Pobertové

Smradlavý turnaj

Po pár minutách měli kluci vše dokončeno.
,,A kdy vlastně budeme hrát?" zeptal se zvědavě Sirius.
,,No, domlouvali jsme se až po večeři," ozval se Chris, který si právě na stěnu vylepoval plakáty kouzelnické skupiny Okouzlující bratři.
,,Ty to posloucháš?" zeptal se ho Sirius, který se odhodlal přerušit nastalé ticho.
,,No jasně," odpověděl Chris bez váhání. ,,Jsou fakt super," pokračoval. ,,A mají fakt dobrej styl," vysvětloval nevěřícně se tvářícímu Siriusovi dál. ,,Hlavně tady Johny Dragon," ukázal na asi sedmnáctiletého kouzelníka s širokým zářivým úsměvem celebrit, který se ledabyle opíral o kytaru a semtam zamával, nebo si poupravil účes, podobně jako před chvílí Chris.

,,No, já ti nevím." odpověděl pochybovačně Sirius a potom se od, právě teď frajersky mrkajícího Johnyho odvrátil.

,,A co budeme dělat teď?" Zeptal se James, který jen chvíli těkal pohledem mezi Chrisem, který si právě teď polohlasem zpíval nějakou hitovku od Okouzlujících bratrů a Petrem, který si s cílem očistit obličej rozmazával inkoust po tvářích čím dál tím více.
,,Hmm," pokrčil rameny Sirius. 

Do večeře ještě zbývaly čtyři hodiny a v ložnici se jim čekat rozhodně nechtělo.

,,Zajdeme na průzkum po škole ne?" mrknul na Siriuse James a hned to vypadalo, že má lepší náladu.
,,Jó!" zaradoval se Sirius a hbitě vyskočil na nohy.
,,Můžu jít s vámi?" zeptal se Remus.
,,Jasně," odpověděl James bez váhání.
,,A-a já?" zeptal se stále ještě upatlaný Petr.
,,No jo, ale musíš se umýt. Nebudeme po škole chodit s takovým strašidlem jako jsi ty," pobídl ho Sirius a všichni čtyři zamířili ven z ložnice. Chris si stále ještě prozpěvoval a kluci pochytili něco jako: ,,A ty jsi mě opustila, a já byl sám... la la la..." 

Se zadržovaným úsměvem se na sebe podívali a pak zabouchli dveře. Petr ještě odběhl do umývárny, a když se po nějaké té minutě vrátil byl už relativně v pořádku. Pokud chlapci nepočítali ty mokré skvrny na jeho hábitu.

Ve společenské místnosti už bylo mnohem více lidí a plno z nich si vesele sdělovalo své zážitky z prázdnin. Kluk který před chvílí sepisoval něco na ten dlouhý pergamen teď naštvaně sledoval všechny ty štěbetající studenty, kteří ho očividně rušili v usilovné práci. Proto se po chvíli sebral a odešel pryč. Chlapci za ním prošli kulatým průchodem za portrétem Buclaté dámy a ještě zdálky za zády zaslechli její nevrlé stížnosti na to, že pořád někro musí prolézat tam a zpátky a že se jí z toho neustálého pohybu dělá špatně od žaludku. Chlapci jí však nevěnovali pozornost a pokračovali dál až na konec chodby.

,,Tak co, nahoru nebo dolů?" zeptal se James když se všichni čtyři zastavili u schodiště.
,,Mmm, nahoru," rozhodl Sirius.

Do večeře stihli objevit knihovnu, ošetřovnu, nebo pokoj, který je, když do něj vlezli, nechtěl pustit ven, dokud jeden z nich neudělá stojku.

Chvíli před šestou se dostavili do Velké síně na večeři. Skoro nikdo tam ještě nebyl. Všichni byli zřejmě venku, protože byl neobyčejně slunečný den. Chlapce však více zajímal samotný hrad než jeho školní pozemky, které měly, podle Jamese, přijít na řadu až po důkladném průzkumu celé školy. Když už byli téměř po jídle konečně se u stolu objevil i Chris, který si k nim s radostí přisedl.

Za neustálého pobízení všech čtyřech už najezených chlapců do sebe v rychlosti naházel večeři a celá skupinka vyrazila směrem do společenské místnosti Nebelvíru. Cestou ještě ve vstupní síni potkali holky, které jim slíbily, že jsou za dvacet minut po večeři a že si určitě pospíší.