Pobertové

Obrana proti černé magii

James, Sirius, Remus a Petr zamířili směrem kterým si mysleli, že se dostanou na oběd. Sice se cestou jednou či dvakrát museli vrátit, ale zanedlouho již procházeli dveřmi do Velké síně. Společně se posadili u nebelvírského kolejního stolu a začali si na talíře nakládat jídlo.

„Tak si myslím, že létání bylo pro dnešek ta nejlepší hodina," dal se do řeči James a nabral si na talíř velikou kupu hranolků.

„To nevím," pípnul Petr, kterému se létání prostě nedařilo.

„Já se těším na obranu proti černé magii," Ozval se Remus, který se zatím rozhlížel po něčem, co ještě včera neochutnal.

,,No to já taky." Odpověděl James a strčil si do pusy veliký kus karbenátku. „Ale busíš uzbnat, že do bylinkářsdví bydo hdrozdné." Odpověděl poněkud nesrozumitelně a dožvýkal.

„To jo, ale přece to byla jen úvodní hodina," řekl Remus a nalil si do sklenice džus. „Třeba to bude příště lepší."

„To pochybuju," prohlásil ihned Sirius a přidával si bramborové kaše. „Myslím si, že ta profesorka za moc nestojí."

„Hmmff," dostal odpověď od Remuse.

Do další debaty ohledně školy se již nepustili.

Sirius se podíval k mrzimorskému stolu, kde byl očividně středem pozornosti Jesse. Ten právě teď vstal a jal se ostatním přihlížejícím něco předvádět. Zřejmě jim chce předvést jak kašle kůň. Pomyslel si Sirius a při té vzpomínce se mírně ušklíbl. Jesse byl opravdu zvláštní chlapec.

Po jídle jim do začátku vyučování zbývalo ještě něco kolem půl hodinky. Ani jeden z nich netušil, kde se učebna obrany proti černé magii nachází a proto se vydali dřív, aby ji našli.

Trvalo jim asi patnáct minut než se dostali na to správné místo. Ono ani nebylo moc obtížné se tam dostat, ale cestou ještě potkali Protivu, který si je očividně zapamatoval a chtěl si s nimi znovu „zahrát" na inkoustovou válku. Naštěstí měl v kapse jen dva kalamáře a když s neslušným nadáváním vyrazil do nejbližší učebny doplnit si zásoby raději mu kluci zdrhli. Rychle vybíhali po schodech, když tu zaslechli Petrovo vyjeknutí. Všichni tři se jako na povel otočili a zjistili, že Petr vězí až po koleno v díře mezi schody. Všichni na sebe vyjeveně koukali, ale pak se ihned jali nebohého Petra vytahovat. Když už byl skoro venku prozradil jim kouzelník, který právě procházel z jednoho obrazu do druhého, že Petr narazil na Mizící schod. Prý se ztrácí, kdy se mu zachce, proto by si měli chlapci dávat větší pozor. Ještě mírně vyjeveně mu poděkovali a pak se Remus ještě zeptal kde by našli učebnu obrany proti černé magii. Kouzelník na obraze jim ochotně prozradil, že se nachází na tomto patře. Že stačí dojít na konec chodby a zabočit doprava. Tam se nachází jen jedny dveře. Celá skupinka tedy ještě jednou poděkovala a dívali se za kouzelníkem, který se právě obezřetně proplétal mezi slony na dalším obraze.

Před učebnou ještě nikdo nečekal, ale po pár minutách dorazil Chris, kterého ještě doprovázela Marry, Wendy a Rose a všichni čtyři se opět něčemu vesele smáli.

„Ahoj," pozdravil je Remus.

,,Ahoj," Odpověděl Chris a posadil se vedle Remuse na kamennou lavičku.

„Chris nám právě říkal, že se dnes koná nějaký tchoříčkový turnaj," usmála se na Remuse Marry a ještě se vměstnala mezi Remuse a Chrise.

„Jo, to je pravda," odpověděl Remus s nadšeným úsměvem.

„Chcete přijít?" zeptal se dívky a přitom ještě pohlédl na její kamarádky, které celý hovor se zájmem pozorovaly.