Max Terlová & Clint Barton:Dvě smrti v Iráku

Komplikace?

Max

Do odjezdu na letiště jsem měla ještě asi hodinu a čtvrt.Vše bylo připravené a já se nemohla dočkat.
''Max si tady?'' zaklepala na dveře Hillová.
''Jo,pojď dál.'' pozvala jsem ji.
''Nastala menší komplikace.'' řekla hned ve dveřích ''musíme na letiště o hodinu dřív a budeš tam muset do odletu počkat.''
''To nebude problém,tak jedem už teď?'' bylo mi jedno jestli budu hodinu čekat tady nebo na letišti.
''Jo,dobrý nápad.'' souhlasila Hillová a vyšla na chodbu.
Popadla jsem bundu s taškou a následovala Hillovou.Věci jsem položila na zadní sedačku a sedla si na místo spolujezdce.
''Tak co,už se těšíš?'' zeptala se mě s takovým úsměvem.
''Ani nevíš jak.'' usmála jsem se taky,ani nevím proč.
Celou cestu jsme si povídali,takže to rychle uteklo.Najednou jsme stáli na parkovišti u vojenského letiště.Vzala jsem svoje věci a šla dovnitř.Vyhlídla jsem si lavičku v rohu a měla jsem v plánu na ní přečkat tu hodinu,ale cestou mě zastavil plukovník Bell.
''Promiňte,ale nejste vy slečna Terlová?'' zeptal se opatrně.
''Ano,to jsem já.'' odpověděla jsem.
''Nemáte náhodou letět až za hodinu?''zajímal se.
''Ano mám,ale nastali komplikace a já jsem musela odjet dříve.'' vysvětlovala jsem situaci.
''V tom případě bych vás rád pozval,aby jste letěla se mnou už teď.Letím na stejné místo jako vy,do tábora vás svezu a pana Bartona příjemně překvapíte.Co vy na to?'' dal mi zajímavou nabídku.
''S radostí.'' odpověděla jsem okamžitě.
''Tak pojďme.'' usmál se a rukou naznačil směr.
Byl hrozně příjemný takže cestovat s ním byla radost a hlavně jsem se těšila na Clinta.Každopádně tam budu o hodinu dřív než bych měla.Kochala jsem se výhladem z okýnka apan Bell mi říkal kde co je.Chvíli jsem mluvila i s pilotem,všichni vojáci jsou celkem fajn.
''Budem přistávat slečno.'' upozornil mě pilot.
''Z letiště pojedme rovnou do tábora Vítezství.'' řekl mi Bell
''Děkuji že jsme mě vzal s sebou.''

Asi v osm jsme vystoupili  z letadla,Bell mi ukázal kudy se dostanu do hlavní haly a řekl že tam hned přijde.Vešla jsem do ohromné haly a rozhlídla jsem se.Můj zrak se zastavil na muži sedícím na lavičce.Přistoupila jsem k němu.Koukal se do zemně takže nezpozoroval že jsem přišla.
''Tak tohle by nešlo.'' snažila jsem se říci vážně ale skoro jsem se smála.Podíval se na mě a v očích se mu rázem objevil údiv,radost a spoustu dalších emocí.Vstal a objal mě tak  silně až mě skoro udusil.
''V životě jsem tě neviděl radši.'' řekl Clint
''Co tu děláš?Neměl si tu být.Chtěla jsem tě překvapit.'' zasmála jsem se.
''Ty o ničem nevíš?'' zeptal se.
''Co se stalo?'' neměla jsem tušení o čem mluví.
''Povím ti to jindy.A jakto že si přiletěla o hodinu dřív?''
''Letěla jsem s plukovníkem Bellem,zrovna jsem jde.''
''Rád vás tu vidím oba.'' pokusil se umát se ale nešlo mu to,něco se stalo ''Jeďte s panem Bartonem,musíme vyřešit to neštěstí''
''Ráda.'' podívala jsem se na Clinta.
Clint mě chytil okolo ramen,vzal mi tažku a šli jsme k autu.Cestou mi řekl co se stalo,měla jsem vážně kliku.Když jsme došli k autu Clint zaklepal na okno a z auta vylezl voják s úplně stejným výrazem jako měl Clint když mě viděl.
''To se mi jenom zdá.'' řekl
''Nezdá Jamesi,nezdá.'' praštil ho Clint do ramene
''Já jsem James Sanborn.'' představil se
''Max Terlová.''
''Hej lidi můžm jet?Owen si pořád myslí,že už jí nikdy nepozná,nemůžem ho tak trápit'' zasmál se Clint a zavřel kufr
''Owen?'' neměla jsem tušení o kom mluví
''Poznáš a pochopíš.'' zasmál se James
Nasedli jsme do auta a kluci mi všechno důkladn popisovali,všechno co se tu stalo.Hned jak jsme vystoupili James začal křičet ''Owene!Kde jsi?Pojď sem!''
Přiběhl mladý voják a když si mě všiml,málem se tam složil.
''Ahoj,já jsem Max.'' tentokrát jsem se představila první
''Owen.'' pořád na mě koukal jako na ducha.
''Večer ti to vysvětlíme,ale teď to oslavíme  ne?'' zasmál se James ''ještě nám tam toho dost zbylo.''
''Super,ale ještě musíme s Max zavolat Furymu.''připoměl Clint
''To je pravda.''

Zbytek dne jsme strávili zalezlý a povídali jsme si o všem možnym.Byla jsem ráda že jsme zas spolu,z tý samoty mi začínalo hrabat.