The blond boy

Kapitola 5

Z pohledu Nicka:

Neděle 10:00
Grrrr... Měl bych vstávat.
,,Nicku!!, vstávej už!,musíš zajít do obchodu!" zařvala mamka.
Vyběhla nahoru po schodech, vtrhla do mého pokoje a strhla ze mě peřinu.
,,Aaaa mamiii!!! Vrať mi to!!!" zařval jsem.
,,Ne, vstaň, jdi se trochu zkulturnit a jdi do toho obchodu!!"
,,Hmm!"
Vstal jsem, šel do koupelny, dal si krátkou sprchu a udělal další ranní hygienu.
Šel jsem zpátky do pokoje, dal jsem si černé kraťasy, bílé triko a slezl ty blbé schody.
Mamka už mi podávala tu podělanou tašku.
,, Mohl bych se aspoň nasnídat?!"
,,Ne, to teda nemohl! Kup si něco po cestě."
Jen jsem protočil oči. Obul jsem si bílé supry a bez rozloučení jsem bouchl dveřmi a odešel.
Ten posranej obchod je tak 10 minut odsud, doufám, že stánek s párky v rohlíku bude otevřený.

Z pohledu Stephanny

Juchuuu! Dneska přijede Mike!
Bože, půl jedenácté, musím vstávat.
Vstala jsem, šla do koupelny, kterou mám naštěstí v pokoji a udělala ranní hygienu.
Natočila jsem si vlasy, protože je mám příšerně rovné a navíc nechci hned před Mikem vypadat jak exot.
V pokoji jsem si dala bílé kraťase, černou halenku s bílými puntíky dole na souček.
Šla jsem dolů na snídani.
Rodiče jsou pryč takže dole u stolu byla jen Emily.
,,Dobré ráno." řekla. ,,Dobré."
V kuchyni jsem si nalila ještě teplý čaj a vzala si máslový crossaint. Sedla jsem si ke stolu za Em.
,,Co máš dneska v plánu?" zeptala se. ,,Přijede Mike, takže ho pojezdu vyzvednout na letiště, a ty?" ,,Asi budu doma."

Z pohledu Nicka

Vzal jsem v obchodě všechno co mamka chtěla a šel k pokladně.
Vyložil jsem vše na pult. Pak jsem zaplatil, dal všechno do tašky a odešel.
Šel jsem k tomu stánku s hot-dogy a dal si jeden s hořčicí.
Po cestě jsem jedl a těšil se domů.

Doma jsem mamce předal tašku a šel do pokoje.
,,Sakra!" zaklel jsem. Kopl jsem se do malíčku na noze o židli u stolu.
Později asi půjdu ven nebo tak. Nebudu tady jen tak ležet.

O PÁR HODIN POZDĚJI

Z pohledu Stephanny

,, Tak ahoj!" zakřičím přes celý dům, aby mě Emily slyšela. ,,Ahoj" zařve mi zpátky. Obula js si černé vansky. V garáži jsem nastartovala své auto ( auto od 15, kdyby někdo nevěděl 😊) a vyjela.
Cesta na letiště odsud trvá tak půl hodiny.
Zaparkovala jsem před letištěm a vešla do velké haly. Očima už jsem začala hledat Mika, když v tom do mě někdo vrazil a na ruce jsem cítila něco ledového.
,,Bože! Co to sakra?? "
,,Promin, moc mě to mrzí, omlouvám se, vážně jsem nechtěl. Nedíval jsem se před sebe, promin."
Vydechla jsem a přitom si utírala Colu ze své ruky.
,,To je dobrý" usmála jsem se na něj. ,,Jsem Mark" ,,Stephanny" usmáli jsme se na sebe.
,,Neruším?" uslyším moc známý hlas. ,, Miku!" zapištím skoro přes celou halu.
,, Ahoj Steph." ,,Bože jak se máš?"
,,Jo, jde to a ty?" ,, Taky".
V tom nás vyruší Mark.
,,Tak já asi půjdu, doufám že se ještě uvidíme Stephanny."
,,Já taky doufám, ahoj"

,,Tak pojďme do auta!"
Mike popadl svoje dvě zavazadla a šli jsme k autu.

Z pohledu Nicka

Řekl jsem si, že půjdu s Lukem ven, tak jsem mu napsal, jestli půjde. Šli jsme do nějakého parku, co Luke vybral.
Sedlo jsme si na lavičku pod strom.
,,Co Sophie?" zeptal se.
,,Co s ní?" ,,Myslel jsem, že do toho konečně práskneš bro, ale jak to tak vidím tak půjdeš rači po tý šprtce co?" ,, Cože?! Co to kurva meleš?! Stephanny není žádná šprtka! Je to kamarádka a ty ji vůbec neznáš! K Sophii prostě nic necítím a tak to zůstane!" Tos mě vytáhl ven, protože ses se mnou chtěl hádat?"
,,Nehadám se, a nechtěl, jenom mě ty tvoje řeči prostě serou! Čau!"
Vstal jsem a nasrenej odešel.
Nechci ještě domů, ale tak co mám dělat. Dnešek byl prostě na velký hovno, a zítra je ta posraná škola. Ne vlastně není, jsou prázdniny, aspoň něco. Nevím, co budu celý dva měsíce dělat tyvole, fakt nevím.
Kopnu do kamínku přede mnou.
,,Kurva!" paní co šla kolem mě slyšela a začala si něco brblat, bylo mi to jedno.

Z pohledu Stephanny

,,Tak, jsme tady, pokoj pro hosty máš přichystaný hned vedle toho mého, to víš kde je ne?" optám se. ,, Jojo, vím, děkuju."

Ráno jsem se probudila na zvonění mého telefonu.
Odemkla jsem svůj iPhone a vidím že mi přišla sms od Nicka.

,,Promin, že ruším tak brzy, ale potřeboval bych se s tebou sejít, máš dneska čas? "

,,Jasně, v pohodě, v kolik a kde? "

Mobil jsem odložila, a chtěla si ještě dát dvacet, když v tom zazvonil znovu.

,,V jednu u parku?"  ,,Jasně, proč ne, uvidíme se tam. "

Mike má určitě jiné plány, tak to doufám nebude vadit, jen mi vrtá hlavou, co asi chce.
No to je teď jedno, zavrtala jsem se ještě pod deku, a na chvíli zaspala.
Probudila jsem se tak o půl desáté.
Šla jsem udělat ranní hygienu.
Pak jsem ve skříni vybrala černé kraťasy, bílé triko a delší tenký svetřík. To doplním obyčejnými černými vansky. Samozřejmě až budu odcházet, si je obuju.
Rozhodla jsem se že nebudu snídat, a pak si dám rovnou oběd.
Mika jsem v domě  neviděla, tak asi odešel.
To mi vyhovuje.
Na oběd jsem si dala boloňské špagety, talíř dala o myčky.
Ještě tak na půl hoďky jsem šla do pokoje. Pak vyjdu k tomu parku.

Jsem u toho velkého vchodu a Nick nikde. Je 13:10 a nic. Nick na mě vybavfl z křoví.
,,Baf!"
,,Ježiš!" zapištěla jsem, když na mě Nick v černých kraťasech, bílém volném panském nátělníku a bílých suprech vybavfl. Vypadal... ehm.... dokonale. Malinko jsem se začervenala a nesměle na něj usmála.

Pomalu jsme se procházeli parkem asi několik hodin, vůbec mi nepřišlo, že je to tak dlouho. Nick mi pak řekl, že si chtěl jen s někým popovídat. Povídali jsme si a povídali...
Podívala jsem se na hodinky.
,, Ježiš, to už je půl šesté?!"
,, No, asi jo" Nick se zasmál, a já se přidala. Jeho smích je takový jemný a přitom i trochu drsný... prostě krásný....
,,Měla bych jít, doma na me určité čeká kamarád."
,,Přítel?"
,,Nene, kamarád přijel z Anglie, nebo z kama, za mnou, známé se už hrozně dlouho, víš?"
,,Aha, tak to jo"

Dál jsme to nerozebírali, pak jsme se rozloučili, s tím že si ještě napíšeme. Šla jsem svižným krokem, abych byla brzy doma.

Moc mě mrzí, že jsem tu kapitolu vydala až po čtyřech měsících, ale neměla jsem vůbec čas, a když jo, tak jsem byla buď líná nebo jsem chtěla mít čas pro sebe 😊

Ale doufám, že se vám kapitola líbí, a každý votes i koment potěší ❤

Díkyyy 💘