Pobertové

Jak se James konečně dočkal koštěte

Chvíli nato začala hodina. Rozčepýřená malá profesorka před sebou ve vzduchu udržovala poměrně veliké množství košťat svázaných dohromady. Jakmile došla doprostřed prostranství nechal je s hlasitým žuchnutím dopadnout na zem a naznačila studentům ať kolem ní udělají kruh. James ihned vystartoval aby vše slyšel a byl co nejblíže učitelce. Ostatní ho loudavě následovali. James právě šeptem k přicházejícímu Siriusovi prohodil že doma mají mnohem lepší košťata, když profesorka poprvé promluvila.

,,Dobrý den děti," pověděla energicky. „Jmenuji se Hoochová a na této škole vás budu vyučovat létání." Na chvíli se odmlčela a chvíli to vypadalo že přemýšlí, pak pokračovala dál: „Na začátku bych se zeptala, kdo z vás již někdy seděl na koštěti." Zvedla se větší polovina rukou. Sirius si všiml že Lilly ani Cate se nehlásí. Potom se zahleděl na Jamese, který mával profesorce oběma rukama před obličejem jako zblázněný.

,,Dobře, dobře..." pokývala profesorka hlavou. „Jsem ráda, že se vás zde tolik našlo." Ulpěla pohledem na Jamesovi, který vypadal že je v sedmém nebi.

,,Tak abych pokračovala. Všichni jistě víte, že je létání poměrně nebezpečné, zvláště neumíte-li to pořádně a dostanete se do veliké výšky ze které můžete spadnout a zabít se. Naštěstí jsou naše školní košťata opravdu pomalá a proto bych vás teoreticky stačila zastavit dříve, než byste si mohli ublížit," dořekla a změřila si všechny přítomné studenty pohledem.

„Dále vám musím důrazně nařídit abyste nesedali na košťata bez mého svolení. V takovémto případě byste dostali školní trest alespoň na měsíc."

Podobnými opatřeními je profesorka krmila ještě dalších deset minut během nichž Jamesovo nadšení značně vyprchalo a tvářil se teď spíš nasupeně. Jeho pozornost si však profesorka opět vysloužila ve chvíli, kdy prohlásila že „dost už bylo teorie" a jediným mávnutím hůlky nechala košťata rozmístit do dvou řad. Potom každému studentovi nařídila, aby se postavil na levou stranu jakéhokoli koštěte.

Za pět minut nastalého zmatku a dohadování se‚ kde že je ta levá strana, se všichni jakž takž rozestavili. Profesorka ještě mezi všemi prošla a zkontroloval jestli jsou přichystáni.

„Výborně! Teď všichni natáhněte pravou ruku nad koště a pokuste mu nějakým slovem poručit aby vám do ní skočilo. Nejčastěji se používá slovo hop, ale někteří kouzelníci a čarodějky používají třeba slova jako je vzhůru, nebo ke mně či podobné výrazy," vysvětlovala profesorka Hoochová.

„Tak, jste připraveni?" otázala se pak ještě, a když James zuřivě zakýval až mu málem spadly z nosu brýle, dala pokyn že už mohou začít.

James tedy celý natěšený zvedl ruku nad koště, ale pak se na chvíli pozastavil. Ze všech míst se ozývalo hlasité a často i naštvané hop. Ještě nikomu se nepodařilo koště přimět zvednout se ze země.

James tedy zavřel oči a pořádně se soustředil. Sirius vedle něj zrovna zaklel, když se mu už asi po pátém hop koště stále nepodařilo zvednout ze země.

„HOP!" vykřikl James soustředěně a vteřinku nato již cítil v ruce dřevěnou násadu koštěte.

„Ohó!" ozval se profesorčin hlas kousek od Jamesova ucha.

„Výborně hochu, deset bodů pro Nebelvír!" pochválila Jamese.

Konečně se mi dneska alespoň něco podařilo. Usmál se spokojeně James a rozhlédl se kolem. Všichni nebelvírští chlapci a Wendy, Marry a Rose ze stejné koleje na něj udiveně a mírně závistivě civěli. Většině z nich se totiž koště na zemi ani nepohnulo.

Rovněž zaregistroval i nějaké závistivé pohledy studentů ze Zmijozelu, ale těch si ani nevšímal. Jeho pozornost teď zaujalo něco jiného, a to byl Severus, který se zarputile snažil své koště dostat ze země. Jeho rovné, černé, mastné vlasy mu přitom zakrývaly celý obličej. Jeho koště se na zemi nepokojně převalovalo, ale ze země se nezvedlo. Lilly, která stála vedle něj z této hodiny očividně moc nadšená nebyla. Sem tam zamumlala hop, ale její koště vůbec nereagovalo. Oproti tomu Cate která trénovala vedle ní stála vzpřímeně a vypadalo to, že v ruce natažené před sebou má napnuté všechny svaly. Oči měla rovněž jako před chvílí James soustředěně zavřené.

„Hop!" vykřikla dívka a její koště se konečně odlepilo od země a ona jej chytila.

„No skvěle!" zaradovala se profesorka a přidělil Nebelvíru ještě dalších pět bodů.

Asi za dvacet minut už měli v ruce koště téměř všichni, tedy až na Lilly a Petra jejichž košťata ještě stále zarputile ležela v trávě a nehnula se ani o píď. Profesorka byl ovšem i tak s tímto výsledkem očividně nadšená a z Lilly a Petra si nic nedělala.

„Dobře, vidím že jste první úkol téměř všichni zvládli," prohlásila a zadíval se přitom na Petra který zrudnul jako rajče a raději hned upřel pohled k zemi. Lilly se tam dívala permanentně takže jí nebylo vidět do tváře vůbec.

„Tak, na závěr hodiny si tedy ještě vyzkouším vaše letecké schopnosti. Nezapomeňte že máte dovoleno letět maximálně ve výšce dvou metrů," připomněla profesorka a obzvláště zkoumavě se zahleděl na Jamese.

„Nasedněte na koště a pořádně se odrazte od země."

Během provádění tohoto pokynu, tedy nasedání, se Severusovi nějak podařilo zamotat do hábitu a rozplácl se na zem jak široký tak dlouhý. Všichni žáci hned propukli v hlasitý smích, tedy až na Lilly, která se mu pokusila pomoct vstát.

„Notak, tiše!" uklidňovala třídu profesorka i když se sama poťouchle usmívala.

„Kde jsme to skončili, už vím! Nanejvýš dva metry. Ano?" upozornila všechny ještě jednou a pak vydala povel k vzlétnutí.

James nečekal ani vteřinu a silně se odrazil od země. V mžiku se dostal do vzduchu a pomalu, ono to vlastně na tom koštěti o moc rychleji nešlo, začal kroužit kolem ostatních studentů. Za chvíli se k němu přidal Sirius a po malé chvíli k nemalému překvapení jich obou i Cate. Ostatní se zatím odráželi od země, chvíli pobyli ve vzduchu a zase nakonec dopadali na zem.

Profesorka kroužící trio odměnila pěti body a pak se vydala radit ostatním.

Asi za nějakých pět minut již byla ve vzduchu celá třída. Někteří vypadali opravdu nejistě a křečovitě svírali dřevěnou násadu svého koštěte. Jiní se snažili vypadat suverénně i když jim to mírně kazila skutečnost, že měli chodidla sotva několik centimetrů nad zemí.

Zanedlouho zaslechli ostrý hvizd píšťalky a profesorka všem přikázala, aby přistáli na zemi. Většině třídy se to podařilo jakž takž dobře, ale Petr se svalil a nosem se zaryl do trávníku. Teď se obzvláště hlasitě rozesmál Severus, který Petrův pád považoval za osobní pomstu.

„Tiše!" přikázala všem profesorka a pokračovala dále: „Doufám, že jste se za dnešní hodinu naučili něčemu novému, jestli ne, jsou tu do budoucna i hodiny další, ale teď, jak již vidím jste všichni hladoví. Děkuji za pozornost a příště na shledanou," zakončila hodinu a opět jediným mávnutím hůlky svázala všechna košťata dohromady.