‚dvojlavici' přesně před katedrou učitele.

„To máš z toho, že jsi simulovala," poškádlila jsem ji.

„Prosím tě, ty radši mlč...,"odsekne Nora a dál se snaží co nejvíc pochytit ze zameškané látky.

To je pravda. Já jsem chyběla tři dny, pak byl víkend a po něm chyběl náhodou zase Jakub. Měla jsem výbornou náladu, protože jsem si mohla dělat, co jsem chtěla a nikým se neomezovat. Nora byla naštvaná, že jsem doma, když mi vlastně vůbec nic není, tak se rozhodla nasimulovat jeden den taky. Ve středu chyběla a zameškala chemii, ale v pátek na chemii byla, takže se teď neměla na co vymluvit.

Zazvonilo a všichni se pomalu usadili a vyndali si pomůcky na lavice. Učitelka chemie Olšová přišla chvíli po zvonění. Zapsala do počítače absenci a otevřela si náš seznam.

„Kolikátého dnes máme?" Zeptala a rozhlédla se po třídě.

„Dvacet šest," zamumlalo pár lidí a Olšová sklonila hlavu k seznamu.

„Dva plus šest je osm...Nora."

Nora se jako ve snu zvedla a hodila jí sešit na katedru. S kamenným výrazem se zadívala z okna.

„Takže, Noro, vezmi si fixu a nakresli mi naftalen."

Nora začala kreslit a pak vysvětlovat. Téhle látce zrovna rozuměla a já na ní poznala, že se jí ulevilo, že se jí Olšová nezeptala na tu ropu.

„Výborně," pochválila jí Olšová, „a teď něco o ropě."

„Ehm, ropa je směs uhlovodíků s příměsí...síry a...," bylo vidět, že značně znejistila. Začátek o ropě si stihla přečíst, ale dál už o ní nevěděla vůbec nic.

„A...?" Čekala Olšová.

A pak to šlo z kopce. Když se Nory zeptala, co se vyrábí z ropy a na nějaký frakce (sama nevím, co to znamená), začala Nora koktat a odpovídala špatně.Nakonec ji Olšová postavila vedle nástěnného plakátu s ropou a všemi informacemi o ní a Nora měla odpovídat podle něj.

„Nora se nám neučila...," řekla Olšová, když bylo po všem.

„Hm..."

„Jak to?" Chtěla vědět učitelka.

„No... já jsem si to ještě neokopírovala...," přiznala Nora.

„No teda," Olšový nejspíš došla slova, „to je ostuda. Čtyři a v pondělí mi ukážeš, jak to máš dopsaný a necháš se přezkoušet!"

Nora zaplula do lavice a sesunula se na židli vedle mě. Snažila se skrýt úšklebek.

„Svině..."

Já jsem se taky snažila nesmát.

„Ale ten začátek ropy jsem uměla...jenom se mě na něj nezeptala...," uvažovala Nora.

Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy.

„Tak to si musim někam zapsat. Ty jsi číslo, fakt."

...

„Zajdem do kavárny?"Zeptala se Nora, když jsme vyšly ze školy. Padaly drobné vločky a bylo něco málo pod nulou. Zachumlala jsem se do svého kabátu a čepici si stáhla těsně nad oči.

„Co, oslavit tu tvojí slavnou chemii? No můžem, no...," neměla jsem jiný program a máma se měla stejně vrátit až kolem osmé.

Se smíchem se vydala směrem ke kavárně a já za ní.

„Tak kterou si dáme dneska?" Přemýšlela Nora nahlas a pročítala nabídku s palačinkami. Usrkla jsem svého Latte se šlehanou pěnou a nahlédla Noře přes rameno.

„Já jdu asi zase do nutellový, ale ta jablečná se skořicí by taky nemusela být špatná..."

„Hmm, asi máš pravdu. Jdu do tý jablečný." Mávla na číšnici, abychom si objednaly.Když číšnice odešla, naklonila se ke mně a zašeptala.

„Ta hosteska je prý Jakubova ségra, bavily se o tom holky ze třídy, že ho tady potkaly, když šel za ní..."

Málem jsem vdechla kafe. To je ale hnusná náhoda. Hmm, ale říkala jsem si, že jsem ji tady ještě neviděla.

„Jo, víš, co jsem s tebou chtěla pořešit? Tak nějak mě to napadlo, když jsi byla doma..."

„No povídej no," byla jsem vděčná za změnu tématu.

„Mohly bysme si založit profily na 'Rande naslepo'. To je taková stránka, kde si anonymně dopisuješ s někým dalším anonymním. Co není anonymní, je věk a město, kde bydlíš." Ukončila svůj proslov a s očekáváním se na mě usmívala.

„Čeho že sis šlehla?"Zeptala jsem se a rádoby starostlivě jí sáhla na čelo.

„Heej," odtáhla se ode mě prudce a málem srazila číšnici, která nám právě nesla objednané palačinky. Naštěstí se jí to povedlo vyrovnat a s viditelnou úlevou před nás postavila talíře.

„Jop a zapomněla jsem ti říct, že už jsem ti ten účet založila...," prohlásila jakoby mimochodem a plně se soustředila na svou jablečnou palačinku.

Málem jsem spadla ze židle.

„To si ze mě děláš prdel!"

„Ehm... ne," pronesla Nora a usmála se na mě. Zhluboka jsem se nadechovala a vydechovala.Pomalu, abych se uklidnila a neuškrtila jí. Nádech a výdech.Nádech a výdech.

„No tak, Nasťo, bude to sranda. Nedá se tím nic zkazit, jen si prostě budeš s někým dopisovat..."

„No tak fajn, ale jestli s tím budou nějaký komplikace, je to na tebe, jasný?"

Zasmála se a ukousla si palačinky. Ta jablečná vážně skvěle voněla...

„Spoleh, šéfe!"

Díky za přečtení, případně za komenty a voty :3