Pobertové

Květinový útok

Protože měli přestávku dlouhou jen deset minut, museli si pospíšit aby se dostavili na místo včas. Jejich hodina měla být ve skleníku číslo tři. James se Siriusem vůbec neměli tušení, kde by se mohli skleníky naházet. Snad někde venku blízko hradu, ale to bylo jediné co je v tuto dobu napadalo. Naštěstí se všichni nebelvírští žáci drželi pohromadě a vypadalo to, že přecejen někdo z nich ví, kam se mají dostavit. K jejich údivu to byla zase Lilly s Cate, které celou skupinku žáků vedly správným směrem. Chlapci se po sobě jen nevěřícně koukli a pokračovali v cestě dál. Vyšli velkou dubovu branou na školní pozemky a zamířili doleva. Po pár krocích natrefili na chodníček který pokračoval až k řadě velkých skleníků. Nade dveřmi do každého z nich bylo umělecky vykresleno číslo. Skupinka nebelvírských minula skleník číslo sedm, pak šest, pět, čtyři, až konečně stanuli před zavřenými dveřmi do skleníku nad jehož vchodem bylo velké číslo tři. Chvíli po jejich příchodu se dveře skleníku otevřely a tam stála vysoká štíhlá profesorka s kloboukem na hlavě mírně připomínajícím muchomůrku.
,,Dobrý den," pozdravila žáky nepřítomným tónem a nechala je ať projdou dovnitř.

Když se po nějaké chvíli na malé dlážděné prostranství všichni natěsnali pokračovala: ,,Jmenuji se profesorka Prýtová a budu vás vyučovat bylinkářství. V naší první hodině si trochu ověřím vaše znalosti. Nebudete tudíž potřebovat nic. Projdete si semnou skleník a kdo správně určí některou z rostlin získá pro svoji kolej body." Profesorka zamířila úzkou uličkou mezi květináči a děti se vydaly za ní.

Když se o hodinu později James se Siriusem vraceli do školy byli šťastní, že už mají bylinkářství za sebou. Oba byli celí zašpinění od podivné lepkavé tekutiny která na ně vyprskla z nějaké nažloutlé kytky kterou měli na zadání profesorky Prýtové identifikovat.

,,První den a už jsem byl od něčeho dvakrát zaprasený,"postěžoval si James když si otíral ulepené brýle do svého o něco méně ulepeného hábitu.

,,Můžeš mi říct, proč se před všemi musím hned první den ztrapnit?" zeptal se mírně zoufale svého kamaráda a zíral na Lilly a Cate které šly kousek před nimi a vypadaly pořád stejně jako ráno. Nikdo po nich totiž neházel kalamáře s inkoustem, ani na ně nezaútočila žádná rostlina.

Před obědem je ještě čekala hodina létání. I když se na ní oba kluci nesmírně těšili trošku to zhoršoval fakt, že už oběma hrozně kručelo v žaludku. Bohužel s tím nemohli nic nadělat, protože všechno co si koupili včera ve vlaku již snědli.

Lilly s Cate teď zamířily přes malé hradní nádvoří, kde na kamenných lavičkách posedávalo několik studentů. Dvě starší dívky se bavily tím, že si navzájem měnili barvu vlasů a obočí. Vypadalo to tak snadně, jenže po dnešní zkušenosti z prvních hodin už věděly své. Dívky pokračovaly dál a prošly branou na druhé straně nádvoří. Oba chlapci si pospíšili aby se jim neztratily z dohledu. Přecejen vůbec netušili kde se má jejich příští hodina uskutečnit. Zřejmě však šli správným směrem protože k nim přes nádvoří zamířili i jejich spolubydlící z ložnice Remus a Petr.
,,Co se vám to stalo?" zeptal se překvapeně Petr když zahlédl Siriusovi černé vlasy zalepené žlutým lepkavým slizem.
,,Petře...v bylinkářství na ně přece zaútočila ta prskavice lepkavá, nevzpomínáš, bylo to asi před dvaceti minutami!" zahleděl se na něj nevěřícně Remus a pak, když spatřil Petrův výraz jen udiveně zakroutil hlavou.
,,No to je jedno, aspoň někdo o tom nemá vůbec tušení," přerušil Remuse James.
,,Vždyť se to může stát komukoli," namítl Remus, který očividně nesdílel jejich přesvědčení, že to bylo to nejhorší co se jim mohlo stát.

Všichni čtyři pak společně zamířili branou, kterou už před nimi prošla malá skupinka zmijozelských prváků a objevili se na travnatém prostranství, které bylo mnohem větší než předešlé nádvoříčko. Nikde nic nebylo, ale téměř celá jejich třída se sem již dostavila.

Čtyři chlapci se tedy usadili do trávy a začali si sdělovat své zkušenosti s létáním. James všem sáhodlouze referoval o tom, jak jednou s tátou stanovali na opuštěné louce kdesi ve Walesu a tam mohl létat jak jen se mu zlíbilo protože mudlové bydleli na míle daleko. Sirius s Remusem již také létali, ale Petr, jak se zdálo koště zblízka neviděl snad nikdy. Jak všem přítomným prozradil, raději než famfrpál hrál Tchoříčky nebo Řachavého Petra.

Když tohle James zaslechl obrátil očiv sloup a raději dělal že Petra vůbec neslyšel. Remus byl však tímtosdělením očividně nadšen a proto si hned s Petrem na večer domluviliTchoříčkový turnaj ke kterému do začátku hodiny přemluvili i ostatníobyvatele své ložnice, tedy Siriuse, Jamese i Chrise, který se právě někdevybavoval s nebelvírskými dívkami. Všechny jej očividně vzaly ihned mezisebe. James se jen ušklíbl když si všimnul Lilly, která se právě smála nějakémuChrisovu vtípku. James si tedy usmyslil, že se ho během tchoříčkového turnajezeptá, jak toho dosáhl.